Ils

Intimní atmosféra jednoho domu se mění ve velkolepé atmosférické divadlo, které stojí na jednoduché zápletce a díky dvojce sympatických herců a přímému tahu na bránu se celá ta napínavá jednohubka sfoukne za ani ne 80 minut. Bez pointy pro debily a objímavých happyendů jasná pecka pro všechny, kteří se rádi bojí a nejenom pro ně. (25.04.2008)

Dost zvláštní horor. První půl hodiny, se tam vůbec nic neděje, a pak to začne. Nejdřív přemýšlíte, jestli je to nadpřirozeno, nebo jestli je tam honí lidé. Mladému páru v Rumunsku do domu vniknou vetřelci. Nikdo ale neví proč, nebo o co jim jde. Pak už jsem sledujeme zběsilý útěk v noci lesem do neznáma. Ze začátku je to nuda, ale pak atmosféra zhoustne a je to vážně síla. "Pojď si hrát." (21.02.2024)

Co děti, mají si kde hrát...? Slušelo by se říct, že mě po tomhle hororu z kategorie "odnaučím vás chodit v noci na záchod" do Rumunska už nikdy nikdo nedostane, jenže já si bez své party a našich dobrodružství v lesích a horách Karpat už neumím představit léto a to si přece nenechám zkazit něčím, co je nade vší pochybnost jen pomlouvačná urban legend. Navíc mi kolegové z IMDB tvrdí, že se to "based on true event" netýká Rumunska, ale ČR. Tak díky, to mě fakt uklidnilo... (24.10.2008)

Když člověk vidí, že je film podle skutečné události, vždy to dodá punc netradičnosti. Pokud se jedná o horor, je to ještě zajímavější. Já ale myslím, že zpracováním to možná rejža trochu přepísk a to usuzuju z toho, že přímé svědectví aktérů asi nedostal... Takže pokud víte, že vám někdo pobíhá po domě, nejspíš se nepůjdete podívat s holýma rukama, kdo to vlastně přišel na návštěvu, ale zůstanete v místnosti s tyčí v ruce. Další věc, která mě pobavila, byl labyrint z igelitů na půdě, taky hodně pravděpobný. No a ve finále, když před někým zdrháte lesem, nebudete řvát jak na turnaji K1, aby vás hned našli. (31.12.2011)

Pohovořil bych o tom, proč vychází horor Ils z Immanuela Kanta, ale současně se neobjede bez jeho popírání. Všichni filosofové před Kantem začínali od objektu, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea. Právě v objektu začínala jejich filosofie, zatímco Kant dosavadní teze přes „kopernikovský obrat“ obrátil a nabádal, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. Kant vyhlásil za aktivní působitel člověka, tedy subjekt, protože to my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a získává informace o objektu, který se nám jeví natolik, nakolik jsme schopni ho vidět. Objekt se stává „věcí pro nás“, zatímco objekt samotný je „věcí o sobě“ a vnímat ani poznávat ho nemůžeme. Právě proto vidíme celý náš svět neúplně. Horor Ils onomu odpovídá, protože o objektech a motivátorech zla neví postavy takřka nic. Přesto se zdá, že cosi nesedí. V první řadě oba hlavní hrdinové v pozici subjektů spíše vyčkávají, nejsou těmi aktivními pozorovateli. Naopak objekty jeví až přílišnou snahu navázat na před-kantovskou filozofii, tj. býti oněmi aktivními hybateli. Samozřejmě, horory umísťují perspektivu vypravěče do okolí kladných hrdinů (a někdy přímo do nich samotných), a tím je klamavě aktivizují, protože co je vidět, je zdánlivě aktivní, a co není, je naopak pasivní. Ale věc se má tak, že objekt (tj. vše špatné, ať už je to etikou nepoznamenaný psychopat, matka příroda nebo strašidelný dům) si v hororech často přisvojuje nemalé pole působnosti, přijímá rysy subjektu, a překlápí tím subjekt (hlavní hrdinové, zde před-manželská dvojice) do pasivního objektu. Svět není objekt - on sám je subjektem. Dýchá, žije, reguluje se. (23.12.2008)