Mé druhé já

Docela zajímavé drama s Jodie Foster. Námět a následně i scénář je velmi zajímavý a dá se říci také kvalitní. Film si po celou dobu udržuje napětí, a psychologickou dějovou linku. Musím říci, že během filmu mne několikrát zamrazilo v zádech a docela jsem se místy bál, co se stane. Na konci filmu jsem pak napětím skoro ani nedýchal. Velký hold patří z mé strany bezpochyby velmi kvalitně hrající Jodie Foster, které její roli mstitelky snadno bez problému uvěříte. Velmi překvapil Terrence Howard, kterého jsem před tímto filmem vůbec nezaregistroval, ale tahle role mu naprosto seděla a byl více než důstojným spoluhráčem Jodie Foster. A chválím i režiséra Neila Jordana, který si stále drží docela vysokou laťku, už jeho Interview s upírem mne nadchlo a tento film byl neméně zajímavý. Proto dávám čtyři hvězdičky, protože tenhle film na to má a považuji ho za solidní počin v žánru dramatu, potažmo tedy psychologického thrilleru... (07.11.2007)

Rozpad křehké snoubenky Jodie na polochlapskou Batwoman s kapucou a automatickou pistolí má příliš comicsové rysy, to infikování temnotou připomíná třetí díl Pavoučího muže. New York jako město, které nikdy nespí, se mění v město nočních můr. Vizuálně a zvukově se ta proměna podařila u obou a přes psychologickou neprovázanost a z obou kapes čouhající nerealističnost nalezneme ve scénáři momenty, které inspirují k pochybami nad etickými systémy, spravedlností, soukromou pomstou a procedurální rovinou práva. Zvláště zvrácený závěr, který jakoby prolezl tunelem z úplně jiného filmu...Hlásím jeden dlouhodobý efekt: bojím se v noci chodit tunely a podchody, házím zpátečku, když se na konci něco ozve a jinak se křečovitě chytám za ruku:) (25.10.2007)

Až nepřirozeně pomalý příběh táhne svým výkonem nahoru Jodie Foster. Občas jsem si říkal, jestli se člověk může do takových situací dostat i v reálném životě. Zřejmě ano, ale řešit je stejně kontroverzním způsobem jako hlavní hrdinka už běžný člověk nemůže. Těžko předvídatelný film, který však místy dost nudí, graduje v netradičním závěru. (30.03.2010)

"Chodím teď po ulicích. Nacházím místa a věci, o kterých jsem vůbec nevěděla. Ale nacházím já je, nebo ony nacházejí mě?" Jodie po nějakých 31 letech převzala štafetu od de Nira a natočila svého vlastního Taxikáře zkříženého s Přáním smrti (ve stejném roce jako Wan natočil Rozsudek smrti). Otázka zní, nakolik je to téma dnes aktuální oproti 70. letům, kdy v New Yorku skutečně explodovala pouliční kriminalita a scénář se opírá o křečovité náhody (Jodie se krátce po vraždě svého přítele stane svědkyní jiné vraždy a musí se bránit, detektiv vyšetřující její řádění a shodou okolností ji poslouchající v rádiu) a naivní symboliku (závěr s tunelem). Naštěstí vigilantské téma v kombinaci s osobní ztrátou bylo, je a vždycky bude ohromně silné samo o sobě a řada drobností mě tu potěšila, takže za 80%. A ano, mám velmi rád jak Taxikáře, tak Přání smrti. (30.10.2007)

Půdorys, na kterém se příběh odehrává, je zkušeným cinefilům důvěrně známý ze staršího thrilleru Přání smrti s Charlesem Bronsonem coby nekompromisním mstitelem v hlavní roli, který čistí ulice velkoměsta a šetří daňovým poplatníkům peníze za soudní a vězeňský systém. Jodie Foster je o poznání tvárnější charakterní herečka s podstatně větším hereckým rejstříkem než Bronson. Mé druhé já má navíc poněkud komplikovanější scénář než někdejší předloha, která se záhy stala únavnou monotónní sérií pouličních poprav. Na druhou stranu problematický morální rozměr snímku, kdy hlavní postava ve jménu vlastní bolesti, strachu a pochybného práva na satisfakci v sobě koncentruje pravomoci žalobce, soudce i popravčího, tady nemizí a je jen škoda, že scénárista a režisér nenašli odvahu svou hrdinku dovést až k trpkému konci. Celkový dojem: 60 %. (05.02.2014)