Tajnosti

Tahle žena, jež má zdánlivě všechno, mi ve svém chování připadala trochu snobská, nějak jsem jí nedokázala uvěřit hnutí mysli. To mávnutí rukou nad autem, a tak 43 táců, mně už je to jedno, mobil neustále po ruce... je to můj osobní problém, ale já ho občas s takovými lidmi mám. Nechci říct "nemají si na co stěžovat", ale spíš "A proč nepřemýšlí taky nad tím, že by měli bojovat?" Sebevědomí kombinované se zalíbením v sebelítosti velmi často sklouzne k podivnému druhu povýšenosti a takový jsem získala dojem tady a to já nemám ráda. (28.11.2009)

Alice Nellis jako režisérka roste. Zatímco její první dva filmy se mi dost líbily, ale zdály se mi moc tíživé (a do druhé projekce jsem se nehrnul), Tajnosti i přes nepříliš veselé téma disponují naopak lehkostí téměř nebeskou. Také jsou mnohem filmařsky hravější než předchozí, lehce televizí zavánějící snímky. Největší Alicininou silou je schopnost neotřelého pohledu na každodenní věci a vyhmátnutí a vypíchnutí situací, které zná z vlastního života každý - příkladů je v Tajnostech spousta a možná si při nich uvědomíte, jak málo mají ostatní filmy společného s tím, co žijete. Výteční herci v čele s Ivou Bittovou si svoje party opravdu užívají a působí životně a přirozeně, skvělý je taky hudební doprovod Buty a Niny Simone. Silný a osobitý film, jakých se rodí málo (a nejen u nás). (30.05.2007)

TV/// Obsazení 4/10 Děj 4/10 Hudba 8/10 Efekty 4/10/// +pěkně melodická hudba, občas mě film dokázal očarovat -pomalu plynoucí děj, občas hodně nesmyslné jednání hlavní hrdinky, nevýrazné herecké výkony/// Co to jako mělo být? Umělecký film? Jakou to pro mě má mít výpovědní hodnotu? Knížku jsem nečetl, ale tenhle film mi přišel jako hodně uhozenej a nenormální. Asi chápu, snaží se vystihnout vnitřní pochody hlavní hrdinky, ale divácky mi to nepřišlo moc přitažlivé. Postupně jsem se do filmu dostával, pomohla mi k tomu hudba a některé scény s hudebním podkresem. Popřípadě i zavěr už byl koukatelný, ale celé to na mě působí jaksi nenormálně, nezajímavě, aji bych řekl prázdně./// Celkem 47%/// (05.03.2009)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)

Tak spočiatku vznikla u diváka len dilema, či Bittová stihne byť vo filme niekedy aj oblečená, alebo či práve toto bude jej jediný umelecký kúsok. Nakoniec jej nahota našťastie ustúpila, promenádoval sa tam síce ešte nejaký silný artista s bimbasom, no inak film sa vlečie ako husté z nosa a stále nič, čo by malo uchvátiť. Chápem, že sa Bittovej zdal Roden už tak nejak Rotten a tak to skúšala s viac uhladenými, hoci dosť chlpatými králikmi. Chápem tiež, že to má byť aj výpoveď o žene, ktorá si pripadá už stará, pritom si tak pripadať vôbec nemusí, stačí sa pozrieť do zrkadla a ono dá jasnú odpoveď, že stará naozaj už je. Nič viac ale tento film nepodáva a je silne orientovaný na publikum 50 ročných nespokojných žien, ktoré sa pri tomto snímku utvrdia v pocite, že riešenie aj tak žiadne nie je. (28.11.2023)