Šťastný smolař

Nikdy nepochopím zdejší pahovada, který už po oprvní minutě utíkaj hodnotit, jako kdyby snad na ně v posteli čekala v posteli nažhavený ženský uragán. Pravdou však zůstává, že na filmu mě bavila jedině postava Ivana Trojana a to až do společné scény s Bohdalkou, pak už jsem šel zapálit frantíka a dát ho k televizi a pokusil se celou "slavnou" pohádku vykouřit. Jirka Strach pošle golfistovi kopii a po přečtení golfistovi poslední koment věty mám pocit že jsem v kanceláři PR pracovníků ČT, fakt Chocholoušek by se na csfd smlsnul. Ještě k tý pohádce, krom mýho zelenobílýho miláška Ivánka Trojánka fungovala ještě obrazová složka a krása Haničky, tu bych chytnul klidně i za něco jinýho než jen za ruku. Nic no, žádnej zázrak se nekonal, jdu si dát chlebíčky a vínečko. Jinak ukázat Perštejn a natáčet na nádvoří hradu v Ledči nad Sázavou...že by Jirka Strachů v létě podnikal stejný výlety jako já ? (25.12.2012)

4tu* pridávam, pretože narozdiel od štedrovečerného Stonehenge zaspávania pri nekonečnom šlapaní snehu a afektovanom vyrevovaní nesympatických Marfuší (12 měsíčků), ktoré sa mohlo páčiť len niekomu, kto namiesto sledovania filmu ešte rozbaľoval ponožky pod stromčekom, nie je tento Strachov výtvor síce úplne kompaktný (zbytočná Havlovka a pod.), ale je zábavný, so sympatickým castingom a v rámci vianočnej televíznej tvorby jeden z tých najlepších za posledné roky. (25.12.2012)

Těžké vánoční zklamání, nesoucí nepříliš překvapivě jméno Epstein. Jiří Strach tu ne snad šlápl vedle, ale rozhodně zdaleka nevyužil potenciál, který měl v rukou. Šťastný Smolař je těžce nevyvážený počin - nejkřiklavěji to lze demonstrovat na tom, že sledovat Ivana Trojana v roli krále lhářů je radost nad radost, ale zápletka s principálem a hlavně jeho matkou je zoufale průhledná. Je to opravdu škoda, protože scény zabývající se osobními strastmi hrdinů jsou na pohádku až nezvykle silné. Silná káva je ale bohužel taky podivná stylizace doby a prostředí, ve kterém se putování smolaře za dítětem Štěstěny odehrává. Bohužel musím říct, že Janákových Dvanáct Měsíčků je mi - přes svoji "prvosignálnost" a vyprázdněnost - z Vánočních pohádek roku 2012 tou milejší. (31.01.2014)

Příjemná inspirace Baronem Prášilem a snaha o zuřivnou nasázku jsou hlavními devizami tohohle nevydařenýho pokusu. Jenže...Hranice mezi Prášilem a ultranudným blábolem je evidentně tak zamlžená, že se v tý mlze Strachovic Jiřík dočista ztratil. Když navíc režisérsky nedokážete rozpoznat dobrej vtip od špatnýho a špatnej vtip od křeče (z nich všechny tři kategorie jsou v pohádce zastoupeny hojně), musí se bezpodmínečně schylovat k průseru. A když se pak ve vánoční pohádce začnou dělat "prudce aktuální" fóry na tituly z Plzně, nezbývá než zakroutit očima a stisknutím čudlíku poslat Jirku s Markem do věčných lovišť. Z herců ani Trojan ani Dvořák nepřekvapili (tj, kvalitní standard), Dáša tentokrát solidně šmíruje. Jsem ale optimista a stále věřím, že se Strachovi jednou povede dobrá pohádka. V současným trendu mám ale (S)trach (haha! humorná křeč!), jak dlouho na ní budeme ještě čekat. (27.12.2012)

7/10. Jak to na první pohled celé vypadalo poněkud bizarně a nebudilo ve mně valnou důvěru, tak se z toho nakonec vyklubala po čertech příjemná zábava. „Šťastný smolař“ je vším, jen ne typickou českou pohádkou. Spíše humorně-dobrodružným příběhem s pohádkovými prvky a kejklířskou poetikou. Pohádková road movie je možná přesnější označení. Vtipné, nápadité, neotřelé, originální. Že by náznak, jakou cestou by se mohla ubírat současná pohádková tvorba? (25.12.2012)