Mé druhé já

Už skoro ani nevím proč se dívám na filmy s Jodie Fosterovou, když ji podle mě neumím možná ani náležitě ocenit, po příšerném Tajemném letu sem si touhle mstící kriminálkou sice o ní trošku napravil dojem, přesto pachuť nadále zůstává. Není to její chyba, ale třeba nejvíce mě v poslední době zaujala ve Spojenci. Film MÉ DRUHÉ JÁ se snaží utáhnout sama. Nejvíce mě ale asi zaujal druhý herec Terrence Howard. Přesto si myslím, že k tomuhle filmu se jen steží někdy vrátím. Na konci alespoň trošku kýčovitě příjemná hudba. Taková hollywoodská povinnost. Podruhé o něco lepší dojem. 65% (22.05.2008)

Nevýraznou zápletku a zmateného Jordana táhne kupředu mamutí silou Jodie Foster, která si prostě svůj film zkazit nenechá. Trochu vypočítavé voice-overy a jasný průběh jsou tak postaveny na váhu proti líbivé vizuální stránce, nepředstírané brutalitě a zlomené duši hlavní hrdinky. Jodie zkrátka ten strach, vztek a odhodlání věříte. Malé nenápadné blondýnky. Ode dneška si na ně budu dávat pozor. Smutně duchaprázdné, ale spokojeně efektní. S po čertech dobrými herci jako polevou. (70%) (24.09.2007)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Prostředí 7/10/// +Jodie Foster, Terrence Howard, napětí, atmosféra, vyšetřování, zajímavý závěr -pomálu akční, celkově pomalejší tempo, film se nevyžívá v brutalitě/// I tohle jsem chtěl vidět. Poslední roky se roztrhl pytel s filmy na téma ztráty a pomsty a je zajímavé, že každý film si na to jde trošku po svém. Hodně dělá postava hrdiny, v tomto případě hrdinky, její motiv, prostředí a pak samozřejmě akce, násilí a brutalita. Mé druhé já má tu nevýhodu, že jsem ho neviděl první ale až jako xtý film v řadě těchto filmů. Proto se mi zdá v některých věcech méně intenzivní a osobně si myslím, že mohl být akčnější. Každopádně hlavní hrdinka to táhně hodně nahoru a i rozhovory v rádiu a pouto mezi jí a jedním příslušníkem policie je nadmíru zajímavý. S filmem jsem hodně spokojen, závěr výbornej./// Celkem 82%/// (06.09.2010)

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Vyznění, pochybné postrkávání příběhu (jakoby další „nahodilosti osudu“ byly psány za pochodu) a vševědoucnost postav (detektiv ví, co chceme, aby věděl, na což by ovšem potřeboval mozek Holmese, Poirota i slečny Marplové dohromady) táhnou film dolů; výkon Jodie Fosterové, lehkost dialogů a zručnost režiséra naopak hodně vysoko. Výsledek není úderem na solar, ale – a ani na nejmenší měřitelnou jednotku času mě nenapadne uvažovat jinak – je mnohonásobně zdařilejší než Přáni smrti. Neil Jordan přemýšlí. A my můžeme s ním. Třeba nad tím, že pro jiný trest smrti než ten bez soudu v dnešní „civilizované“ společnosti už brzy nebude místo: (ne)mělo by? 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Mahalik, k212, Nick Tow, HAL, Standito (21.05.2010)