Michael Clayton

Michael Clayton je sekáč. Když se dostanete do nějakého průseru, zaručeně vás z něj vyseká. Coby sekera mu poslouží vlídné slovo podložené nějakým tím úplatečkem. Jeho práce by mu asi nezajistila doživotní členství v klubu neposkvrněných duší, ví, jakým svinstvem si špiní ruce, ale zároveň ví, že musí uživit svého syna a vykoupit bratra z dluhů, do nichž se namočil. Michael Clayton usiluje o realistický pohled do zákulisí „vysokých her“, dalece přesahujících horizont, kam dohlédne běžný smrtelník. S věrohodností jsem až na „morálně líbivější“ závěr problém neměl, s tempem vyprávění ano. Hned na začátku dojde k určitým nemilým událostem, pročež se děj přesune o čtyři dny vzad, aby bylo jasnější, proč k oněm nemilým událostem došlo. Jenže ono to jasnější není, z filmu jakoby někdo vystřihnul dvacet minut zevrubněji vykreslujících psychologický „rozklad“ některých postav. Chovají se takhle, „blik!“, jsme zpátky na začátku, chovají se jinak. U thrilleru, jenž si nárokuje přídomek „psychologický“ něco podobného překvapí, každopádně mě to vede k podezírání režiséra z toho, že si tímhle „trikem“ chtěl zajistit pozornost všech diváků až do konce. V mém případě mu to vyšlo, takže jsem ochotně sledoval těžkopádnou první polovinu plnou postav a slov, abych byl následně odměněn druhou těžkopádnou polovinou plnou postav a slov. Clooney má úžasné charisma a stejně jako Tilda Swintonová předvádí kus vyzrálého herectví, jejich postavy by svou nejasností, svými neostře řezanými rysy, abych použil honosnější obrat, lépe pasovaly do nějakého „meta“ podobenství. Ale na rozdíl od Ďáblova advokáta nejsou přítomny žádné indicie, jež by tomu nasvědčovaly. Jestli má přesto jít o snímek podobného myšlenkového rozpětí, poníženě smekám svůj imaginární klobouk – neprozíravě jsem podlehnul dojmu, že sleduji „pouze“chytrou komerci, čnící nad jiné chytré komerce pravdou, která nepůjde každému k duhu. 75% Zajímavé komentáře: imf, Jhershaw, anais, Torrance (16.03.2008)

No, čekal jsem zajímavější a originálnější zápletku. Nejsem zrovna fanoušek akčních thrillerů, ale tempo Michaela Claytona bylo moc pomalé i na mě a pořádně se rozjelo až ke konci filmu. Ale abych jen nehanil, tak musím vyzdvihnout herecké výkony (Clooney byl dobrý, ale hlavní osobností snímku byl rozhodně Tom Wilkinson, a to nejen se svým monologem ze začátku filmu); btw, za co Tilda Swintonová dostala zlatou sošku, to opravdu netuším ;-). Slušný thriller, který fanouška žánru neurazí, but on the other hand, takových je v dnešní době hodně a tento nenabízí nic nového; lepší průměr. (23.03.2009)

I want more...movies like this one. Film, ktory sa nemusi hrat na chytry, pretoze chytrym skutocne je (nielen a predsa prave hlavne v nich - zanrovych ukotveniach). Film, ktory jedna s divakom ako rovnocennym partnerom hry - poskytuje informacie v presne davkovanej miere, aby si hru spolu s tvorcom vychutnal podla planu. O prvoplanovost nejde, o poctivo odvedenu filmarcinu urcite ano. (06.02.2008)

Výborné drama které ze všeho nejvíc připomíná puzzle - zpočátku nepochopitelná a nesmyslná hromada, ze které ale postupem času začne na povrchu vznikat celkový obraz... pokud je divák dost trpělivý a do konce i přes nepřístupnost filmu vydrží. George Clooney v roli Michaela Claytona je jako Erin Brockovich temné strany síly... ale škoda že ne až do úplného konce, s tím méně korektním a kladným zakončením by jeho postava i vyznění celého příběhu dostalo dost zajímavý náboj. 8/10 (29.02.2008)

Michael Clayton je téměř bezchybný právnický thriller. Přídavku právnický se vůbec nelekejte, do soudní síně se divák nepodívá ani jednou. Prvotina Tonyho Gilroye se totiž odehrává pěkně v zákulisí, kde není nouze o velkolepá spiknutí, výbuchy automobilů, napíchnuté telefony a v neposlední řadě o chladnokrevné vraždy. Do detailu vypilovaný scénář spolu s velmi chytrými dialogy pronášenými ústy brilantně hrajících herců a ukázkovou režisérskou prací Tonyho Gilroye aspiruje na mé Top za rok 2007. Žádný z herců se nemusí za svůj výkon stydět, já bych však vysoko nad ostatní vyzdvihl George Clooneyho, který v Michaelu Claytonovi dle mého našel svou životní roli. Tony "Bourne" Gilroy je pak základním stavebním kamenem, bez kterého by to nejspíše takhle nefungovalo. Tento scénárista/režisér dokáže i u pomalu plynoucí scény u diváka vyvolat nejrůznější rozporuplné pocity, ani vlastně nevím, co jsem zažival při scéně nejchladnokrevnější vraždy za poslední léta, zda-li to bylo znechucení, či jen prostý úžas. Závěrečná půlhodina je zase šíleně intenzivní i přesto, že jak to vlastně dopadne nám prozradil samotný začátek. Scénu "Do I look like I'm negotiating?!" pak řadím mezi nejlepší filmové závěry tohoto milénia. Zcela jistě nezůstane u jediné projekce. (25.03.2009)