Mé druhé já

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Je to celkom dobrý thriller s Jodie Foster. Má dosť dobrý príbeh o rozhlasovej moderátorke, ktorá je počas večernej prechádzky so snúbencom napadnutá skupinou výtržníkov, čo ona so zraneniami prežije, ale snúbenec už to šťastie nemá a keďže sa spočiatku bojí chodiť von, zoženie si zbraň na obranu a časom sa stáva nemilosrdným zabijakom menších alebo väčších zločincov. Spracovanie je celkom slušné, síce tempo je hlavne spočiatku pomalšie a až tak moc sa tu toho neudeje, ale keďže sa film nenesie v akčnom duchu, ale tvorcovia si skôr vybrali thriller s výraznými prvkami thrilleru a krimi, tak to vôbec neprekáža, túto tématiku mám veľmi rád v rozličnom podaní a uspokojilo ma aj toto, dej zaujme už od začiatku a hlavne časom, keď už má pre film väčší význam aj detektív sa to ešte vylepší a je radosť pozerať na to, ako vo filme má tento typ zabijaka vždy sympatie väčšiny ľudí a k tomu ešte aj ten výborný koniec, ktorý už asi ani nemohol dopadnúť lepšie. O akcii sa tu moc hovoriť nedá, tu sa samozrejme nedajú čakať žiadne väčšie prestrelky, ale aj tak sú jednotlivé situácie celkom zaujímavé, okrem záveru hlavne scéna v metre, takže som spokojný. Herecké obsadenie je na tom dobre, výborná Jodie Foster v hlavnej úlohe, charizmatický Terrence Howard v úlohe detektíva a okrem nich tu už nikto nemá viac priestoru. Réžia a technická stránka pôsobia ideálne, všetko, o čo tu cítiť snahu tu dopadlo nadpriemerne, takže si nemám na čo sťažovať. Fanúšikovia tohto typu filmu by nemali byť sklamaní, ale podobný Rozsudok smrti z toho istého roku je predsa len lepší. 74% (05.06.2012)

Po dloůůůhé době pořádnej thriller... Událost, která se přihodila hlavní postavě, se může v dnešním světě stát komukoli z nás a myslím, že si to pořád dost lidí neuvědomuje. Dokáže člověk hnaný pomstou udělat věci, kterých by dříve nebyl schopen ? Na tu otázku Vám Jodie Foster odpoví v tomto napínavém příběhu.... 80 %. (23.04.2009)

Už skoro ani nevím proč se dívám na filmy s Jodie Fosterovou, když ji podle mě neumím možná ani náležitě ocenit, po příšerném Tajemném letu sem si touhle mstící kriminálkou sice o ní trošku napravil dojem, přesto pachuť nadále zůstává. Není to její chyba, ale třeba nejvíce mě v poslední době zaujala ve Spojenci. Film MÉ DRUHÉ JÁ se snaží utáhnout sama. Nejvíce mě ale asi zaujal druhý herec Terrence Howard. Přesto si myslím, že k tomuhle filmu se jen steží někdy vrátím. Na konci alespoň trošku kýčovitě příjemná hudba. Taková hollywoodská povinnost. Podruhé o něco lepší dojem. 65% (22.05.2008)

Pro mě je tenhle film hodnotitelský oříšek. Na jednu stranu mě docela bavil, užíval jsem si Jodie a její výkon (znovu potvrdila, jak moc výbornou herečkou je). Ovšem těch „ale“, kterých během filmu narostlo jako hub po dešti. Jistě, kdo nezažil, těžko může usuzovat, nad čím asi tak tento násilnou tragédií postižený člověk přemýšlí…přesto, není na nákup zbraně jedna neúspěšná návštěva policie+otravný záznamník detektivů málo? A pak hned na to další totálně vyhrocené události jako „obchod“, „podzemka“…„auto.“ Snad každý divák se musí nad takovými náhodami minimálně pozastavit (v opačném případě je zcela odmítnout). A pak je tu detektiv, jakkoliv sympatický, tak totálně nevyrovnaný (ne co do herectví jeho představitele, ale postavy jako takové); na některé věci přichází (spojuje si je) až obdivuhodně rychle, jiné zas slepě přehlíží…znovu to zrovna moc důvěryhodnosti nevyvolává, a to nemluvím o maximálně diskutabilním závěru (kterému se však nedá odepřít slušná porce napětí). Výsledné hodnocení je na pomezí ¾*, ale za ten odporný kalkul (v podobě psa) na konci se přece jenom já osobně přikloním k nižší variantě (tu vyšší bych však také chápal). „Co děláte, když nemůžete spát?“ – „Nic.“ – „Není to těžký? Nedělat nic?“ – „Ne, dá se na to zvyknout.“ (28.08.2014)