Iron Man

Ironic, not iconic. Iron Man, tak trochu jiný hrdina, jehož superschopnosti jsou v podstatě produktem mimořádné inteligence a kreativity, prochází na rozdíl od svých životem mučených teenagerských souputníků životem jako mocný muž, který má tzv. vše - tučná konta, štíhlé modelky z obálek, kennedyovský šarm i einsteinovský mozek. Od takové comicsové adaptace jsem podvědomě čekala více nadhledu, ironie a stylovosti. Jakousi vyspělou sofistikovanost. Iron Man-Robert Downey jr. ji má. Iron Man-film už méně. Je schopen navrhovat ty nejbombarďáčtější zbraně, ale největší zbraní hromadného ničení je sám Downey se zlatýma americkýma ručičkama, jemuž chybí ta klasické mantra comicsové odpovědnosti (spíše with great power comes great.....fun) V kůži zbrojního mogula a superhrdiny, který stvoří v afghánské kobce sám sebe (jedna z nejzajímavějších scén je zrod hrdiny, až mystické kování obleku), natolik přesný, že mu procházejí i nečekaným patosem prolnuté scény sebemrkačského zpytování svědomí a coby hláškomat /ale je jich máááálofunguje bez zadrhnutí. Tam, kde Spidey propadá schizofrenii a Batman depresi, je Tony Stark, muž se železnou maskou, jehož alkoholový démon se ve filmu ani náznakem neobjeví a milostné pletky se sekretářkou jsou vytvarovány do nadsázkového balonku, ukotvený v realitě. Na rozdíl od vykořeněných asociálů je to sociálně úspěšný chlápek, jenže právě tahle civilní část je nedotažena a vykreslena spíš jako sekvence náhodných záběrů. Zejména firemní pozadí je dysfunkční. Záporák nemusí být prošpikovaný motivacemi do třetí generace nazpátek, ale měl by fungovat jako postava dotvářející příběh, tvořit protiváhu hrdinovi a generovat napětí pro finální souboj. Bohužel dědula, který si stoupne ke Golemovi a vloží do něj ukradený šém, je jaksi podivně vyprázdněný, není v něm nic politováníhodného jako v geniálním Dr.Octaviovi ze Spidermana, nic stylového jako u bondovských padouchů, nic ďábelsky machiavellistického. Velká škoda a snad i proto finále patří k nejslabším momentům a jaksi pod těmi legráckami a akčními nálety prosvítá, že samotný dějový oblouk je otřesně banální a u čtyřicátníka se na kopernikánský obrat těžko věří. Na druhou stranu...Přidáme-li k Downeymu coby přílohu jeho legračního sidekicka, srandičky s domestikovanými robůtky a Gwyneth Paltrow v těsně padnoucí roli oddané sekretářky, uznáme-li, že některé akční sekvence mají švih a že vlastně mezi tím hláškováním žádné velké vnější drama ani vnitřní konflikt TOLIK nechybí, máme tady první letní blockbuster hodný svého jména. Potenciál Iron Mana, kterého nehoní mimozemštaně ani zmutovaná zvířata, nýbrž stíhačky F22, ale imho zůstal nevyužit a nevyčerpán -scenáristicky, Downey ho naopak vyždímal do poslední kapky. Více cynických hlášek, častější pomrknutí na squadru azzuru ostatních divně oblečených superáků, zajímavější odvyprávění, režijní invence a důstojnější protihráč, to všechno mi zásadně chybělo. Zatímco v komediálních záchvěvech je Favreau silný, coby celek jeho entréé působí poněkud těžkopádně a neohrabaně. Pokud Iron Man místy klesá pod svou vlastní vahou a otřepanými schématy, nepomáhá mu na zadní akční pumelenice ani hardrockový dopink, ale pouze a jedině Downey. LAMŽELEZO jedno...:) P.S. Jsem jediná, komu Iron Man v tom dobrém připomíná posledního Bonda? (06.05.2008) (méně) (více)