Perverzní průvodce filmem

Trochu mi to připomínalo Monthy Pythony, tydle "vědce" uměl dobře Cleese, ale nebylo to tak vtipné jako Monthy Pythoni. Všechny ty "vědecký" výklady zásadně beru s rezervou a zásadně se řídím "heslem", které zaznělo v jednom filmu Woodyho Allena, myslim, že to bylo nějak takhle: neposlouchej, co ti lidi říkaj, ale dívej se, jak při tom vypadají, tak se dovíš, jaký je skutečně život...no a když jsem pozoroval tohodle "nadšence" bylo mi jasné, že měl Woody (ostatně jako vždy) pravdu. Takhle to bohužel chodí, takhle vypadá život. Musí se to prostě brát s rezervou všechno... (16.10.2012)

Nene, pro mě tohle není. Nezáživné a nudné. Z fáze "Je pecka, jak mluví" jsme se velmi rychle dostali do fáze:"Já chci zabít SLAVOJE!" Intelektuální v každé větě. Slavoj vyvozuje z šílenosti další šílenost a k tomu stále opakuje své "of course". Odpočítával jsem poslední minuty. Nebralo mě to, nezaujalo. Ano, spoustě věcem jsem nerozumněl, ale dokument mě naopak přesvědčil, že jim ani rozumět nechci. Děkuji, ale filmy si raději užiji. Duch Žižeka mě bude pronásledovat ještě hodně probděných nocí. Již to nechci vidět! Dávám plus za jeho mluvu a za návštěvy míst činu. (03.02.2010)

Pre diváka by bolo určite znesiteľnejšie keby bol "psycho"analyzoval v rodnej reči, lebo ten jeho otrasný prízvuk spôsoboval mojim ušiam akustické muky. No keď sa Slavoj konečne "prepsychoanalyzoval" k záveru, zistila som, že až taká sranda to nebola a Vertigo či Lost Highway si s dovolením budem radšej aj naďalej chápať po svojom. (05.03.2012)

Za nejzajímavější teorii bych označila tu, že Mulholland Drive a Lost Highway jsou vlastně stejné filmy. Jinak musím Žižekovi zatleskat, jakým krásným způsobem se vypořádal s pomstychtivostí za válečné útrapy v bývalé Jugoslávii. Nešel na Američany s roznětkou, ale svou naprosto unikátní výslovností angličtiny jim dozajista všem utrhal uši. (29.11.2015)

Slavoj Žižek je určitě jeden z nejzajímavějších filosofů dvou posledních dekád, a navrch akademická pop-star (točí se o něm/s ním filmy a je mu věnován International Journal of Žižek Studies, což se žijícím autorům zpravidla nepoštěstí). The Pervert's Guide to the Cinema je fascinující a notně bizarní jízda filmem jako klíčem k moderně. Ta bizarnost spočívá v tom, s jakou rychlostí Žižek servíruje své myšlenky, což pro nepoučeného diváka (takového, který zná Lacana/Žižkova Lacana jen podle jména) musí být mnohdy matoucí. Žižek se nezřídka vědomě dopouští nadinterpretací, což ale patří k jeho provokujícímu myšlení (stejně jako výroky typu „Ano, jsem leninista.“) a, samozřejmě, i každá taková interpretace je relevantní (nebo zminitelná) prostě z instituce interpretovatelnosti jako takové. A zásadní otázka, která se přes(nebo možná právě skrze něj) Hegela, který nenápadně prolíná celým „výkladem“ a tak posouvá ho jiným směrem, neustále vznáší ve vzduchu je: vykládá Žižek film pomocí psychoanalýzy, nebo psychoanalýzu pomocí filmu? (23.01.2008)