Vysvobození

Klasický dobrodružný vodácký film s řídkým napětím a pěknou přírodou. Jinak ve mně snímek kromě psychologie a strachu před prozrazením nic nezanechal. [6/10] (Elmer, Warner Bros.) (Technicolor /// Produkce: John Boorman /// Scénář: James Dickey podle vlastního románu /// Kamera: Vilmos Zsigmond /// Hudba: Eric Weissberg /// Nominace na Oscara: John Boorman (nejlepší film), John Boorman (režie), Tom Priestley (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.02.2010)

(1001) -"They're drowning the river, man." Musím říci, že tentokrát se okouzlení klasikou nekonalo. Nechci v žádném případě podceňovat schopnosti Johna Boormana (ani dobové možnosti), ale počet věcí, které se mi zdály nechtěně směšné, dosáhl takové úrovně, že jsem se nebyla na film schopná vůbec napojit. Myslím, že to začalo hned tím soubojem banjí. Tu scénu beru vážně a nic se mi na ní nezdálo nepovedeného, ale v kontextu celého filmu si nejsem úplně jistá, jak ji mám vnímat. Je to jakási temná předzvěst krajiny a lidí, kteří myslí a chovají se úplně jinak, než na co jsou city boys zvyklí, a chlapec sám potom také hlídá bod, odkud není návratu, když "hrdinové" vyjedou na řeku a podplují ho pod mostem, což si řeknu jako člověk vzdělaný v principech mytologických příběhů a obecné dramaturgie a bla bla, ale zvuk banja ve mně zrovna moc nevzbuzuje pocity temna nebo nepokoje a hlavně Voight, který tam je a všechno vidí a očividně je znepokojen, se z ničeho nepoučí a potom jde na břeh a začne klábosit s ozbrojenými démony z lesa. A obecně předpokládám, že film je o mužích, kteří na to, že se vydávají uniknout do přírody před složitostmi civilizace, projevují obdivuhodnou neschopnost poslouchat své instinkty nebo si správně vyložit signály a znamení, jež jim padají do cesty. To vlastně zní dobře a jako hodno prozkoumání, ale bohužel mi tři zásadní věci brání zúčastnit se tohoto výletu: 1. Extrémně marné herecké výkony. Voight funguje jen jako takový pohledný panák a Reynoldsovi se snad daří přehrávat i ve scénách, ve kterých není přítomen. Scéna hádky nad mrtvolou je potom tak názorným hereckým workshopem na téma "jak nedělat drama", že jsem se u sledování skoro styděla. 2. Podivné skoky v čase a střídání realistických-nerealistických fyziologických důsledků toho, čím si chlapci prošli. Nejdivnější je lovecký výlet na útes - to ti dva jako den a noc stáli v ledové vodě, zatímco náš neochotný hrdina nahoře spal a bál se? Burt Reynolds sice omdlel a natřeli ho na bílo, ale tlouštík se zdá úplně v pohodě, ani rýmečka nebo nic, co? A Voight je po propíchnutí šípem taky podezřele fyzicky aktivní. 3. Neobratné dobové triky. Tady mám na mysli hlavně ve dne natočenou modrou noc se slunečními odlesky na hladině a zpoceném těle, díky kterým to vypadá, jako že všichni umřeli a jsou nyní trestáni za svou hloupost v očistci, kde musí prožívat své utrpení znova a znova. Umělá ručička v závěrečné snové sekvenci je potom takový poslední hřebíček do rakve. A nebo nevím, jestli jsem to jenom špatně pochopila a ono to má být béčko, které si mám užívat proto, že je špatné? (15.04.2019)

Boorman mistrovsky stupňuje napětí a strach. Už při úvodním duetu na banjo jsem měl takové divné tušení, aniž bych si ho nějak rozumově zdůvodnil, že tu není něco v pořádku. Divný pocit postupem času narůstal a potom to náhle přišlo, jako pěst mezi oči. Scéna znásilnění, působivá a ohavná a málokdy jsem někomu přál smrt jako těm dvěma odporným domorodým kreaturám. Je to předčasný vrchol filmu, zbytek už nemá takovou sílu. (11.05.2003)

„Niekedy sa musí chlap najskôr stratiť, aby sa našiel.“ Drsný chlapský dobrodružný triler a zároveň absolútny pilier hixploitationu. Kým dnes je hixploitation (PACH KRVI, VRAŽDY VO WOLF CREEK) synonymum pre krvavý horor, v začiatkoch (Peckinpahov STRAW DOGS) šlo o ambiciózny a vážny subžáner. Skvele namachrovaný Burt Reynolds, parádna scéna s banjom a odvážna pasáž znásilnenia. S odstupom desaťročí to jemne zostarlo, ale inak stále ide o šupu a zaujímavé zachytenie odchodu istej "nevinnej" doby, kedy lesy a stará doba museli ustúpiť ťažkým strojom a dobe novej, modernej. Vlastne je super, že Boorman odolal a nespravil z toho prvoplánový horor. Kniha Jamesa Dickeyho vyšla aj v češtine, sám autor má vo filme mimochodom cameo šerifa. "Proč sakra chcete tou zatracenou řeku sjet?" - "Protože tam je." (19.10.2006)

Klasika žánru hixploitation, která ani za ta léta neztratila moc ze své působivosti. Narozdíl od spousty nových snímků inspirujících se staršími díly můžeme u tohoto hledat místa, která byla v jiných filmech citována. Odlehčený úvod a celá první část je velice povedená. Boorman pomalu servíruje atmosféru nejistoty a nechává hrdiny užívat si své dobrodružství. Narozdíl od spousty jiných filmů tady není divák napřed a tak neví, že se vůbec nějaké nebezpečí blíží, i když vzhledem k žánru to může očekávat. Následuje brutální scéna ponižování dovršená znásilněním a nápínavá atmosféra nepolevuje až do samotného konce. Nelogické chování, vyjma Voightovi lability a dlouhého míření, se nekoná a snímek ještě navíc servíruje pár překvapivých scén. Vrcholem snímku se tak stává scéná kolem středu stopáže, kdy Voight leze na skálu, aby se vypořádal s jedním buranem. Kamera neustále upozorňuje, že onen zabiják není jediné nebezpečí, které zde hrozí. Krom boje s obyvateli se musí postavy vypořádat i s nástrahami neznámého okolí... Snímek který bohatě inspiroval novou vlnu hororů těžících z neznámého a nehostiného prostředí osídleného nebezpečnými a zaostálými obyvateli, však nekončí po vypořádání se s nebezpečním, ale zcela volně přejde do krátké vyšetřovací linie. A napětí stále nepolevuje. Současná hororová tvorba - až na pár výjimek - tomuto skvostu nesahá ani po kolena. Jasný důkaz, že i minimum krve stačí k vytvoření působivé atmosféry a spíše než na závěrečné PC montáži do žhavého videoklipu záleží na režisérském umu. [TOP 19/8 90%] (02.06.2007)