Once

Příjemná komorní romance, která ve mně vzbudila více pocitů, než všechny hollywoodské romance posledního roku. Jednoduchý příběh jedné dvojice s uvěřitelnými dialogy, vynikajícími hereckými výkony (zvláště Irglová byla výbornáí) a dokonalým závěrem. Samozřejmě nemohu zapomenout pochválit ani hudbu, na které vlastně stojí celý film. Hudbu Frames jsem nikdy moc neznal (maximálně z Krásky v nesnázích). Tady mě ty písničky ovšem velmi oslovily a většina z nich je velice působivá. Prostě malý, nenápadný filmeček, který možná má i pár hluchých míst, ale je neuvěřitelně působivý. (02.01.2008)

Příjemný malý film, kolem něhož se utvořila velká bublina, jež nutí hledat mouchy tam, kde nejsou. // Příběh dvou osamocených bytostí, které mají společnou vášeň - hudbu. Oba jsou zlomeni z minulých vztahů a přesto mezi nimi vznikne něco krásného... krásného a nenaplněného. // Za několik dní se Johnu Carneyumu podařilo vytvořit emotivní a důvěryhodný příběh. Jak se říká, za málo peněz hodně muziky. Tady to platí dvojnásob. Alespoň jednou. (26.03.2008)

Osm let po premiéře jsem konečně našel čas, abych shlédl zatím poslední ukované české oscarové želízko. Kdybych měl hodnotit čistě jen příběh, musel bych napsat, že tohle už tady bylo v různých variantách nejméně stokrát (chce mě, nechce mě, řekne mi to, neřekne mi to, odjede, zůstane?...). Kdybych měl hodnotit čistě jen herecké výkony, kameru a střih, musel bych napsat, že to místy sklouzávalo (chtěně?) až k amatérsky natočenému videu (špatně nazvučená čeština, občasné letmé pohledy statistů směrem ke kameře stylem "fakt budu v kině vidět na plátně?"...). Kdybych měl hodnotit čistě jen hudbu, je to za pět a půl - tvorba Glena Hansarda se mi líbila vždycky, už dáááávno před Once, viděl jsem ho 3x naživo (2x s The Frames, jednou sólo, kdy mu nesměle a krátce asistovala i tehdy sotva 16letá Markéta Irglová) a jeho písně mě vždycky fascinovaly - zdánlivě jednoduché a přece dokázaly tolik sdělit... Ano, jsem rád, že film Once dostal za titulní píseň Oscara, ale klidně ho mohl dostat i za celý soundtrack, resp. za hudbu. A Glen Hansard je hudební génius, to mi nikdo nevymluví. (30.07.2014)

Malý ale srdcom veľký príbeh, ktorého realističnosť umocňuje na prvý pohľad amatérske spracovanie a špinavé prostredie Írska, vnímavý divák však nemôže prehliadnuť vnútornú krásu, ktorá sa v ňom skrýva. Moja romantická časť si želala azda len pozmeniť záver, ale to by bol filmový svet zase chudobnejší o inú a možno ešte pôsobivejšiu filmovú scénu. A možno ani nie, ale skutočný svet sa od filmového líši, niekedy až príliš. (01.03.2008)

Ultralevný film s očekávaně jednoduchým příběhem, působivými skladbami a dvojicí, kterou pojí láska k hudbě. Stačí pár průpovídek, jeden rozbitý vysavač, a to by v tom byl čert, aby k sobě nenašli cestu. Rozpočet dovolil tak akorát dvě muzikálně nadané postavy, pár prachobyčejných dialogů a ruční kameru (polodokumentární styl filmu náležitě sluší), co beze střihu zabírá (tu a tam i dvě kamery a kupodivu i se střihem) netradiční love story dvojice, která se vzájemně inspiruje. Texty písní o nich samých, jejich snech, nadějích i smutku leccos vypovídají; k tomu hudba, instrumentálně nijak složitá, ale za to s natolik procítěným pěveckým projevem až je jasné, že publikum na tohle slyší. Skromný a upřímný pohled na život v Dublinu nechce moralizovat, chce jen nahlédnout do života dvou mladých lidí, kteří si sednou v obchodě s nástroji a dokážou nám, jak dokonale jim to ladí!! (18.02.2008)