The Pervert's Guide to Cinema
Režie:
Sophie FiennesScénář:
Slavoj ŽižekKamera:
Remko SchnorrHudba:
Brian EnoHrají:
Slavoj ŽižekObsahy(1)
Konspirační psychoanalýza z úst filozofa, kulturního teoretika a neúspěšného kandidáta na prezidenta Slovinska – Slavoje Žižeka, který vidí i v dětských filmech s květinami odhalené vagíny. Hovoříc zábavným neanglickým přízvukem provází diváky dějinami americké kinematografie, aby je přesvědčil o světovém spiknutí falocentrismu. Svoji psychoanalytickou pozici ilustruje výklady jak významných děl světové kinematografie, tak produktů populární kultury. Ukázky z filmů Ch. Chaplina, bratří Marxů, I. Bergmana, A. Hitchcocka, A. Tarkovského, D. Lynche, bratří Wachowských a mnoha dalších střídají jeho komentáře, úvahy a zábavné postřehy, které nám sugestivně předkládá přímo z autentických lokací, nebo aspoň z prostředí naaranžovaných v duchu právě probíraného filmu. Za vším je možné najít pohlavní orgány... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
„Film je perverzní umění. Neuspokojuje vaše touhy, ale říká vám, po čem máte toužit,“ otevírá tuhle filmovou přednášku slovinský filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek a svýma vykulenýma očima, divokými vousisky a neodolatelně vtipnou, lámanou angličtinou se vyklání z plátna. Ve dvou a půl hodinovém dokumentu, skoro eseji nás pak stručně provádí svojí freudiánsko-lacanovskou filmovou teorií. Další důkaz, že akademické přemýšlení a psaní o filmu není žádným intelektuálským strašákem (jak se snaží tvrdit většina našich „běžných“ filmových „recenzentů“), ale především to může být ohromná legrace. A navíc se pak máte dlouhé hodiny o čem bavit v hospodě… Žižek sám vstupuje do dekorací (i do jednotlivých záběrů) superznámých (Matrix, Vertigo), známých (Dogville, Vymítač ďábla, Rozhovor) i skoro zapomenutých filmů (Possessed). Na konkrétních příkladech tu pak rozkládá svoje někdy ulítlé jindy fascinující závěry ohledně toho, co jako diváci od filmu chceme, co od něj dostáváme i o tom, co od něj dostaneme vždycky, aniž bychom o to zrovna stáli… Dotkne se fenoménu filmového voyeurství, lidské sexuality (víte, že muž se nikdy nemiluje se ženou, ale spíš s dokonalou představou a žena tak vlastně není nic než masturbační pomůcka?!) i toho, proč je právě film průhledem do skutečného Reálna (toho smradlavého hovna na chodníku našeho běžného života). Znovu opakuji, ne všechno, co Žižek tvrdí, je úplně přijatelné, ale všechno bez výjimky je stoprocentně neotřelým úhlem pohledu a zajímavým námětem k přemýšlení (například takové květiny by se měly dětem úplně zakázat, protože snad neexistuje nic perverznějšího než rozvitý květ lákající na voňavý pyl chtivý hmyzí sosáček). A co tak interpretovat na závěr? Vezměte si takové Hitchcockovy Ptáky: Když si odmyslíme fantastickou, hororovou zápletku, co zůstane? Panovačná a trochu naivní blondýna, která si to o víkendu chce prostě stůj co stůj rozdat s ramenatým svalovcem. ()
Slavoj je ďábel a všechny jeho věci mají koule. Dříve se eseje komentovaly a jejich "pravdy" dokládaly citáty z literatury, teď se doplňují ukázkami z filmů (viz též jeho průvodce ideologií - rovněž doporučeníhodné). Težko si zde na své příjdou milovníci filmů, kteří zde budou pátrat, zda nějaký důležitý film nepominuli, zda o nějaký filmový zážitek dosud nepřišli. Filmy, které Žižek vybírá, zde mají funkci "náhledu" nebo "vhledu", nejde o výběr estetických objektů. Žižek se odvolává především na Lacana a Marxe. Můj pocit byl, že jeho hodnotící kritéria vycházejí převážně z Freuda. Trochu bych si zapolemizoval: "Deťom by sme mali zakázať kvety lebo Žižekovi pripomínajú odhalené vagíny" (dle Flippera + oficiální text distributora) - přečtěte si Román o růži (Roman de la Rose, 13. století) a zjistíte, že Freud nebyl až tak originální myslitel, dovedl ovšem nesmírně pečlivě vycházet z daných faktů, dobře analyzovat problémy a nebál se vyvodit z nich závěry, pokud si byl jist, že jsou správné (a bylo mu jedno, co si o tom myslí kdokoli včetně Flippera). Kdo se zabývá psychoanalýzou by měl vědět, že jediným jejím cílem je pravda ve smyslu jejího hledání a jediným nebezpečím je její překrucování. ()
Objevily se zde názory, kdy se Žížek snaží mluvit za ženy a dle názorů žen v mém okolí, mu to moc nejde. Často příliš Freudovsky překrucuje snímek tak, aby zapadl do jeho vzorců. Ale vyslovil neskutečně zajímavé myšlenky. Otevřel mi obzor ohledně rozšiřování schopnosti vnímat realitu prostřednictvím filmu, kde forma, jakou je realita prezentována, má vlastní realitu a byť je to celé klam (film že jo), tak není možné snažit se odkrýt lež a najít pravdu, realita by se rozpadla, ale je nutné hledat pravdu v té lži. ()
Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10 ()
