Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

"Jakšemaš?". "Džekuji". Dvě zásadní kazašská slovíčka, jimiž se Borat ve filmu prezentuje až nebezpečně připomínají češtinu. :-) Ovšem to, co Borat předvede na své cestě za poznáním "emerycké kulčůry", to snadno velkou část diváků přinutí tato dvě slůvka pustit z hlavy, jelikož ji budou muset zaměstnat naplno přemýšlením, zda ty scénky, jichž jsou právě svědky, jsou skutečně "live", nebo zda je to vše prostě a jednoduše nahrané tak, aby to vypadalo co nejpřirozeněji (něco ve stylu "Blair Witch", i když většinu času z trochu jiného žánru). Některé momenty totiž staví přímé neherecké aktéry do takového světla, že našinci zůstává rozum stát. Ale i přes občasné nutné zamyšlení je to jinak výtečná zábava a maximální úlet. (09.03.2007)

"Pamela, vydáš sa za mňa." - "Och, nie, ďakujem." - "Nemusíš súhlasiť.“ Na toto sme s Rižom zašli v roku 2006 do kina a chechtali sme sa ako debili celých 84 minút. Resp. ja 74, pretože 10 minút ma pri "istých" scénach napínalo na vracanie. Scenár je zameraný proti všetkým (viď. Beh pred Židom, či hláška „Je vedecky dokázané, že ženy majú menší mozog, ako muži.“, ale schytajú to aj homosexuáli, heterosexuály, medvede, Američania, Daniel Myrick s Eduardom Sánchezom a mnohí ďalší), nastavil Amerike rovnako dobré zrkadlo, ako Michael Moore vo svojich (pseudo)dokumentoch. Nech už si o tom myslíte čokoľvek, takýto film (áno, je to film) sa vidí raz za X rokov. Kino Považan NMnV 2006 (10.02.2007)

Viem síce, že toto s filmovým umením nemá spoločné ani mastný chlp, no musím sa priznať, že dokonalejší brušný tréning si neviem ani len predstaviť. Počas celého filmu vás Sacha nenechá ani na minútku vydýchnuť a ja som len lapal po dychu. Jeho hlášky boli totálne dokonalé, či už morbídne, perverzno-nechutné, skoro každá sa dočkala výbuchu smiechu v kine a rehot triasol celým kinom. Príbeh totálne tupý a ja som len ľutoval dve postaršie pani, čo počas celého filmu len krútili hlavou. Malé doporučenie: v žiadnom prípade nepozerať s dabingom!!! 100%. (21.11.2006)

Je pravda, že místa, kde úsměv doslova mrzne na tváři, se ve filmu střídají s těmi, ve kterých mrzne z úplně opačných důvodů. Jenže tenhle, za normálních okolností pro mě zapovězený humor, je díky interakci s (alespoň pokud budeme věřit prvnímu dojmu a Františku Fukovi v Cinemě) vesměs nic netušícím okolím, postaven na úplně jinou úroveň (na rozdíl třeba od "Indahaus"). Sice si Cohen ve filmu trochu recykluje své předchozí Boratovské nápady, ale v kombinaci s "reálným" příběhem o cestě za vytouženou láskou vzniká celkem unikátní směs, ve které jsem se sice smál na stejných místech jako parta výrostků s popcornem za mnou, ale často pravděpodobně z úplně jiného důvodu. Škoda, že už asi patříme do těch civilizovanějších končin, vidět něco takového o nás... (14.12.2006)

Pohodlně se usaďte a já Vás v několika momentech provedu rychlokurzem ksichtění, který budete u filmu Borat potřebovat. Takže za prvé. Lehce pootevřete ústa na šířku Vašeho prstu a k tomu lehce zvedněte obočí. Řekla jsem lehce. Ksicht druhý. Tentokrát otevřete ústa jak nejvíce to jde, jako by Vám upadla čelist (pokud ale máte problémy s panty, neotevírejte ji moc, zaseklá čelist bolí), obočí opět zvedněte a pořádně vykulte oči. Ano, jde Vám to skvěle. Ksicht třetí. Zvedněte pravý koutek, popřípadě oba, úsměv Vám sluší. Následující obličej jistě všichni znáte, ukažte mi pořádně mandle (smích je u tohoto ksichtu povinností). V neposlední řadě si musíme procvičit mračení. Ať se nám to nad očkama pořádně krabatí. A nejdůležitější výraz tváře musí být znechuťující, takže k mračení si přidáme zvednutí horního rtu k nosu. Pokud si s tímto nevíte rady, kontaktujte Silvestra Stallona, on má zvedání horního rtu v merku. Právě jste úspěšně absolvovali kurz ksichtů a mě nezbývá nic jiného, než Vám popřát, ať si ho u Borata náramně užijete. Nashledanou (02.11.2010)