Torment

Tak tohle bylo hodně trapný. Frajer zabíjí rodiče a bere si pod sebe jejich děti, to chceš ty vole a aby se jó neřeklo, že nemá cit pro rodinu, tak si nasadí všichni povinně na svůj xicht hlavy z plyšáků, bomba, normálně jsem se pochcal strachy. A to měl Torment celkem slušný rozjezd, úvodní scéna nebyla vůbec špatná. Každopádně, Gore tu není vůbec žádné a Katharínka opět nic nepředvedla. Kvalitně natočený, ale hodně slabý Home Invasion, nedoporučuji. (09.06.2020)

Docela svižný horůrek podle šablony, který mi vliv krve do žil. Hned, jak jsem viděla ty čtyři obří plyšáky toho malého (protivného) chlapce, jsem si říkala, že jsou hnusní a strašidelní a taky že jo, takovou věc bych si domů nepořídila. Co je snímku ke škodě (a už to tu někdo zmínil), jsou nesympatické hlavní postavy, kterým snad i přejete jejich úděl. Celou dobu jsem si říkala, že to jsou čtyři*, pak se ten madafakin rozhodl, že má vlastně svoji macechu ohromně rád a bohužel to sklouzlo na tři*, ale jedním dechem dodávám, že to jsou hodně kvalitní tři hvězdy. (14.08.2014)

Já považuji Home Invasiony za podprůměrný žánr, protože je to skoro to samé dokola. Rodinný dům či chata, rodinná idylka, která končí terorem zabijáků či únosců a nakonec nějaké to zabíjení. Je pravdou, že někdy se najde výjimka, ale jinak tento žánr už nemá čím překvapit. To samé řeknu i tomhle snímku. Zase ta samá písníčka o rodině a bandě šílenců. Žádné gore, masky pro mě docela slabé a celkově za zmíňku stojí jen hudba. I pointa byla hodně chabá a čekal jsem teda větší a lepší rozuzlení. Ty dvě hvězdy jsou za hlavní hrdinku, kterou mám hodně v oblibě a za tu hudbu. (25.07.2014)

Torment sice hraje druhou ligu, ale společnost s loňskými kolegy Home Sweet Home nebo Static taky neni k zahození. Je zručně natočenej, díky kratší stopáži příjemně odsejpá a místy překvapí slušnou atmosférou, které dává přednost před explicitním násilím. Jinak ty masky plyšovejch zvířátek jsou zvoleny perfektně, dokonce líp, než v You're Next. (19.06.2014)

Dnes již žánrově a tématicky klasický snímek věnující se otázkám rodinných hodnot, vřelé síle rodinného zázemí a citu a problematice tzv. náhradních či zástupných rodin. Ve své podstatě nepřekvapující a nevyvolávající otázky, na které by divák již předem neznal odpověď. Nehledě k tomu, že některá závažná témata se ani neobtěžuje zohledňovat a na případné otázky odpovídat. Kromě ne zcela poveděně zachycenému aktuálnímu civilizačnímu strachu o své nejbližší a frontálnímu útoku na nejbližší intimní bezpečí soukromí na něž má každý nepochybně právo, snímek poukazuje hlavně na dvě věci. 1) I kdyby Katharine Isabelle byla pomazána hovny, od hlavy k patě ověšena podobiznami Miloše Zemana a ve filmu by jen nehybně a mlčky stála v rohu, pořád to z ní bude sálat a prýštit a bude to poslední záchranou chabě kvalitního snímku. 2) Hlava vašeho plyšového miláčka může být sebevíce roztomilá, zkuste mu ji ale uřezat a nasadit si ji, najednou už tak roztomilá nebude. Naopak. 2,5* (28.01.2015)