Slavoj Žižek je kokot. Dvě a půl hodiny kecá o tom samém, což by příliš nevadilo, kdyby se ovšem pod pojmem ,,to samé" neskrývala hromádka takových nesmyslů. Tedy, abych mu úplně nekřivdil, tak občas je nějaká myšlenka hodna hlubokého zamyšlení, ale většinu stopáže opakuje to samé, co si přečetl v geniálních dílech Freuda a když náhodou přidá něco, co pochází z jeho hlavy, tak je to většinou absolutní kokotina. Od dokumentu jsem očekával něco naprosto jiného. Člověku, který už má ledacos nakoukáno a nekouká pouze na hollywoodské výplachy, se může zdát jaksi bezpředmětné pitvat se ve filmech, které kinematografii povznáší, nebo se to o nich alespoň povídá. Čekal jsem, že budu seznámen s dalšími filmy, které by mi rozšířily moje kinematografické obzory. Nestalo se, když nebudu počítat starší kousky, ve kterých zrovna není Chaplin a opomenu Čaroděje ze země koz, jednu Lynchovku, kterou mám vidět v plánu a jednu Kubrickovku, kterou mám v plánu též, tak mohu prohlásit, že jsem viděl vše. Dále musím dokumentu vytknout jeho příšerně nudnou a brutálně uspávací formu, kterou považuji za absolutně největší kámen úrazu celého dokumentu. Dokonce více nesnesitelnou než příšerný slovanský přízvuk Slavoje Žižeka, z kterého mi málem praskly ušní bubínky a vytekl mozek. Dále musím dodat, že Lynche naprosto nesnáším, neboť je to také kokot. Viděl jsem pět jeho sraček a nejlépe jsem ohodnotil Lost Highway. Lynch je naprosto mimo realitu. Tvoří filmy určené výhradně sadistům a další podobné verbeži. Bohužel, David Lynch je rozhodně Žižekův největší oblíbenec a v dokumentu dostává více prostoru, než by bylo zdrávo. Docela mě to překvapuje, protože Žižek svojí vybroušenou angličtinou říká něco ve smyslu, že filmaři točí děsné sračky a jejich úkolem je zakrýt to, že je film sračkou. Podle mého úsudku je tohle přesně Lynchův postup. Před každým filmem si jistě odskočí na houby a vytvoří absolutní sračku, kterou zamaskuje tak, jak málokterý jiný filmař. Nacpe do ní tři hromady metafor a dalších zbytečných kokotin. Poté přicházejí na scénu Žižeci a další fousatí kokoti, kteří obyčejně nemají na práci nic lepšího, než se v podobných filmech velmi důkladně pitvat, honit si u nich péro, nacházet v nich věci, které snad ani samotnými autory nebyly zamýšleny a zdokonalovat tak tyto filmy v očích ,,náročných diváků", nebo nenáročných diváků, kteří si z neznámých důvodů na ,,náročné diváky" pouze hrají. Docela by mě zajímalo, co Žižek nitrožilně přijímá, protože to zaujetí, se kterým o vybraných sračkách hovoří nepůsobí ani trošku přirozeně a už vůbec ne zdravě. Jsem toho názoru, že je naprosto zbytečné komplikovat filmy a dělají to pouze kreténi. Pokud je film debilní, tak v mých očích debilním zůstane, i když se to tvůrci pokusí sebevíce zamaskovat. Je zajímavé, že třeba takový Kubrick, jehož filmy mají hlavu, patu a dokonce i nějakou myšlenku a poselství, tvoří filmy, které jsou odvyprávěny zcela jednoduchou formou a rozumí jim každý. Troufám si říct, že je to proto, že mají co říct. A co takový Stalker od Tarkovského? Také nic přehnaně složitého k pochopení. Lynch by měl být za jeho filmy opravdu lynčován. Tady ovšem nehodnotím Lynche, nýbrž Žižekův dokument, za který by autor zasloužil lynčování také. Když je takoýá borec, který všude byl, všechno zná a všichni kolem něj jsou kokoti, tak by svůj dokument mohl udělat tak, aby se na něj dalo alespoň trošičku kouknout. Ale k dnešnímu dni tu svítí 83 %, takže jsem kokotem třeba já. Spíše jsem však toho názoru, že se zdejší celkové hodnocení každého filmu odvíjí od prvních několika mála hodnocení. Osobně to zde mám odzkoušeno. Něco mi říká, že se první zdejší hodnotitelé pitvají ve filmech moc rádi. Za sebe dávám odpad, protože mi dokument přišel absolutně nudný a plný blbých keců. () (méně) (více)
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Filozof Slavoj Žižek analyzuje tyto filmy: Světla velkoměsta (1931), Maitressa Guvernérova (1931), Opičárny (1931), Frankenstein (1931), Závěť doktora Mabuse (1933), Kachní polévka (1933), Plutův soudný den (1935), Čaroděj ze země Oz (1939), Diktátor (1940), Sabotér (1942), Ivan Hrozný II. (1945), Přízraky noci (1945), Červené střevíčky (1948), Kubáňští kozáci (1949), Alenka v říši divů (1951), Okno do dvora (1954), Chyťte zloděje (1955), Desatero přikázání (1956), Závrať (1958), Na sever severozápadní linkou (1959), Psycho (1960) a kino upoutávku, Ptáci (1963) a promo upoutávku, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964), Persona (1966), Solaris (1972), Vymítač ďábla (1973), Rozhovor (1974), Vetřelec (1979), Stalker (1979), Duna (1984), Modrý samet (1986), Zběsilost v srdci (1990), Tři barvy: Modrá (1993), Lost Highway (1997), Vetřelec: Vzkříšení (1997), Matrix (1999), Spalující touha (1999), Klub rváčů (1999), Mulholland Drive (2001), Pianistka (2001), Piková trojka (2003), Dogville (2003) a Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005). (ČSFD)
Reklama