Dopisy z Iwo Jimy

The real heroes are the ones left on the island. Stanley Kubrick se dlouhou dobu připravoval na svůj velký film o holocaustu, ale nakonec mu vítr z plachet uzmul mladší kolega s oscarovým Schindlerovým seznamem, o kterém britský mistr prohlásil, že nevypráví o miliónech mrtvých, ale o těch pár stovkách, které to nakonec přežily. Kubrick by z Dopisů z Iwo Jimy měl jistě radost (a nejenom díky kubricovskému záběru postupného vzdalování se od postavy a její vyhranění z prostoru), nevypráví totiž o těch pár přeživších, ale o těch spoustách mrtvých._____ A nabízí po čas filmu tolik emociálních vrcholů, které jsou z koncepčního hlediska tak famozně zvládnuté, že jsem nevěděl, jestli si vychutnávat dokonalý audiovizuální zážitek (ten Oscar za střih zvukových efektů je opravdu zasloužený), nebo žasnout nad tím, jak úchvatná anti-teze k Spielbergově Zachraňte vojína Ryana to je. _____ Stejně jako Vlajky našich otců, které jsou odvážným vypravěčským experimentem, byly oduševnělou nápodobou starších válečných filmů v čele s těmi Raola Walshe, Dopisy z Iwo Jimy vypadají jako válečný snímek Akiry Kurosawy či Jasudžira Ozua. Odpovídá tomu i výstavba celého díla, staromódně pojaté flashbacky (najezd na tvář a následný odjezd po skončení flashbacku) a hlavně držení se a občasná kritika kodexu cti, který nedovoluje některým jedincům nařknout film z přílišného tlačení na pilu (ano, Tomášku, mluvím k Tobě :-))._____ A ta 5. hvězdička je za až literární způsob narace, výjevy na hraně, které nejsou plakátové, ale jsou ve filmu z důvodu experimentování s konceptem a stylem, který je do detailu promyšlený, a za střídání záběrů nezúčastněného a těch subjektivních při bitevních scénách, které jsou pohlcující. (03.03.2007)

Dopisy z Iwo Jimy jsou rozhodně kvalitním snímkem. Clint nám opět dokazuje, že drama je jeho silnou stránkou. Pohled na bitvu o ostrov Iwo Jima z "té druhé strany barikády" se mi líbil mnohem víc, než Vlajky našich otců. Přesto plné hodnocení nemůžu dát, protože ze začátku je to trochu nuda a konec je malinko natahovaný. Nicméně uprostřed snímku, během válečné vřavy, se najde pár silných momentů, pro které si tento film rád zopakuju a možná po druhém zhlédnutí, kdy budu připraven na delší stopáž, půjdu na maximum. (09.07.2010)

Válečných filmů se točí spousty, a vždycky se točit budou, ale jen málokterým se povede to, aby působily zároveň přirozeně a zároveň dokázaly emocionálně zničit. Tam, kde jsou podobné snímky přetažené až směšné, kde heroizují bitvu či přehnaně lpí na zaměření jednoho chudáka vojáka, tam všude dopisy podle mě excelují. Hodně silný zážitek, který nelze odsoudit z hlediska filmového, ideologického, lidského a snad vůbec žádného. (04.11.2007)

Pohled na válku trochu jinak, místo sugestivních pohledů zblízka na naturalistickou akci zaujímá divák polohu vzdáleného pozorovatele a tichého soudce. Nesoudí však dobro a zlo, nezvrací z odpadlých končetin (i když ani ty nejsou opomenuty - hrají až druhé housle), nýbrž nahlíží na válku z hlediska humanistického s podkladem odvěké samurajské cti. Výsledek však mohl vyznít i silněji, pointu "vyprávění z dopisů" až tak tak zachraňuje jedna z posledních scén a symboliku stejných zájmů obou bojujících stran (dostáváme stejné dopisy / jde nám o rodiny) je také třeba hledat. Snímek je to trošku náročnější, než válečné obvykle bývají, ale jak se říká, kdo hledá najde. Rozvolněné tempo se sice k filmu hodí, ovšem místy už opravdu naráží na krajní mez únosnosti, za to však vizuální forma nemá chybu - barvám je ubráno na intenzitě, takže obraz je "rozmanitě šedý", jen krev a oheň zůstávají v zájmu konstrastu přirozené. 8/10 (26.12.2008)

Tak timhle me Eastwood zrovna moc nepotesil. Sice jsem jeste nevidel Vlajky, ale vsechno naznacovalo, ze je tohle jednak lepsi a taky hlavne akcnejsi. Ono by to i fungovalo, kdyby Eastwood silene neprehnal delku. Prvni cca. pul hodina se mohla klidne vyhodit, japonci furt jen kecaj a stavi bunkry, trosku to jen pozvedne prijezd charismatickyho Kena Watanabe. Jenze pak strih a japonci se najednou vali v jeskynich a v podstate do konce filmu z nich moc nevylejzaj. Nakonec jsme se prece jen dockal a zacal utok, kterej byl natocenej fakt perfektne a navic skvele ozvucenej. Nejlepsi byly zabery na cely bitevni pole. Jenze po chvili se na to Eastwood vybod a dej se zacal motat okolo par vystrasenejch vojaku v jeskynich. Coz by zas tak moc nevadilo, kdyby se neco delo, jenze oni furt kecaj a vypadaj vsichni stejne, takze mi prislo, ze se vse deje jen na jednom miste. Navic se ani moc nepovedla hudba a i kdyz se film venuje vyhradne japoncum, coz je dobre, nepamatuju si valecnej americkej film, kterej by se nevenoval aspon trosku americanum, tak je stejne znat, ze film netocili japonci. Takze tu nechybi klasicky klise americkejch filmu. Kdyby Eastwood zredukoval dej na 90 minut a venoval se ciste bojovani, rozhodne to bylo daleko lepsi, takle je vysledek prevazne nuda. (15.03.2007)