Žízeň

Podobně závažné etické otázky ("co lze učinit v dané situaci?") jako ve své trilogii o pomstě, řeší Park i ve svém posledním snímku. Hned z několika důvodů je to obtížnější odhalit a docenit. Jednak je potřeba si všímat jak se postupně film více a více noří do různých žánrů (neboť na začátku se tváří jako běžná festialová artovka, od níž by se v zásadě motiv upíra, který je navíc knězem, dal odpárat), přičemž je ještě potřeba být nalazen na fakt, že od komedie, přes horor k dramatu se to dá stihnout během pár vteřin. Morální dilemata se ke všemu nikterak neprojevují v dialozích, který je ostatněš minimum, a je třeba je vyčíst z jednání a hereckého projevu hlavního hrdiny. V technicky podmanivém, opojném a zároveň zneklidňujícím balení (kde se často prostopují techniky navozující napětí mezi digitální opulentností snímání a realistickým přístupem) se odvíjí drama o vztahu lásky a etiky u bytostí, které nejsou ani lidmi ani zvířaty. (07.07.2009)

Bakjwi je podivně rozplizlý a roztahaný produkt jinak kvalitního režiséra, který v prvé řadě nenabízí tolik dění, aby se mohlo hovořit o jeho úspěšné mutaci v rámci filmových žánrů. Hlavní problém vidím ve ztvárnění upírství, které bez patřičného smyslu a alespoň trochu hororové atmosféry vyzní dost naprázdno. V žádném případě však nelze hanit vše, erotické scény byly dost živočišné, speciálně Ok-bin Kim (Tae-ju) se svým prvotřídním hereckým výkonem postarala o zvláštně "ztopořenou" atmosféru, kdykoli byla na scéně... Špetka černého humoru a násilí, obzvláště sexy násilí v podání Tae-ju také představuje výtečné koření pro jinak mdlý polotovar. 5/10 (01.06.2010)

Ačkoliv je Žízeň upírským filmem, jsou upíři pouhou zástěrkou - fasádou, která ukrývá nečekaně rozmanité interiéry. Svojí příběhovou podstatou odpovídá Žízeň spíše filmům Pošťák zvoní vždycky dvakrát nebo Jaro, léto, podzim, zima... jaro, než třeba takovému Drákulovi. Ač je zde krve vskutku požehnaně (a málokterý nemrtví je tak poutavý, jako ústřední dvojice), primární roli zastává koncept zločinu/hříchu a nezřízené vášně/pudovosti. Tento (narudlý) koktejl, který divákovi Chan-wook Park namíchal v sobě spojuje upířinu, film noir a skoro až duchovní snímek do jednoho fungujícího celku. (Následuje kapka spoilerů). Hlavní postava je katolický kněz, který se snaží o zduchovnění sebe sama – vnímá tělo i smrt jako něco pomíjivého, důležitá je pro něj duše a víra, jako jakýsi nehmatatelný ideál dobra. Po nakažení se upírskou krví se v něm probouzí potlačované touhy a pudy, které ztělesňuje sexuální přitažlivost k manipulativní dívce a zdánlivé oběti domácího násilí. Tato vášeň a nekontrolovatelné choutky probouzí v knězi jeho stínové já, jež vede nakonec ke zlu. Podobně jako například křesťanství, tak i některá východní náboženství berou nezřízené připoutání se k „věcem tohoto světa“ jako jednu z cest k tragédii a bolesti – kněz se přestává řídit svým vyšším „já“, regulacemi společenskými i morálními (v psychoanalytické hantýrce svým superegem) a odevzdává se skrze postavu Tae-ju svým pudům, svému id a přestává se kontrolovat. Zahazuje kněžský hábit a ve své radosti ze znovunabyté živočišnosti se odpoutává od všech dříve uznávaných konvencí. Avšak to, co se zpočátku zdá jako osvobození jej čím dál tím více pohlcuje, přestává být člověkem a stává se zvířetem (přesněji řečeno dravou šelmou). Na začátku komentáře jsem zmiňoval film noir – konvence a postupy v Žízni jsou natolik podobné klasickým noirovkám, že bych se ji nebál do tohoto žánru z fleku zařadit – ostatně je zde výrazné napětí, neustálá tísnivá atmosféra, je zde femme fatale par excelence, je zde zločin a výčitky svědomí, hrdina tápající na pomezí světla a temnoty, etc. Celkově se jedná o výborný mix žánrů, o nichž bych si nikdy nemyslel, že půjdou tak umně skloubit. (23.08.2018)

Bakjwi mě poměrně zklamalo, po úžasném začátku přišlo poměrně úmorné vyprávění a přesvědčování. NAneštěstí to zachraňuje naprosto bravůrní herec Kang - ho Song, v každé roli je naprosto úžasnej. Dále naprosto úžasná stylizace kamery. Ale to je asi to jediné co můžu více méně pochválit. Protože po první hodině se film dost táhne a nudí, ale jak jsem řekl první hodina je naprosto výborná. Ale když se po té hodině dostaví prakticky jen romantika začne mě to nudit. Ale zase je to lepší než to přiteplený Stmívání. (29.06.2010)

Thirst je bez pochýb originálny film so zmesou viacerých žánrov, no aj navzdory mnohým výborným veciam a nápaditých momentov môj záujem niekde v polovici začal ubúdať a už som nemal chuť to vôbec pozerať. Samozrejme, nájde sa tam veľa vecí, ktoré si zaslúžia pozornosť, no najmä vďaka prepálenej dĺžke som sa naozaj nudil. (29.09.2018)