Pustina

Ve Velké Británii poslední dobou vznikají vcelku zajímavé horory a i když jde hlavně o vyvražďováky, mají zajímavý příběh, výbornou atmosféru a hlavně dobré zázemí. Krajina je zde opravdu nádherná a lesy jsou proto příhodné pro nějaké to neštěstí z nedbalosti nebo dokonci nestvůru? Ne nebude to tak nadpřirozené jak se na první pohled může zdát, ale fakt je že jsem se chvílemi i docela zasmál, ale i příjemně pobavil a přesto že film čerpá z poslední dobou u nás často vídané záležitosti útoku psa na člověka, tak se budete bavit stejně jako já a možná se neleknete ale nahnáno mít budete. --- Ty vole von mu ufik hlavu - Třeba chutná nejlíp (24.02.2007)

Hodně slušná ukázka spojení hororu a thrilleru založená na klasické zápletce lovce a štvané oběti. Po dlouhé době zase konečně skupinka mladých, kterým jejich smrt nepřejete a která mezi sebou vede tak nějak normální dialogy a chová se tak nějak normálně, ač jsou jejich charaktery jasně a profláknutě vymezené (do poslední chvíle zlej týpek, ovlivnitelnej hodnej trouba, samotářskej drsňák, otloukánek, kterému se vymstí jeho touha po pomstě, pár kusů předem určených na porážku). Jen tý vojandě mohli dát mnohem více prostoru. Docela dobrá zápletka, zajímavá hudba, prostředí, v němž se to odehrává. Slušná práce. (24.09.2009)

Britský horory v posledních letech neskutečně válej. A tenhle je jedním z nich. Je to sice příběhově strašně jednoduchý, ale zase to má výbornou atmosféru a je to neskutečně brutální. Postavy byly dobře napsané i zahrané a umírají často v pořadí jaké bych nečekal, což už se mi dlouhou dobu nestalo. 70% (03.05.2009)

Parta sígrů z polepšovny na opuštěném ostrově a jeden psychopat se smečkou psů, který ze zištných důvodů hodlá všechny zmasakrovat. Celkem výživná britská naháněčka, která sice nepřekvapí ani nevyleká, ale zaručeně pobaví. Potěší britský rukopis a nakonec i herci. Zejména toho největšího parchanta z pasťáku budete spolehlivě nenávidět. 60% (21.01.2014)

Můj názor na film vyjadřuje hodnocení, proto bych se omezil na dvě poznámky: 1, Každý tvůrce hororu stojí před zásadní otázkou: Je lepší se snažit o napětí, nebo o překvapení? Někdy se tomuto dilematu říká Hitchcockův obušek - Hitchcock se na filmařské problémy díval vždycky z konkrétního hlediska a zásadně ho zajímalo např. toto: Vidíme-li postavu, jak kráčí po ulici, zatímco za rohem na ni číhá jiný muž s obuškem, máme útočníka ukázat, či nikoliv? Pokud ano, mluvíme o napětí, pokud ne, jde o překvapení. Hitchcock si tuto otázku kladl po celý život. Samozřejmě, většina filmů oba postupy spojuje, ovšem takový kompromis (nerozhodnost) snižuje jejich efektivnosti. Wilderness na to jde tak, že divák toho ví více než postavy (odtud napětí a strach), ale méně než hlavní padouch (odtud překvapení a nenadálý zvraty). Tady bych podotkl, že napětí se ve filmech vytváří skrze „dlouhodobější" dění v čase, zatímco překvapení díky „krátkodobé" práci s prostorem (což může být otázka jednoho záběru, v němž vybafne hlavní padouch). Tudíž režiséři, kteří vynikají spíše ve vyprávění a dopadu celistvého příběhu na diváka, vynikají v napětí, zatímco ti, kteří pracují s detaily, s prostorem před kamerou, s art-kulisákem apod., excelují v překvapeních a v diváckých šocích. Experimentální horor se proto pozná dle toho, že tyhle zavedený konvence nějak porušuje (sleduje třeba příběh očima vraha; překvapení rozkládá „kubisticky" do více záběrů a naopak napětí zhušťuje do kratších minisekvencí), zatímco geniální horor se vyznačuje lepší druhou půlkou, než je ta první. Oboje není případem tohoto filmu. 2, Pozoruhodný je dále způsob, kterak se Wilderness vypořádává s žánrovými limity, uvnitř nichž se musí pohybovat. Za prvé neustále přikládá pod kotel, utvrzujíc mě v přesvědčení, že mezi nejakčnější filmy vůbec náleží survival horory. Za druhé vhání bez přestání hrdiny do nových situací (ostrov, dívky, pobuda, psi...), ale vystavuje z nich rozšiřující se pyramidu, nikoliv odnikud nikam vyhnaný komín, protože každá situace hrdiny poznamená, hlavně ve vztahu k sobě navzájem. A za třetí vsází film na úlohu hlavního padoucha - nevysvětlitelného elementu, který vzbuzuje sérii otázek. Je velice důležitý, protože odstraňuje pasivní přijetí předkládaného, znesnadňuje „čtení" a vzbuzuje v divákovi hádanky a otázky, jež ho nutí nad filmem přemítat a jež komplikují scelování předkládaných informací. (23.12.2008)