Insidious: Červené dveře

Tahle série se vyčerpala  už druhým dílem tam to taky pokud se nepletu zapíchla i nejlepší postava série Lin Shaye (zde má tak 2 minuty)  a pak už dostávala jen mini role. Z třetího dílu si nepamatuji nic a z čtvrtého jen záblesky a i na tohle brzo zapomenu.  Dalton z jedničky a dvojky (byl to ten co byl v kómatu pro ty co to neviděly) nastupuje na výšku rodiče se mu rozvádějí a jeho babička zemřela do toho má problémy s otcem jelikož si nerozumí a jak on tak otec něco vidí a nemůžou si vzpomenout na co. Lekačky jsou nudné a nemají čím zaujmout navíc Daltonův otec je idiot jelikož nemá hned dvakrát žádné prostorové vidění je zde i jedna zvracející scéna co zde nedává ani smysl a je spíše k smíchu. Daltonova linka je zajímavá jeho otce je naopak nudná chtěl jsem vidět horor ne starosti otce s  synem. Konec to opět zachraňuje , ale tu nudu nevyváží a potitulkovka vyloženě nasere. 40 procent (04.08.2023)

Tak to dopadá, když nastavuješ už nastavenou kaši. Nemá cenu si nic namlouvat, faktem je, že série Insidious má nezadržitelně sestupnou tendenci, což Červené dveře jen potvrzují a další pokračování si myslím, že už není opravdu žádoucí, aby to totiž nakonec neskončilo někde u Odpadových hodnot, k nimž se tedy zas až tak zatím toto pokračování úplně nepřibližuje, ale prostě už to nelze vnímat ani zdaleka tak pozitivně jako první díly, a opakuji, toto pokračování nabízí skutečně už jen takovou převařenou vodu, dějově přešlapující více než hodinu na místě, a spíše než rozvíjení světa za Červenými dveřmi se tu tvůrci věnují rodinnému dramatu o rozvrácené famílii, a i když se to pak po přemístění do světa za ,,dvěřmi´´ přeci jen alespoň trochu rozjede, tak pořád je to spíš nuda, kde se toho příliš nestane, no a co se týče závěrečného vyústění, tak tam můžeme hovořit o definitivně posledním pomyslném hřebíčku do rakve této série, jelikož se jedná o doslova směšní a trapný happyend se vším všudy, kde se všichni obejmou, protože je zlo poraženo a jsme zas šťastná rodinka, až navěky ámen. Ke všem těmto negativům lze jinak určitě připočíst i ztrátu působivé atmosféry, kterou předchozí díly oplývaly, chybí tu ale i napětí, co je ovšem nejhorší, tak tu nejsou k dispozici již ale ani žádně hororové prvky, minimum bubáků, minimum lekaček, o krvi ani nemluvě, i když na ní to pravda nebylo postavené ani v předchozích filmech, ale prostě po této stránce se tu toho objevuje skutečně jen úplné minimum, a i to minimum je navíc nefunkční. Insidious: Červené dveře tak zkrátka není povedená podívaná, a to z toho nejjednoduššího důvodu, že nedisponuje ani jedním jediným pozitivem. (17.02.2024)

V jednotlivých scénách je to lepší než čtyřka - zvlášť tunel je super, ale zbytek je strašná šmíra. Obě hlavní postavy jsou nesympatické, scénář se potácí ve snaze řešit několik rovin naráz, přičemž nejde do hloubky ani u jedné z nich. Celé to na mě působilo jako nadechnutí před šestkou, o jejíž předpokládané kvalitě nemám vůbec žádné iluze. Když se to vezme kolem a kolem, jen málo hororových sérií je v takhle pokročilém díle ještě pořád "fajn", ale od Insidious jsem zkrátka čekal alespoň nadprůměr, když už ne špičkovou kvalitou. (02.08.2023)

První díly téhle série byly docela strašidelné. Poslední příspěvky frančízy už bohužel těchto kvalit nedosahují. Konkrétně tady chybí zajímavější scénář a strašidelnější atmosféra. Jakkoli je závěr docela fajn, na lepší hodnocení to nestačí. V podstatě je to série deset minut nuda - nahodilý bubák - deset minut nuda - atd. atd. (27.01.2024)

Tak nám Inshitdious (Vhovněvězící) i přes mé neutuchající protesty a nevybíravé maily studiu, plné žalostných vulgarismů, neutěšeně pokračuje, a řekl bych, že ty dveře byly spíš příznačně nahnědlé. Skomírající béčkový herec Patrik začal ze zoufalství fušovat do režie, a je to citelně znát, i když je i samotný scénář opět přiblblá telenovelová sračka, tentokrát o znovunalezení rodinných hovnot mezi na pěst ubuleným dedym a jeho nesympatickým mastňáckým spratkem prostřednictvím pár zase naprosto nebubacích astrálních kokotů, ojediněle unyle bafajících z pod postelí a temných koutů. Zedník architektem holt většinou nikdy nebude. A tak se špatně vedený dedy s ublíženeckým výrazem typu „skřípljsemsikoulevzipu“ devadesát minut ukřivděně bloncká od ničeho k ničemu, vzdychajíc nad rozvráceným rodinným zázemím, jeho špatně vedené artově autistické antikoncepční selhání kompulzivně čmárá uhlem škaredé černé obrázky, mohutně podporováno špatně vedenou škaredou, tlustou, avšak silnou a řádně emancipovanou spolužačkou ze Senegalu, pravděpodobně teplou, až se všichni nakonec jako obvykle znuděně vypraví s lucerničkou do nějaké té tmavé astrální prdele, kde se táta zapře o futro a hrdinně zablokuje dveře, ze kterých teče kolomaz, před ukrutně neděsivou až komickou astrální černou rukou. No hurá, zoláti vyhráli, rodinná pouta obnovena, rozvrácená rodina je opět zvrácenou, máma děsně chce být zase s tátou, bo astrální hrdina, fuckan je rád, že jeho dysfunkční výchova nebude nadále pokračovat, navíc má uvědomělou, hexadecimální ebenovou nevěstu, a všichni společně mohou za zvuků molových houslí ruku v ruce odkráčet k zapadající jeblé astrální bábě z předchozích dílů. Už s tím fuckt jděte do prdele! (04.08.2023)