Dannyho parťáci 3

Soderbergh si moc nepolepšil. Od schizofrenosti přešel k přeplácanosti, ve které divák aby vtipků a dobré pohody pohledal pod lupou. Tolik lupičských motivů, tolik hráčů na jednom poli a přitom se film soustředí víceméně jenom na postavy Dannyho s Rustym a zbytek nechává pouze přicmrndávat. Dvě hodiny egoisticky bezbřehé nudy, bez koulí, nadhledu a hlavně originálního kasaštyku. Celou dobu na mě Parťáci působili dojmem, že nekradou pro zábavu, ale pro to, aby měli na nájem. Smutné. (29.09.2007)

Tak nějak hledám správný výraz, abych charakterizoval tento (a podobné) film a napadá mě jen: cool. Ale proč výše hodnotit film, který sází na herecká lákadla (Clooney, Pitt, Damon), vcelku jasný a šablonovitý příběh přinášející nadstandardní popcornovou zábavu, když je ve skutečnosti jen bublinovitou podívanou pro nejširší publikum a nepřínáší nic nového, nic, co by člověk neviděl jinde. Sázka na jistotu se příliš nevyplácí a to platí pro tento film. I když hlavní hrdinové jdou do zdánlivě riskantní situace, režisér se drží vyhřáté stoličky s nápisem: Director a nehne se z ní. Tak proč hodnotit tenhle film vyšším stupněm, když jsem už na začátku věděl, jak to dopadne a nelekněte se: i jak to bude probíhat! K smrti mě nudí povinné komplikace (zde např. s podzemním vrtákem), které musí jen prodloužit děj, aby se to celé nesfouklo za slabou hoďku. Ale přitom by to filmu jen prospělo. Herci nepředvádí kdovíjaké výkony, ani nemůžou. Jde jen o to, že to je Clooney, chlap s titulem nejvíc sexy chlap pro ženský. Jde jen o to, že to je Pitt a helemese, týpek se stejným renomé! Jaká náhoda! Spíš vypočítavost. Když se to vezme kolem a kolem, jde o příjemnou popcornovku, která je jednodušší, než vypadá a která by se dala charakterizovat i souslovím: pan a paní smithovi v únosnějším balení. The End. (16.09.2007)

Steven Soderbergh (doufejme, že) do třetice všeho nablýskaného sezval partičku svých starých dobrých známých, nově přizval starého dobrého Ala Pacina, Elen Barkinovou a vzal je na dovolenou. Tentokrát se ani nenamáhal platit jim cestu do Evropy, správně odhadnul, že stejně dobrá zábava je čeká třeba v Las Vegas. Město hazardních hráčů, ráj všech zlodějů a podvodníků – podvod bude jenom jeden, zato masivní. Na nic jiného, na nějaké vztahy mezi postavami (ženské hrdinky mladší padesáti let zcela chybí), na nějaké rozpustilé promenády celebrit (třeba Bruce Willis jako Bruce Willis), již nezbyl prostor. Film je i bez nich zamotaný až až. Stejně jako u předchozích dvou dílů jsem měl občas hlavu plnou otázek typu „co je to za chlápka?, „pro koho pracuje?“, „jaký cíl sleduje?“, přičemž již odmítám připisovat vše vlastnímu trotlovství. U jiných filmů podobný problém nemývám (příliš často), Soderbergha proto podezírám ze zákeřné snahy odvést pozornost od mdlého scénáře prostého vtipů či svěžích nápadů. Zocelen třemi sériemi Podfukářů, jejichž libovolná epizoda je zábavnější než libovolná epizoda Parťáků, byl jsem připraven na pointu „přechcávačku“, která ukáže, že hlavní hrdinové měli celou dobu navrch. Problémem třetích Parťáků je, že se to ani nesnaží vyvrátit, Clooney a jeho kumpáni vše zvládají s naprostým nadhledem, nic je nedokáže rozhodit a nikdy se nedostanou do úzkých. Je to jenom neškodné bruslení po nablýskaném povrchu – s jasně vytyčenými mantinely, bez snahy porušit pevně daná pravidla. To je hlavní důvod, proč hodnotím hůře než v případě lehoučce experimentující dvojky, která byla nejspíš stejně prázdná, ale alespoň to dokázala umněji (a déle) skrývat. Nic proti ničemu, máte-li slabost pro filmy situované do pokojů s luxusním nábytkem, v nichž elegantně oblečení herci hodinu připravují dokonalý plán na oškubání jiných elegantně oblečených, avšak mravně ještě zkaženějších herců, aby jej během hodiny následující zrealizovali, nejspíš dostanete svou dávku čehosi. Já však nedokážu přenést přes srdce, že při natáčení byla naprosto opomenuta existence diváka. A opravdu nemám důvod všem těm bohatým sympaťákům nezávidět, jak dobře se nejspíš bavili. 65% Zajímavé komentáře: POMO, pshimi, Silence, Triple H (05.10.2007)

Niekedy sa mi zdá, že o filme najviac povie jeho soundtrack. Žáner Lounge mieša elegantné prvky minulosti (nasamplované aj viac ako 50 rokov staré skladby či latino) spojené s modernými tanečnými fígľami (silná basová linka, horúce rytmy, elektronika). Elegancia v modernom štýle, to je lounge music, to je hudba všetkých filmov o Dannym Oceanovi a to je vlastne aj samotný Danny Ocean. Nádherne štýlová, moderná, ale pritom elegantná a hlavne neskutočne svieža zábava. (16.03.2008)

Dvanástka bola jasným príkladom toho, že aj napriek hviezdnemu zástupu hercov jednoducho nedokázala upútať. To bol hlavný dôvod, prečo som sa bál o osud ďalšieho pokračovania. Tretí diel lúpežných fínt však mal jedno veľké plus. Al Pacina. A film navyše dokázal, že sa mužská parta dokáže zaobísť aj bez ženského šarmu. Celkový efekt konečného podvodu síce nebol až taký prevratný a okúzľujúci ako ten, ktorý sa mi naskytol v jednotke, humornosť tiež mierne opadla, no napriek tomu precíznosť spracovania, pohoda, ktorá sála z každej scény a spracovanie priebehu celého oblafnutia mi stačí dať filmu pekných 75%. (27.06.2007)