Režie:
Clint EastwoodScénář:
Iris YamashitaKamera:
Tom SternHrají:
Ken Watanabe, Kazunari Ninomija, Cujoši Ihara, Rjó Kase, Šidó Nakamura, Takumi Bandó, Júki Macuzaki, Takaši Jamaguči, Nae, Lucas Elliot Eberl, Toši Toda (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (408)
Pohled na válku trochu jinak, místo sugestivních pohledů zblízka na naturalistickou akci zaujímá divák polohu vzdáleného pozorovatele a tichého soudce. Nesoudí však dobro a zlo, nezvrací z odpadlých končetin (i když ani ty nejsou opomenuty - hrají až druhé housle), nýbrž nahlíží na válku z hlediska humanistického s podkladem odvěké samurajské cti. Výsledek však mohl vyznít i silněji, pointu "vyprávění z dopisů" až tak tak zachraňuje jedna z posledních scén a symboliku stejných zájmů obou bojujících stran (dostáváme stejné dopisy / jde nám o rodiny) je také třeba hledat. Snímek je to trošku náročnější, než válečné obvykle bývají, ale jak se říká, kdo hledá najde. Rozvolněné tempo se sice k filmu hodí, ovšem místy už opravdu naráží na krajní mez únosnosti, za to však vizuální forma nemá chybu - barvám je ubráno na intenzitě, takže obraz je "rozmanitě šedý", jen krev a oheň zůstávají v zájmu konstrastu přirozené. 8/10 ()
Neverte mýtu, že Listy sú lepší film ako Vlajky. Ani náhodou. Sú rovnako rozvláčne a miestami na skapanie nudné, bez dramatickej a emocionálnej sily (snáď až na pár scén v závere, ktoré ma prebrali z úplnej apatie). Rozdiely sú v tom, že Listy majú aspoň výborného Kena a Vlajky zase majú viac čo povedať. Listy sú v podstate napchaté vojnovými klišé, ktoré niekomu ako klišé asi nepripadajú kvôli tej kultúrnej odlišnosti hrdinov, inej mentalite, inému spôsobu vedenia vojny. Inak je to ale amerikanizovaná báchorka o tom, akí tí Japončíci boli vlastne fajn chlapi, ako nechceli na rozkaz strieľať štekajúcich psíkov, ako napriek nedostatnu jedla a vody ošetrovali ranených Amíkov a ako sa povzbudzovali čítaním listu nejakej oklahomskej mamky svojmu synáčikovi v Pacifiku. A ako páchali hromadné samovraždy zakaždým, keď im Amíci len trochu dali na frak, a tým im vlastne ušetrili veľa roboty. Navyše Listy strašne smrdia lacnotou, je to vlastne inscenácia o pár chlapoch v jaskyniach, prakticky všetky výpravnejšie zábery sú prevzaté z podstatne panoramatickejších Vlajok. Zhrnuté: Nech si Clint tento "dvojdielny" epos o dobytí japonského ostrovčeka strčí za svoj kovbojský klobúk. Alebo nech to všetko zostrihá na jednu rozumnú dvojhodinovku, ktorá bude mať šmrnc. Keď už v nej niet emócií a hlbších vrstiev, nech to má aspoň riadne vojnové gule. ()
Mnohem upřímnější a silnější válečný film, než uslzené a nesmírně patetické Vlajky. Eastwood se při druhém filmu, který pro změnu ukazuje konflikt z té druhé strany, pořádně pochlapil, a natočil výtečnou story plnou japonských tradic, obyčejů a taktik. Nakolik se to shoduje se skutečností musí posoudit už jen pamětníci a váleční experti, nicméně troufám si tvrdit, že divákovi byl film sprostředkován ve velice únosném podání. Díkybohu neukazuje japonce jen jako sebevražedné šílence a bezcitné mašiny na zabíjení, ale stejně jako z druhé strany jde pěkne od začátku. Od mladých chlapců odloučených od rodin, až po nejvyšší generály s konexemi na západě, kteří jsou za svou vlast ochotni hrdě položit život. Watanabe je vynikající, akce pouze ucházející a nebojové scény jsou velice působivé. Už jen proto, že snad poprvé zde máme přiležitost vidět komplexní náhled na válečnou událost z toho odvráceného a kulturně tak odlišného pohledu. Snad až na nějaké drobnosti a lehce přepálenou stopáž (resp. některé zbytečné scény) se jedná o solidní pokoukání. ()
Takze v prvom rade musim napisat, ze je to naozaj lepsi film, ako surodenec taktiez od Eastwooda VLAJKY NASICH OTCU (2006). Pribeh bol omnoho zaujimavejsi, ale i emotivnejsi. Samovrazda granatmi bola dost brutalna, smutne bolo i zabitie psa ale aj citanie listu od matky jedneho z americkych vojakov, akoby si Japonci pomysleli, ze takto podobne im napisala list aj ich vlastna matka, pretoze kazda matka ma strach o syna, ked ide do vojny. Sympaticky bol aj general Kuribayashi v podani Kena Watanabeho a pochvalit chcem aj hudbu. 140 minutovy film mi ubehol ako voda, pretoze ma dokazal bez problemov vtiahnut do deja... 06.09.2008 ______ Ken Watanabe - (General Kuribayashi) +++ Kazunari Ninomiya - (Saigo) +++ Tsuyoshi Ihara - (Baron Nishi) +++ Hudba: Kyle Eastwood, Michael Stevens +++ Produkcia: Clint Eastwood, Steven Spielberg, Robert Lorenz, Paul Haggis +++ ()
Dopisy z Iwo Jimy jsou rozhodně kvalitním snímkem. Clint nám opět dokazuje, že drama je jeho silnou stránkou. Pohled na bitvu o ostrov Iwo Jima z "té druhé strany barikády" se mi líbil mnohem víc, než Vlajky našich otců. Přesto plné hodnocení nemůžu dát, protože ze začátku je to trochu nuda a konec je malinko natahovaný. Nicméně uprostřed snímku, během válečné vřavy, se najde pár silných momentů, pro které si tento film rád zopakuju a možná po druhém zhlédnutí, kdy budu připraven na delší stopáž, půjdu na maximum. ()
Galerie (48)
Zajímavosti (25)
- Původně se měl film jmenovat "Red Sun, Black Sand". (ČSFD)
- Scény vesnice na Iwo Jimě a scény z Tokia byly natáčeny ve stejných kulisách, avšak pod jiným úhlem. (Brousitch)
- Clint Eastwood získal rok před uvedením Dopisů z Iwo Jimy Oscara za režii filmu Million Dollar Baby a porazil tehdy favorizovaného Letce od Martina Scorseseho. Ten mu to hned vrátil a získal zlatou sošku za snímek Skrytá identita, když byl Eastwood nomiován za Dopisy z Iwo Jimy. (imro)
Reklama