Green Horizons
Režie:
Ivo NovákKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Kostka, Jana Brejchová, Marie Tomášová, Václav Lohniský, Netta Deborská, Josef Patočka, Jiří Holý, Alena Kreuzmannová, Zlatomír Vacek (více)Obsahy(1)
Mladý zemědělský odborník neuspěje jako správce dobytčí farmy státního statku v pohraničí... Pokus o realistický pohled na problémy zestátněného zemědělství nepřevyšoval výrazněji dobový průměr. (oficiální text distributora)
Recenze (33)
ZELENÉ OBZORY jsou nesporně filmem, který v mnohém navazuje obdobná díla např. Helgeho, Juráčkovy, Menzelovy, Chytilové, Kadára a Klose. Skutečnost, že Jan Procházka, hlavní scénárista filmu, byl v době jeho natáčení komunistickým prominentem, se do vlastního díla prakticky nepromítá. Drsnost pohraničních poměrů, v nichž se odrazila regulovaná investiční politika režimu, nemění nic na tom, že čerstvě vystudovaný inženýr do pohraniční vsi přišel, aby pomáhal a posouval. Jiné, ale i sebe. Budovatelský etos, byl-li vůbec kdy v Procházkově záměru, je konfrontován s nedisciplinovaným personálem státního statku. Nečernobílý obraz, sycený básnivou kamerou a lidmi, kteří se snaží být právi alarmujícím zadáním doby, je zalidněný celou řadou zajímavých postav, o nichž píše např. Marthos. Tragický tón, provázející film od prvních záběrů, se v závěrů OBZORŮ zcivilňuje a pročišťuje. Ambiciozní mladík, prosycený ideálem, dospívá a divák může jen hádat, která z dvou - nebo dokonce tří - žen, jež se tlačí v jeho okolí, se nakonec prosadí. Toto drama nic nenadsazuje, ale také se nepodbízí. Je mezistupněm přemosťujícím pomyslnou mezeru mezi budovatelským kýčem padesátých let a kritickou resumací děl jako SMUTEČNÍ SLAVNOST. ()
Tak si tak vesele kradete ve státním statku, tu dřevo, tu krmení, panuje socialismus. Jeden den přijede mladý agilní a hlavně zbrusu nový správce statku. Začne všecko kontrolovat, zlepšovat a zefektivňovat. Zkrátka se do všeho sere a vypadá to, že statek začne fungovat a to je konec zlodějíčkům. Ti to však nechtějí nechat jen tak a na správce si došlápnou. Kostka jak mladíček je dobrý. Taky je dobře vykreslený socialismus se svou nerozhodností a nevýkoností. Věci odporující zdravému rozumu se prosadí rychle, logika prohrává každý den. Je neskutečné, že tenhle Kocourkov vydržel půl století. 70% ()
Nové koště dobře mete - tentokrát na státním statku. 1) Na rozdíl od plochých budovatelských agitek 50. let se film snaží o plastičtější obrázek poměrů._____ V prvním plánu jde o prostý konflikt nového správce kvůli jeho zásadovým postojům a poctivému přístupu k práci._____ Ve druhém plánu jde o silnou kritiku dobových poměrů._____ Nejzajímavější je plán třetí. Je film socialistickou propagandou anebo není? Vše je zde prezentováno především jako konflikt jednotlivce s jednotlivci. Že za zdmi statku zuří diktatura, která jen nedávno omezila politické procesy, patrné není. Ovšem umím si představit, že prosadit snímek přes schvalovací orgány asi nebylo jednoduché._____ 2) Spoiler. Závěr filmu sice implicitně neřekl, co bude dál, ale ono je to vlastně dost jasné._____ 3) Zaujal mě 24letý Petr Kostka (správce farmy), který ukázal i svou pěkně vyvinutou hruď. Dále tu je 52letý Kostkův otec Jiří Kostka (otec správce farmy) a 22letá Jana Brejchová (přidrzlá maturantka Jana)._____ 4) Jazykové okénko. Místní zásadně oslovují správce "pane správec". Kde k tomu přišli? Ani otázka "jak ses projel na motocyklu?" dnes nepostrádá milý archaický půvab._____ 5) Výstižný koment: Maq**, dr.fish****. ()
Nepochopení původního scénáře Jana Procházky se citelně odráží nejen na zdejším nízkém hodnocení, ale především poukazuje na fatální neznalost prostředí a dobového kontextu. Téma je primárně koncipováno jako příběh mladého muže, přicházejícího s čerstvě nabitými teoretickými i praktickými zkušenostmi zachránit upadající státní statek kdesi v pohraničí. Procházka v ničem nevychází vstříc falešným iluzím o dokonalém socialismu, naopak se pokouší o realistický portrét kolektivizací a nehospodárným politickým systémem zruinované, předem odepsané farmy, kde jedinou připomínkou civilizace je tekoucí studená voda a vyhaslá kamna. Sveřepá odhodlanost, s kterou mladý agronom zahajuje renesanci místního zemědělství, ovšem záhy narazí na odpor místních, vedených cynickým střelmistrem z nedalekého kamenolomu. Mezi tím poletuje křehké milostné vzplanutí, zmatky dospívajících a možnost selhání za cenu života. Trefou do černého je obsazení titulní role čtyřiadvacetiletým Petrem Kostkou, který zde získal ojedinělou příležitost ztvárnit hrdinu, zápasícího s nemilosrdným prostředím vesnice. Méně výrazné, ale přesto nepominutelné jsou výkony Jany Brejchové, Marie Tomášové, Radovana Lukavského a především Jiřího Holého v mistrovské roli notorického alkoholika. V rámci filmové historie lze také poukázat na překvapivé odloučení scénáristy a spisovatele Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni (nahrazeného Ivo Novákem), tehdy již stabilního pracovního týmu. ()
Tak to tedy moc nechápu, jak sám distributor filmu může film prezentovat tak schematicky, jako by snad ani ten film lidé z distribuční firmy neviděli, jako by se ani nesnažili pochopit onu dobu, ani onu dobrou filmařinu. Občas mě napadá, že nebýt dobových snímků, vlastně bychom neměli ani možnost to porovnat s pozdější kritikou oné doby. Dnes již těžko kdo může chápat nadšení tehdejší mladé generace a její touze po změně pořádků. Doba byla taková. To, že se to nakonec nějak zvrtlo, je druhá věc, leč rozhodně je dobré vidět tyto snímky se vším, co k tomu patří, a to i s načtením si potřebné historické literatury pro pochopení a hlubší vhled. Film osobně mě zasáhl svou otevřeností, o skvělých hereckých výkonech, kameře a hudbě nemluvě. ()
Reklama