Žízeň

Chan Wook Park navrátil upírům respekt, o který je připravili zubatí „emíci“ ze Stmívání. Jeho Žízeň je filmem hloubavým, racionálním z hlediska přístupu ke zvolenému tématu, psychologicky propracovaným a nabízí opravdu působivý a atmosférický zážitek. Park zůstává věrný své národní kinematografii, a tak je tento snímek prostý žánrových mantinelů, osciluje mezi klasickým hororem (upírské téma, atmosféra), slasherem (obstarávání potravy), psychologickým dramatem (oddaný kněz bojující s pudy), poněkud morbidní romancí (vztah kněze a adoptované dívky) a černou komedií (tradiční Parkův morbidní humor někdy hraničící až s groteskností), přičemž výsledný film je dokonale konsistentní. Parkovi se po skvělé trilogii o pomstě a rádoby indie komedii podařilo vytvořit strhující dekadentní upířinu a já se už nemůžu dočkat, s čím přijde příště. 90% (13.01.2010)

Nový rozměr tomuhle filmu v mém případě dalo, že jsem si uvědomila, že je to vlastně korejská Tereza Raquinová (jako vyšitá) opepřená krví, upíry a černým humorem. Zola se možná obrací v hrobě, ale já vrním spokojeností. Plný počet za první pohled a i za druhý pohled filmu jako adaptace. Takhle se moderně zpracovává klasika prosím! (28.03.2010)

Podobně závažné etické otázky ("co lze učinit v dané situaci?") jako ve své trilogii o pomstě, řeší Park i ve svém posledním snímku. Hned z několika důvodů je to obtížnější odhalit a docenit. Jednak je potřeba si všímat jak se postupně film více a více noří do různých žánrů (neboť na začátku se tváří jako běžná festialová artovka, od níž by se v zásadě motiv upíra, který je navíc knězem, dal odpárat), přičemž je ještě potřeba být nalazen na fakt, že od komedie, přes horor k dramatu se to dá stihnout během pár vteřin. Morální dilemata se ke všemu nikterak neprojevují v dialozích, který je ostatněš minimum, a je třeba je vyčíst z jednání a hereckého projevu hlavního hrdiny. V technicky podmanivém, opojném a zároveň zneklidňujícím balení (kde se často prostopují techniky navozující napětí mezi digitální opulentností snímání a realistickým přístupem) se odvíjí drama o vztahu lásky a etiky u bytostí, které nejsou ani lidmi ani zvířaty. (07.07.2009)

Bakjwi je podivně rozplizlý a roztahaný produkt jinak kvalitního režiséra, který v prvé řadě nenabízí tolik dění, aby se mohlo hovořit o jeho úspěšné mutaci v rámci filmových žánrů. Hlavní problém vidím ve ztvárnění upírství, které bez patřičného smyslu a alespoň trochu hororové atmosféry vyzní dost naprázdno. V žádném případě však nelze hanit vše, erotické scény byly dost živočišné, speciálně Ok-bin Kim (Tae-ju) se svým prvotřídním hereckým výkonem postarala o zvláštně "ztopořenou" atmosféru, kdykoli byla na scéně... Špetka černého humoru a násilí, obzvláště sexy násilí v podání Tae-ju také představuje výtečné koření pro jinak mdlý polotovar. 5/10 (01.06.2010)

Parkův žánrový mix pro otrlého (míněno odolného) diváka mi sedl jako dětská prdelka na nočník, zejména oceňuji originalitu, nápaditou kameru, neotřelý příběh kněze, který uvízne v závislosti na krvi, no a samozřejmě velkou lásku dvou osamělých duší.. Je to zvláštní, zajímavé, jiné.. Herci v hlavních rolích se mi líbili, ladilo jim to spolu a krásně to mezi nimi jiskřilo.. Jediná drobnost ke škodě na téhle krvavé nádheře je ta, že to auto s babiznou uvnitř neskončilo dole pod skálou, vím, jsem zlá.. (14.08.2022)