Michael Clayton

Michael Clayton, nebo-li „nejsložitější“ film nominovaný za rok 2007 na Oscara, je tak trochu divný kus. Jako jeden z mála sonduje mezi právníky s vkusem a není načichlý melodramatickou ideologií zlehčování, ani neotravuje komplexem rozjuchaných advokátů (právníci v Claytonovi jsou melancholičtí a chudí...). Tony Gilroy shledal, že režiséři by mu jeho script akorát zprznili (není se čemu divit, v rukou populisty by se film značně zjednodušil), proto si svoji právničinu sestavil raději osobně. A dobře udělal. Tony nezapře povolání scénáristy a celé dvě hodiny straní statické dějovosti na úkor dynamické dějovosti. A dobře dělá. Těžko říct, jestli je Michael Clayton určen spíš k dekonstrukci, nebo k prožívání, ale v závěru zanechává v člověku ten známý - zato nevšední - vnitřní neklid, že měl do činění s čímsi... nevšedním. (09.02.2008)

Michael Clayton - další film, který jako by k nám přicestoval časem z dob minulých. Dovedu si totiž docela dobře představit, že by jej někdy během sedmdesátých let natočil Sidney Pollack (mimochodem skvělý nápad, obsadit ho sem) nebo jeho jmenovec Lumet, a to nejlépe s Robertem Redfordem či Genem Hackmanem v hlavní roli. Ale zpátky do přítomnosti. Máme tu sice prostý, několikrát viděný, čtený i slyšený příběh, který je ovšem skvěle napsaný, disponuje výbornými dialogy a tak nejednoznačnými postavami, že je radost se na něj dívat. Režie Tonyho Gilroye patří k těm pomalejším (on taky Michael Clayton není žádná akčňárna, díky bohu za to), ale přichází se spoustou nápadů a řada scén (koně, Arthurův byt, jízda taxíkem) je nezapomenutelná. K tomu decentně, ale atmosféricky hraje James Newton Howard... Čtyři a půl. (10.12.2011)

// Začalo to trochu divoce a mdle zároveň, ale jak se postupem času začala klůbka lží, přetvářek a všelijaké další špíny rozmotávat, nabralo to na otáčkách a v momentě, kdy se dějové linie protly jakoby se film nachvíly proměnil v překrásnou blondýnku, která právě doslova zažila orgasmus. Já vím, zní to divně ale když se nad tím zamyslíte... ne, nezačne to dávat smysl. Naštěstí scénář Tonyho Gilroye smysl dává, proto si radši padejte pustit ten film. Michael Clayton - 75% (02.12.2011)

Velmi inteligentní a poměrně chladný film, který se drží v žánrových kolejích tak silně, až je to někdy na škodu, protože menší vzrůšo by neškodilo. Na to, jak se Gilroy snaží jet na vlně reality je tam na druhou stranu ale několik kiksů. Za zmínku stojí snová "koňská/bombová" scéna. Tohle by se jen těžko mohlo stát. Clayton je ale i tak i díky svému vizuálně jednoduchému a strohému zpracování solidní právnická jízda s množstvím brilantních dialogů a ostřílených herců, kteří zahráli psychicky odolné a strhujícím způsobem nesmlouvavé byznysmany na jedničku. Clooney prozatím ve své duševně nejdrsnější roli. Odpustil si své libivé kukuče a drsného vyjednavače mu věříte do posledního detailu. Kvalitní žánrovka, která nebude moc bavit, nicméně dokáže inteligentně oslovit. (02.08.2008)

Tony Gilroy je po Paulu Haggisovi či Bobu Galeovi další, kdo se kromě psaní scénáře nechal zlákat na režisérské křeslo a výsledek není vůbec špatný. Slušně napsaný thriller o novodobých právnících, kteří nechodí své klienty hájit do soudní síně, ale neustále mají telefon u ucha a zametají po svých "pánech" nepořádek. George Clooneyho mám film od filmu radši, protože se z něj stává světová extratřída a zasloužená nominace na Oscara to jen potvrzuje. Nominaci za vedlejší roli si vysloužil i Tom Wilkinson, který se mi svým výkonem líbil ještě více než Clooney. Tilda Swinton nezahrála špatně, ale výkon hoden nominace na Oscara to pro mě nebyl. Po filmové stránce to není pro mě nejlepší film roku 2007, ale herecké výkony jsou na hodně vysoké úrovi a za zkouknutí to určitě stojí...... (01.02.2008)