Čtyři slunce

Komedie? Ani náhodou. Z tohohle člověk dostane pořádnou depku. Tleskám Pleslovi, ještě více Geislerové. Pokud jsem se v jiných komentářích u jiných filmů rozepisoval o tom, že Roden se zabydlel v rolích drsných chlapů a rozervaných mužů, pak tady jsme už o několik řádů jinde... Jeho postava podivína v plastových brýlých, pleteném svetru kráčící loukou s kameny v rukách hledaje energetické centrum - působí až mysteriózně... Mádl se stále více vybarvuje (teď nemyslím jeho kohouta :-) a zahranou postavu punkera jsem mu věřil... Celé tohle drsné drama se odehrává na pozadí krásného zeleného rozkvetlého léta, což na mne působilo teď na podzim ještě kontrastněji... Problém jsem měl v tom, že na rozdíl od Lišky ve Venkovském učiteli, kdy mi ho bylo líto, tady jsem si u nejedné postavy říkal .. .bože to ale idiot... Co sis navařil, to si sněz.. ----------. Beznadějí i dobrým vykreslením postav je snímek dost podobný filmu Dom (2011). Tam to však bylo více o realitě, více uvěřitelné, zde už sklouzáváme místy do mysteriózna a to mi tam moc nesedělo. Dávám tři plechová slunce. * * * (27.09.2012)

Po čertech depresivní film absorbující snad všechny civilizační tragédie dnešní doby jako jsou chlast, drogy, nevěra, nezaměstnanost, společenské zařazení, odcizení a mnoho dalších, propojené do tak bezvýchodného kruhu až to nahání strach. Přestože je česko(slovenská) filmová produkce na filmy podobného ražení poměrně zatížená a ve všech směrech talentovaná, tenhle snímek vyniká především pocitem neodbytné povědomosti, kdy vás od podobného průseru dělil jen kousek a proto si dobře uvědomujete závažnost celého tématického celku. Silná a sugestivní záležitost! (26.09.2012)

Aby člověk mohl být točit filmy, musí být tak trochu magor. Bohdan Sláma ale tuhle premisu dalece překračuje, což v případě Štěstí a Venkovského učitele zase tak nevadilo, ovšem za Čtyři slunce by mu měli zakázat tvorbu nejmíň na pět let. Jediné štěstí, že si k tomuhle blábolu i sám napsal scénář a postižených tak není víc. Hned z první scény je patrné, že tentokrát se z porevolučního bahna nevtipných pseudokomedií a ze zadnice velkým úsilým povytažených nápadů (bráním se termínu námětů, protože Čtyři slunce žádný kloudný námět nemají) nevyhrabeme.. Herectví Jaroslava Plesla dlouhodobě těžce nesu, o Geislerové to platí střídavě taky, a když k tomu Mádl dělá blbečka a Roden magora, o co se chcete opřít? (20.10.2012)

Hm, umění. Barvy, rozkomíhaná kamera, osudové téma, lidé na kraji společnosti, existenciální témata na půdorysu těchto "malých" životů. Prostě umění. Pro festivaly jak stvořené. Jistě to dostalo mnoho cen. Pravda, s realitou to má společného asi jako televizní zprávy na Nově, a psychologicky je to vedené jen temnými linkami, jako by v životě ty světlé nebyly (tedy možná až na ten konec), ale to je prostě umění. Nedivím se nyní tak často používanému termínu kavárenský intelektuál. To někdo, kdo je docela za vodou, někde sedí, pozoruje cvrkot kolem sebe, a přebírá si to po svém a přebere si to po svém a pak to ze sebe dostane ven formou knihy nebo filmu. Nic proti, každý má nárok na svou interpretaci. Pokud neignoruje očividná fakta a danosti, protože se mu do jeho pohledu nehodí. Nemám nic proti zobrazení lidí na okraji společnosti, ale ono to jde udělat třeba i poeticky, nejen depresivně. Nebo klidně tragikomicky. Ale neměl by tam chybět vyvažující prvek, protože jít jen jednou cestou je zrádné - vlastně z toho nakonec vyleze agitka v takové či onaké podobě. Btw, ta závěrečná píseň kopíruje Mňágu a Žďorp vědomě? (05.07.2014)

Bohdan Sláma je jeden z mála současných českých režisérů, který má podle mě svým divákům co sdělit. Potíž je v tom, že ne vždy volí adekvátní prostředky a docela často mu vychází spíš neživotné konstrukty než skutečné palčivé příběhy ze života. V případě Čtyř sluncí jsem už po pár minutách měl pocit, že Sláma hovoří jiným jazykem, než jakým vládnu já. Míjení je v tomto případě absolutní. Po 33 minutách trápení jsem to vzdal a v tom případě se pochopitelně vzdávám i hodnocení pomocí hvězdiček. Kdybych ale dokázal dokoukat do konce, bylo by skutečně hvězdičkové nadělení skromné. Patrně extrémně skromné. Karel Roden se v jedné scéně ptá přítomných, proč tu jste, co tady děláte, a já jsem se celou dobu ptal, proč na to koukám, když existují tisíce rozumnějších způsobů trávení volného času... (13.01.2014)