...a bude hůř

Jedno z obrovských překvapení novodobého českého filmu... a to musím přiznat, že hnutí hippies mne neoslovuje a k hlavním postavám jsem měl během sledování filmu rovněž rozporuplný a proměnlivý vztah, obsahující postupně jak odpor, ironický nadhled, tak lítost či porozumění. Vůbec to tvůrcům filmu ani sobě v roli diváka nevyčítám, naopak je dle mého názoru pouze dobré, že film úplně neadoruje ani hippiesáky, ani bezpečnostný aparát u moci, pouze nabízí řadu pozoruhodných situací odehrávajících se za onoho času. Se zaujetím jsem se zaposlouchal i do undergroundové muziky. Především ale chválím nápad tvůrců zobrazit tohle téma rovněž undergroundovým pojetím. Ten film opravdu vypadá jakoby ho natáčel zručný amatér na černobílý materiál v autentické době 80. let a tenhle styl mu značně přidává na síle a výpovědní hodnotě. Forma a obsah tady do sebe funkčně zapadají, vzájemně se doplňují a vytvářejí fascinující zážitek z řad undergroundových snímků. Dokonce mi nevadilo ani nadměrné využívání vulgarismů. Nevyjádřuju se k hippies, neřeším, zda nebyl jejich život (navzdory tvrdému režimu na pozadí) oproti jiným obětem spíše jen svéráznou selankou, ani zda je možné označit jejich počinání přímo za protest. Pouze smekám před filmem! 90% (26.11.2019)

Narozdíl od padesátkové agit-slátaniny Kousek nebe šel v tomhle film Nikolaev až na dřeň a předestřel černobílé plátno plné uvěřitelných postav a syrové atmosféry. Dokonce i postavy komunistů už nepůsobí tak křečovitě karikaturním dojmem a svět androšů a santusáků funguje před vašima očima neobyčejně hladce a působivě. Dokumentární dojem posiluje jak kamera, tak velmi skromně zvolený tón vyprávění, který nic nestylizuje a jde přímo k podstatě. Bezútěšná atmosféra normalizace sama o sobě sugeruje otázky po možnostech existence a nutnosti krajního gesta v podmínkách, které neumožňují svobodnou existenci. Skutečně důležitý film, je skandální, že prošuměl takřka bez odezvy. (29.09.2008)

Kralovy Vary 2007.Po rozhodnutí ,že další těžký film už nezvládnem ,se ocitáme v malém klubu s jednou z mých nejbližších kamarádek Leila75.Promítají tam na staré kotoučové promítačce film ....a bude hůř.Jako vstupenku dostávám pivní tácek a kupuji si pivo.Začíná film a já začínám být nostalgická.Připomínám si ,jak jsme chodili u babičky na vsi do místní hospůdky na promítání filmů ,jak se občas film přetrhl, ten zvuk staré promítačky.......Na plátně běží příběh o máničkách ,mezi něž jsem ve svém raném mládí také patřila a podobné akcičky zažila na vlastní kůži...........Škoda ,že nezůstalo u původního záměru ,kdy tvůrci nestáli o klasickou distribuci do kin a měli existovat pouze tři kopie, se kterými se mělo jezdit po klubech, hospodách a hudebních festivalech.....kdy jak říkal Petr Nikolaejev "Dojde tak k zajímavému jevu, kdy se způsob distribuce stane součástí uměleckého díla samotného." (17.01.2008)

Trainspotting považuju za jeden z nejlepších britských snímků všech dob, ale přiznávám, že kdyby Boyle prezentoval Rentona a jeho partičku ultimátních asociálů, flákačů a narkomanů jako uvědomělé bojovníky za svobodu, odpůrce establishmentu, konzumismu a železné lady, velice vážně bych uvažoval o odpadu a výletu na ostrovy, kde bych toužil Boylovi nakopat koule. Bohužel přesně tímhle směrem se vydal Nikolaev (nehledě na mechanické srovnání režisérských kvalit, kde Boyle působí jako moderní tryskáč oproti Nikolaeovovi, který si na košilku nalepil pár slepičích pírek, snaživě poskakuje po dvorku a kdáká). Je to směs nechtěného amatérismu, naivity, patosu a scénáristické bezradnosti. ...a bude hůř prodává romantické pojetí undergroundu tam, kde by si zasloužilo mnohem střízlivější pohled. Oni se ti holoubci chtěli tak trochu, a vlastně docela hodně, flákat, chlastat, fetovat a smilnit a státní moc byla příliš tupá na to, aby je nechala na pokoji. Nic povznášejícího v tom, co činili, ale nevidím a moje empatie jsou v tomhle případě na bodu mrazu. Mimochodem, vzpomínám si na jeden článek, kde redaktor šel po kauze únosu československého letadla do západního Německa a ke svému nemilému překvapení, vlastně docela velkému šoku, konstatoval, že StB, která prováděla paralelní vyšetřování vedle západoněmecké policie, si počínala korektněji než německý vyšetřovatel, který považoval obžalované za bandu odporných hippíků. Na německé i české straně se vlastně sešli měšťáci, kteří si přes železnou oponu docela rozuměli. Možná bychom měli přestat vytvářet mytologii, která je podobná té, kterou si vytvářeli komunisté, když obhajovali svůj režim, a vraceli se neustále ke všem těm Annám proletářkám a hrdinnému boji dělníků na barikádách. Ony ty skutečné dějiny často odpovídají tomu omšelému vtipu, kdy sovětský voják místo za Stalina a za lidi , když hrdinně padal se svazkem granátů pod pásy tanků, zařval Zasraný náledí... Celkový dojem: 25 %. (18.02.2015)

Četl jsem knihu a proto si dovoluji napsat, že je o mnoho lepší, než její filmové ztvárnění. Autoři filmu se příliš vyhýbají věcem, ve kterých si Pelc libuje a tvoří podstatu knihy. Ani černobílé ztvárnění film kýženě nepřiblížilo ztvárnění doby a jejímu duchu, také mi vadila přílišná dokumentárnost filmu a amatérské výkony hlavních postav. Ale jinak chvályhodný počin. (18.02.2012)