Neporazitelný II: Poslední zůstává

Volné pokračování celkem přijatelného snímku Undisputed s Wesley Snipesem se vydřilo perfektně. Trošku mi to přípomínalo mix s Undisputed (bitky ve vězění) a Peklem (bitky ve vězení + prostředí ruského vězení), jenže tento film je o mnohem lepší než výše zmiňované filmy. Ano, něco podobného jsme měli možnost vidět několikrát, ale ne v tak cool provedení. Úplně famózní bitky. Ve filmu Ong-Bak byli velice dobré souboje, ale souboje v tomto filmu jsou mnohem lepší a při jejich sledování jen kroutíte hlavou, zda-li je něco takového vůbec možné. Hlavní role se ujal docela i dobrý herec Michael Jai White a jeho oponentem se stal Scott Adkins. Tito dva borci jsou neuvěřitelní, ale samozřejmně, že Adkins předvání více stylovější bojové umění. Nejenže mají postavu lepší než nějací kulturisti, protože takovéto proporce se jen tak nevidí, ale jsou i mrštní a velmi rychlí. Takže tímto bych se určitě podepsal pod komentař uživatele Lateefa. S hudbou nebyl také žádný problém a dokonce v titulcích se vyskytl můj oblíbený hip hop. Režisér Isaac Florentine natočil skvělou zábavu s parádními souboji, které mají tvrdé rány a určitě vnesl do tohoto žánru něco nového! (01.03.2008)

Totální béčko z vězeňského prostředí, které má ale natolik naturální a brutální souboje, které jsou tak suprově natočené, že povznesou průměrný film na velmi kvalitní. I když se rozhodně nepočítám mezi fanoušky akčních bojových filmů, tohle stálo za to. Seagale jdi s těma 150 střihama během 30 vteřinového souboje do prdele, Florentine natočil na pár záběrů tři kola v ringu! 75% (12.07.2011)

Bez výborného Whitea (ojedinelá kombinácia slušných hereckých schopností a zdatnosti v bojových umeniach) a Adkinsa, by to bol veľmí zlý film aj v merítku béćkových kvalít. Adkinsove eskapády a celkovo vinikajúce súboje z toho však robia najlepšiu béčkovú mlátičku od dob Van Dammeho The Quest. (7/10) (30.03.2010)

Základní struktura filmu. Kolikrát jsme něco podobného jen viděli?? Mockrát. Ovšem zde je spousta drobností, které Neporazitelného 2 od ostatních přeci jenom odlišují. Zaprvé: Forma. Stejně jako souboje totiž ve filmu upoutávají vztahy a vývoj hlavního hrdiny. Zadruhé: Souboje. I když jsou očividně zaměřené na efekt, jsou mistrně zvládnuté. Choreografie si může podat ruku s filmem Ong-Bak, či Tom Yum Goong. Vše se odvíjí samozřejmě od fyzické připravenosti bojovníků. Všichni fighteři, které ve filmu uvidíte, jsou (co se vzhledu týče) lepší než 99% všech kulturistů, místo trapézů a zad mají Krkonoše a místo břicha valchy. Zároveň jsou však hbití, ohební a jejich sportovní průprava jim umožňuje používat techniky z kategorie Tony Jaa (Scott Adkins předvádí opravdu neskutečné věci a působí jako totální šrotovací mašina). Zatřetí: Melancholie, city. Působivé zakomponování asi tří dojemných scén (oblékání bezvládného Chamberse visícího u sloupu nemá chybu). Začtvrté: hudba. Parádní soundtrack, po kterém se sháním už teď. Nathaniel Dawkins a jeho titulková Bring It On je třešničkou na lahodném dortu. Prozatím nejlepší arénový akční film 21. století! (23.06.2007)

Agresivní ruský mukl proti zdravě sebevědomému americkému vězni. Kdo najde pokoru, přijde soupeři na kloub (kolenní).. Ucítíte ten závan ze slavných časů belgické boule či inženýra ze Stockholmu, kdy zápletka sice stojí na vratkých nohou, ale její hybatelé je mají svalnaté a velmi mrštné. Florentine dostal mezi provazy potřebnou energii a drajv a ten zbytek se dá v rámci zvyklostí nějak přetrpět, včetně křečovité snahy dostat tam nějaké emoce. Bylo tu ovšem elegantnější řešení, než prolévat krev v aréně. Ti dva mohli položit pinďoury na stůl vězeňské jídelny a pan ředitel by je rozsoudil třiceti centimetrovým pravítkem. Dá se předpokládat, že vítěz by byl totožný.. (01.07.2019)