Protektor

Nechápu. Formálně brilantní a dotažené (souznění hudby a obrazu by se mělo dávat ostatním českým filmům příkladem), při poslechu dialogů nemáte pocit, že vám někdo rve rezavou vývrtku do sluchovodu (ani při výroku miluji tě) a při sledování příběhu máte pocit, že tady někdo přemýšlel a předestřel divákovi něco, co tu citelně chybí. Plastický a nehysterický obraz podlehnutí kouzlu ideologie, jakkoli prvotně motivované dobrými úmysly. Psychologicky propracované drama, v němž se na protektorátní kulise vyjevují mnohem obecnější rysy vztahu člověka a "dějin". Je to sarkastické, sofistikované a má to grády. Obraz jízdy na bicyklu při zpětné projekci je pro mě fenomenálně prostou a přitom odpovídající metaforou jakékoli totality. Bez toho šlapajícího človíčka, který nemá zdánlivě vliv na dění za sebou, by iluze nebyla dokonalá. Protektor rovná se film, po kterém jsem už roky toužil – zralý, reflektující, prostý čecháčkovské člověčinky a zatuchlosti. Chyby odpouštím. Láska bývá slepá. (16.09.2009)

Stejně jako na Mistrech pracovalo na Protektorovi scenáristické trio Marek Najbrt, Robert Geisler a Benjamin Tuček, tentokrát ale naštěstí přesně věděli, o čem má jejich film pojednávat. Povedl se jim husarský kousek – podle jejich scénáře vzniklo svižné komediální drama odehrávající se v Protektorátu Čechy a Morava, aniž by snímek sklouzával k trapnosti nebo chcípáctví. Před premiérou jsem se obával, že bude téma okupace podáno s až příliš velkým nadhledem, ale nestalo se tak, z mnoha scén diváky zamrazí. Děj se odvíjí chronologicky mezi lety 1938 a 1942 a zatímco začátek se nese v dost komediálním duchu, s přibývajícími roky/minutami atmosféra houstne a ke konci už mnoho důvodů k úsměvu nenajdete. Ačkoliv je děj zasazen do krutě reálné historie, stále se jedná o příběh fiktivních postav a tak scenáristé neměli problém do filmu zasadit dost neobvyklé až fantaskní situace. Děj sice není úplně plný zvratů, ale rozhodně není přímočarý či předvídatelný, a napětí je až do konce snímku perfektně dávkováno. Hlavní hrdinové jsou přes všechny své morální poklesky sympatičtí a divák jim bude fandit, což je dáno i povedenými civilními hereckými výkony. Film je navíc natočen velmi moderním stylem, za nesmírně inovativní považuji zařazení hudby elektronického projektu Petra Marka MIDI LIDI, dalším zajímavým prvkem je střih Pavla Hrdličky, který v některých momentech „ukáže“ vteřinový záběr z nadcházející scény, ale pak se opět vrátí ke scéně probíhající. Podobný způsob střihu je k vidění například ve filmu Bezstarostná jízda, a ačkoliv k 40 let starému příběhu hippies sedne přirozeněji, vůbec zde neruší. Návštěvu kina v tomto případě zcela jednoznačně doporučuji, je užitečné překonat nechuť k českým snímkům, protože tento je jedním z nejosobitějších a nejpovedenějších českých snímků poslední doby. (29.09.2009)

… A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH. Atraktivní prostředí jak Československého rozhlasu, tak tehdejšího hraného filmu je současně pracovištěm rozhlasového redaktora a rychle vzlétající herecké hvězdy. Klíčový film, který by ji byl býval nepochybně posunul vzhůru do vysněné kariéry, má však dvě osudové slabiny: premiéra „filmu ve filmu“ připadá již naplno do událostí kolem vznikajícího protektorátu a oba jeho hlavní hrdinové jsou nadto židy. Manžel odmítne svou choť opustit, ale cena, kterou zato oba platí, je stále neúnosnější: hrbení poznenáhlu přechází do přímé kolaborace a viditelných projevů zbabělosti. Vášnivá a poněkud exhibicionistická herečka se naopak odmítá podřizovat sílícím projevům rasové segregace a perzekuce, do nichž jí tlačí i za cenu postuůného vzájemného odcizování manžel, aniž si však naplno uvědomuje jejich dosah a své smrtelné ohrožení. Příběh, který vrcholí událostmi kolem druhé heydrichiády, přináší zlom v dosavadním chování obou protagonistů. Skutečnost, že režie důsledně i důkladně spolupracovala s kvalifikovanými odborníky-historiky a více či méně beze zbytku respektovala jejich doporučení, se projevila v přesném postižení protektorátní atmosféry, v polarizaci postav i událostí, v objevení celé palety takéexistencí té doby. Jako zvlášť silný znak díla lze uvést jeho „nehappyendovitý“ závěr, který svádí oba rozvaděné manžele znovu dohromady a propůjčuje jejich závěrečné katarzi nadčasový rozměr odboje i rezistence najednou v gestu, které je svou naléhavostí současně prvkem nadčasovým a a současně přesahem do následného klasického, rozporuplného vývoje, jenž přetrvá i do dalších desetiletí našich moderních dějin. Již zmíněnou potenciální klasičnost tohoto filmu mladých pro mladé zesilují dále špičkové výkony představitelů nejen hlavních, ale značné části tzv. vedlejších rolí a pozoruhodně invenční hudební složka. Deklarované oscarové aspirace filmu se za tohoto stavu věci jeví jako oprávněné a plně zdůvodnitelné. (28.09.2009)

No jo no, taky se přidám k těm, kterým se to líbilo a které to příjemně rozptýlilo. Ovšem že bych řvala nadšením, to zase ne. Obrázky ze života postav samy o sobě a způsob, kterým jsou prezentovány a pospojovány, připomínají dva cyklisty jedoucí značně nestejným tempem a s nestejnou dávkou elegance. Který z nich v pomyslné krasojízdě vítězí, asi nemusím dodávat. (tak teda asi slabší 4) (15.10.2009)

Čech je cyklistou, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape…..A.Hitler ..... (stejně mám radši to o těch smějících se bestiích…) Cílem filmu není předvést Čechy jako národ cyklistů ani nadšení německé armády z krás Prahy. My Češi jsme vždy byli na jedné lodi. Problém byl plout po stejném proudu. A když všichni věšeli obrazy Führera na stěny, tak byl problém poznat kdo z přesvědčení a kdo něco skrýval (cokoliv). PROTEKTOR vypráví o všech. O klubu sebevrahů v realitě či lidech, kteří žili v iluzích nadějí a hrdinství. A kromě toho, že je obsazen herci, na které se hodně dobře dívá a hlasy, které se krásně poslouchají – (myslím tím normální lidské dialogy), dokáže zobrazit onen gigantický boj uvnitř člověka a vyloudit nervózní pocit z vlastních odpovědí na otázky JAK JÁ? CO BYCH DĚLAL? JAK BYCH SE ZACHOVAL? A jelikož odpovědi nejsou až tak přesvědčivé, jsem silně emočně rozhozen. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, jaká rozhodnutí za války byla či nebyla rozumná. 2.) Chci vidět nejlepší český film posledních (xx) let – číslovku si dosaďte sami. 3.) Zajímá mě, co znamenal vznik protektorátu. 4.) Pletu si slova ,,protektorát“ a ,,proletariát“. 5.) Jsem připraven si ,,čuchnout“ k beznaději. 6.) Nevěřím, že češi dokáží natočit nadprůměrný film. // Možná, že 5* je moc, ale kdo ví, kdy zase budu mít příležitost vidět takovýto ČESKÝ FILM! PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.04.2010)