Nejkrásnější hádanka

Tak Troška konečně nechal na pokoji Kameňáky a vrhnul se zpět k pohádkám, které od něj byly aspoň občas koukatelné. A i tentokrát se to dá překvapivě snést bez újmy, i když hotový zázrak to taky není. Troška pořád neumí nějak extra režírovat,příběh je rozkouskovanej pomalu jak nějakej seriál a na můj vkus to bylo až moc dlouhý a ke konci už moc nudný (ne,že by ten zbytek byl zábavnej). Ale Jan Dolanský je pořád sympaťák a dokáže utáhnout snad všechno a kamera je na český poměry taky docela dobrá, akorát při těch šermířskejch soubojích neví co zabírat dřív. A navíc v poslední době u nás zrovna moc pohádek nevzniká, takže musíme být rádi i za tu Trošku do mlýna. (22.11.2008)

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Jan Dolanský se snaží co to jde, ještě tak charismaticky působí Ladislav Potměšil, ale tím výčet plusů asi i končí. Zbytek zajímavých hlasů bohužel obstarávají dabéři. Asi nebylo tolik peněž aby se ve filmu i ukázal třeba takový Ota Jirák, když už půjčil jedné z postav svůj hlas. Děj je natahovaná žvýkačka a po asi 50 minutách začíná připomínat nekonečné kolo. Člověk začíná pomalu přemýšlet jak tohle může dopadnout. Nakonec je hádanka vyřešena, posledních 10 minut se udá vše podstatné co se udát mělo. Všichni jsou š'ťastní. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. (02.01.2010)

Na to, že jde o obyčejnou českou pohádku, kde nechybý ani jeden z klasických ohraných motivů, které jsme viděli už stokrát, musím uznat, že i tak to byla hezká podívaná. Herecké výkony, nebyly pod bodem mrazu tak jako obvykle, a prostředí působilo přirozeně a přesto pohádkově. I když nejsem zastáncem českých filmů, zvlášť pohádek, tahle si 4* zaslouží. (29.03.2013)

Trošku lepší než Kameňáky, ale jen díky snesitelnému Dolanskému, malebně kýčovité kameře a... ne, víc už mě prostě nenapadá. Tucty herců se ztrapňují ať už osobně nebo prostřednictvím postsynchronů (Ota Jirák na hrad), děj poskakuje kupředu v nikterak navazujících desetiminutovkách (jako by to pak vždycky chcíplo a muselo se znovu startovat) a vy se jen modlíte, aby už byl konec a Taťjana Medvecká konečně nadobro omdlela. :) (12.02.2008)