Nejkrásnější hádanka

Na Troškovy sračky už jsme nějaký ten pátek zvyklí, ale tady to zas až tak moc neposral, takže jasný odpad to nebude. Snad za to může i předloha, ačkoliv Drda nejspíš metá kotrmelce v rodinné hrobce. Kdyby to alespoň mělo hlavu a patu. Vše mi tu připadá tak nějak nesmyslně poslepované. Místo jednoduché příběhové linky tu drhne celé klubko kokotin, které spolu nemají zdánlivě nic společného. Jako by si scénárista na každých pět minut odskočil do jiné pohádky. Už jen fakt, že jsem byl schopen tu hrůzu dokoukat do konce si zaslouží jednu hvězdu. Jinak je to ale typické dílo našeho dvorního mrviče vkusu a přestárlého teplometa, který už by se na tu filmařinu měl vysrat. Nejlépe tak před dvaceti lety. 25% (28.12.2019)

Zpočátku Nejkrásnější hádanka vypadala na vcelku snesitelný Troškův počin, jenže ten pohádkový guláš, kterým se postupem času stávala víc a víc, nakonec příliš dobrý nebyl. Děj plete páté přes deváté, vtipy nejsou vtipné, dočkáme se i několika režisérových tradičních ukřičených scén a postav hloupých, až to bolí (tentokrát to místo čertů schytali loupežníci). Nejvíc mi ovšem pil krev způsob, jakým postavy mluvily. Snad v zájmu jakési falešné lidovosti místo "někdy" říkaly "někdá", místo "úplně" zase "ouplně", místo "zase" pak "zasejc"... atd. Pochopil bych, kdyby tak mluvili prostí "poddaní" a odlišovali se tak od těch z královského dvora. Ale proč tak mluvila princezna, král a další? Netuším. Dvě hvězdy nakonec dávám za sympatickou dvojici Jana Dolanského a Veroniky Kubařové a za kostýmy. (08.04.2012)

Jasněnka měla svýho ševce, Eliška mlejnskýho Jindřicha, Markýtka Honzu a Rozmarýnka hádala, až málem to svoje štěstí prohádala. Takhle to ani vyloženě nevypadá na defilé ostře sledovaných pohádek Zdeňka Trošky. A přece. Na konci 80. let to byla hororová verze Drdy, na počátku 90. let horor prostřídala jihočeská malebnost, abychom se na konci stejné dekády obloukem vrátili k poněkud ostřejší drdovské nótě. Logicky tedy Nejkrásnější hádanka spadá opět do malebné sekce jihočeského hlazení a odkazů na oblíbenou dobu neutrálního selského baroka. Ale zatímco například Lotrando a Zubejda vytěžili maximum ze sloučení dvou pohádkových námětů, zdejší spojení O Matějovi a Majdalence a O princezně, která hádala, až prohádala, nedisponuje tak zručným řešením. Poprvé ale Troška nehledá v Drdovi žádné vyloženě temné motivy a naopak dává důraz na figurky z jiných časů. Zejména Medvecké frančinářka je klasickou vychovatelkou akceptovatelnou napříč stoletími. Dolanský, Potměšil a Táborský pak plní jen zadané schéma, nicméně skutečným překvapením se stává příjemný výkon Veroniky Kubařové. Tak vám nevím, mám přimhouřit oko a začít se těšit na Štěpánku? (29.05.2011)

Měla jsem velké obavy, protože tuto pohádku točil Troška. Ale hle: Jakmile není Kuklová na obzoru, hned je to lepší. Dolanský byl fakt super :-) a některé scény fakt vtipné. Bohužel se Troška nevyhnul svým typickým Troškovinám. Často blikala v růžku varovná dvojka, to vždy, když tam bylo něco moc ujetého. Navíc po půl hodině jsem myslela, že je konec pohádky a dost mě šokovala stopáž. Mno sice to můžeme rozdělit na sektory: Matěj hádá, Matěj krade, Matěj Hádá, Matěj se snaží ospravedlnit a skoro každý by mohl být krátkou pohádkou, ale ve výsledku lepší průměr :-) (02.01.2010)

Hrozně akční pohádka, ve které se pořád něco děje. Děj sice překombinovaný, ale minimálně první hodinu velmi zábavný. Sympatický Dolanský, hezká princezna a lokace alá „Princezna ze mlejna“. Něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, zaokrouhlím nahoru. Na českou pohádku každopádně dost slušné a stojím si za tím, že Troška tenhle žánr umí (nebo uměl). (21.12.2016)