Režie:
Andrej ZvjagincevKamera:
Michail KričmanHrají:
Konstantin Lavroněnko, Maria Bonnevie, Alexandr Balujev, Maxim Šibajev, Jekatěrina Kulkina, Dmitrij Uljanov, Vitalij Kiščenko, Alexej Věrtkov (více)Obsahy(1)
Alex odjede s manželkou Verou a dvěma malými dětmi z města na venkov, aby prožili několik dní v jeho rodném domě, stojícím na samotě v rozlehlé krajině. Během pobytu Vera oznámí Alexovi, že je těhotná a že dítě není jeho. Rozlícený Alex trvá na potratu. Děti pošle na několik dní ke známým a s pomocí svého bratra Marka zařídí zákrok. Celá událost však nezůstane bez následků, jež Alexe přimějí k zamyšlení nad oprávněností jeho jednání. Očekávaný film Andreje Zvjaginceva, který v roce 2003 vyhrál benátský festival se svým debutem Návrat, byl inspirován krátkou prózou Williama Saroyana Směšná záležitost (1953). Režisér zde podává obraz rodiny, která se ocitla v krizi, a zavádí nás do blíže neurčeného času a prostoru (natáčelo se však v Moldávii, Belgii a ve Francii). Ústřední dvojici vytvořili Konstantin Lavroněnko a Maria Bonnevieová, hvězda skandinávského filmu. Andrej Zvjagincev (1964, Novosibirsk) vystudoval hereckou fakultu na Novosibirském divadelním učilišti (1984) a hereckou fakultu na moskevském GITIS (1990). Jako herec se podílel na několika divadelních projektech, účinkoval v reklamách. Hrál v epizodních rolích televizních seriálů (Buděm znakomy/ Seznámíme se, 1999) a také ve filmech, např. Širli-Myrli (1995, r. Vladimir Meňšov, uveden na karlovarském festivalu v roce 1996). K režii se dostal prostřednictvím TV krimiseriálu Čornaja komnata (Černý pokoj, 2000), pro nějž natočil tři díly. V roce 2003 debutoval celovečerním hraným filmem Návrat, který se stal událostí několika festivalů. Výrazně duchovní rozměr vyprávění charakterizuje i jeho následující Vyhoštění, na němž opět spolupracoval s kameramanem Michailem Kričmanem. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (73)
Mám tolik rád tuhle ruskou drsnou školu... Brácha tahá bráchovi kulku z ruky na gauči v pokoji a přitom spolu několika málo slovy poklábosí o životě, sterilizace nástrojů proběhne letlampou a špiritusem a špiritusu si cvakne i pacient namísto narkózy... Skvostný začátek. A skvostný celý film. Vynikající herci, scénář, dialogy, kamera. Fantastické lokace! Těžkotonážní filmový projektil ruské syrovosti a spolehlivý katalyzátor existenciální depky, tzn. jsem opojený a v mírné euforii. Snad ještě intenzivnější a hlubší zážitek než Zvjagincevovo předchozí Vozvraščenije, a to je co říct. Leckterý divák si možná v plné síle uvědomí, že k silnému filmu není zapotřebí, aby herci mleli a plkali a žvanili jednu větu za druhou a aby kamera skákala na všechny strany a střihač freneticky stříhal a režie nás omračovala bombastickými triky a bombastickou výpravou a bombastickou (nebo jakoukoliv jinou) hudbou a podobně. Za jeden z vrcholů filmu považuju rozhovor Aleksandra a Marka v autě u nádraží - tahle krátká a prostá scéna je taková nenápadná, ale zároveň zatraceně hluboká sonda do pověstné ruské duše. ()
Velká škoda, že Andrei zatím nenatočil více takoých filmů, protože i Vyhoštění je pro mě naprosto špičková záležitost. Určitě podobný rukopis, jako u Návratu. Naprosto skvělá kamera, dlouhé záběry na přírodu, dlouhé záběry, kde se moc nemluví a ani to není potřeba. A pak je tu příběh. Příběh o krizi jedné, navenek celkem spokojené rodiny, která ale zdaleka není tak štastná, jak to na první pohled vypadá.... A dál je potřeba jen pochválit všechny herce za výbornou práci a doufat, že třetí reřisérův film, na který se chystám a to Jelena, bude stejně dobrý, jako jeho předchozí dva. To bych si opravdu moc přál. ()
Vyhosteni sice neni lepsim filmem jak Navrat, jak asi kazdy tise doufal, ale i film, ktery potvrzuje vysoke kvality rezisera, si zaslouzi pozornost. Zvlast kdyz tim reziserem je Andrej Zvjagincev, ktery je zde sice na rozdil od Navratu slabsi s kazdou pribyvajici minutou a ke konci i zbytecne doslovny, ale citici tradici ruskeho kina ala Tarkovskij. Zvjagincev ale nekopiruje a pokud vzdava poctu, tak vzdy tak, aby to slouzilo zvolenemu materialu, nemluve o tom, ze snad krom vody jakozto ocistneho prvku a zdurazneni vztahu mezi clovekem a prirodou nema moc s Tarkovskim co spolecneho. Jeden Andrej (T) ve svych dilech uziva pomale hypnoticke kamery posouvajici se nevidne dopredu a navozujici tak tu spravnou melancholickou atmosferu, vyjimecnych individui (jedincu se zvlastnim nadanim) a dialogu jako nositelu filozofickych sdeleni, nevyhyba se psychologizovani a sazi na zvukove efekty a hudbu dotvarejici naladu vyvolaneho peclive zkomponovanym obrazem; to jiny Andrej (Z.) zase nechava kameru stat a neuziva vyrazne ruchu ci hudby k dokresleni situace, jeho postavami jsou, psychologicke drobnokresy zbavenei normalnimi lidmi a nikoliv vyjimecnymi osobnostmi, dialogu je ve Vyhosteni asi tak na pet stran a ani to ne a hudba zazni akorat v uvodu a v zaveru samotneho snimku, otazky se kladou prevazne moralni, nikoliv filozoficke. Zrcadleni Navratu s Vyhostenim dodava obema filmum na nove rovine, ale uprimne, zajimalo by mne, jak by se Zvjagincev vyporadal s urbanizovanou zapletkou, protoze uvod a zaver ve meste je to nejlepsi, co tyhle 2,5 hodiny nabizeji. ()
Práve som dopozeral film Leviafan a idem komentovať film Izgnanie a musím uznať, že vidím podobný štýl v oboch filmoch. Čo vlastne robí filmy Andreja Zvjaginceva dobrými? (videl som aj Vozvraščenije) No zjednodušene a bez nejakých zbytočných slov je to surovosť a pravdivosť o tom aký je život "sviňa" a ako berie ľudom aj posledné štipky nádeje keď to nečakajú. Film Izgnanie má pomalé tempo a postupné odhaľovanie príbehu. Človek ani nečaká, že film môže zasadiť svojmu divákovi takéto rany a nútiť ho pochopiť to, že tento film vlastne nie je filmom, ale životom nejakého random (náhodného) človeka, ktorého môžete stretnúť kdekoľvek. Herecké výkony sú tak úžasné, že človeka nechávajú v nemom úžase a to najmä výkon Konstantina Lavroněnka ma nadchol. Koniec je dobre vymyslený a vlastne doplní príbeh tak, aby ho divák čo dovtedy nechápal lepšie pochopil. Dĺžka filmu vôbec nevadí a skôr je v tomto prípade ku prospechu. ()
Na blíže neurčeném místě, v blíže neurčeném čase, uprostřed polí tam roste ořechový sad, vedle stojí krásně venkovsky zařízený starý dům.....a v tom domě tráví prázdniny rodina s dětmi. Rodiče Alex a Vera mají velký problém. Problém v komunikaci.........Drama nemocné rodiny je velmi poutavě natočeno. Dlouhé statické záběry na okolní krajinu jsou chvílemi až tak krásné, že jsou téměř na hranici kýče a skvěle kontrastují s citovým chladem rozprostírajícím se všude kolem. Trošku mi vadí konečné polopatické rozluštění. Jakoby se Zvyagintsev bál ,že by mohl zůstat nepochopen a přitom dle mého názoru právě v neuchopitelnosti díla by byla největší sila. Takto je nám tak vnucen jednoznačný pohled a Vyhoštění tím tak trochu padá do koše moralitek. Přesto dávám vysoké hodnocení, na projekci v MFF KV nás bylo 5 přátel a žádný z filmů, které jsme tam společně viděli u nás nevyvolal takovou diskuzi. Zajímavé, každý jsme si našli úplně něco jiného. A K.Lavronenko je nezapomentulný! ()
Galerie (48)
Photo © Intercinema XXI Century
Zajímavosti (1)
- Filmovanie prebiehalo vo Francúzsku, Moldavsku a Belgicku. (MikaelSVK)
Reklama