Pravidla lži

Čo z duše nemôžem ani cítiť, sú námety o “fetkách” či drogách, pričom jediný, ktorý som kedy v živote plnohodnotne docenil, bol “Trainspotting”. Absolútne sa mi do toho nechcelo, ale v obsahu sa píše o účelových klamstvách, žáner thriller by mal taktiež ponúknuť nejaké tie nečakané zvraty a s tým súvisiace rozuzlenie, čo v človeku môže evokovať mimoriadny filmársky zážitok, plus pozícia v “červených číslach”, tak reku skúsim Prvá hodina je úplne márna, počúvať od stroskotancov tie ich kokotiny, išlo úplne mimo mňa a tak som len celú dobu čakal, kedy konečne nastúpi zložka okolo krimi žánru. Ja fakt neviem, kto na tomto čo docenil, ale za mňa tento snímok pôsobí nie len extrémne lacno, ale ešte aj bez akejkoľvek snahy dostatočne zaujať. Furt sa tam niekto menuje, flashbacky, ktoré nedávajú zmysel, no čo bolo absolútnym základom môjho nezáujmu o pokračovanie v sledovaní, bola nulová empatia k postavám, ktorých osud mi bol totálne ľahostajný. Kľudne v ňom mohli všetci skapať. Nevyronil by som slzu .. (22.07.2024)

Pravidla lži ani zdaleka nepatří mezi dokonalé filmy, ale bez problémů je zařadím do kategorie zajímavých a sympatických snímků. Dá se mu vytknout řada dílčích nedostatků, převážně ve scénáři, především pak poněkud vykonstruovaná historka o tom, že se v malé uzavřené komunitě setkají tři jedinci spojení minulostí a zločinem ve vzdálené zemi. Tahle vykonstruovanost je ale běžná i v klasických slavných detektivkách britských klasiků. Místy hapruje i logika chování hlavních protihráčů, především pak hlavního padoucha v podání Jiřího Langmajera. Taky někteří herci ve vedlejších rolích nejsou zcela přesvědčiví a feťáckou minulost a trýznivost abstinence jim až tak úplně nevěřím. Na druhou stranu Pravidla lži považuju za jeden z nejlepších pokusů o žánrový film v českých podmínkách, který daleko za sebou nechává např. žánrově zpřízněný Anděl exit nebo slaboučkou Perníkovou věž. A ony zmíněné nedostatky se dají přičíst na vrub nezkušenosti Roberta Sedláčka - na to, že to je debut, jde o silný a chytrý film, který se dokáže opřít o řadu působivých dialogů mezi hlavními aktéry v podobě terapeutů a jejich svěřenců. Navíc vyčnívá působivý herecký projev Jiřího Langmajera, který nehraje ani tak démonickou postavu podsvětí, jako spíš malého všedního hajzlíka, který pro svůj prospěch manipuluje svým okolím, je sobecký a zbabělý zároveň. Tahle kreatura je uvěřitelná, je to prostě realistický záporák, kterého můžete potkat i ve skutečném životě. Celkový dojem: 75 %. (18.06.2011)

Takové zajímavé téma... Jinak bohužel vše při starém... °-/ - - - P.S. Tři hvězdičky s velikým sebezapřením, jen za tu slabou výjimku, potvrzující ta naše dnešní a už asi na věky prolhaná filmumarná pravidla... - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vydání na dvd, hodnocení 26.4.2011 po repete na ČT1 v rámci R.L.Č.F 4192., nekomentář zde opět pravidelně zklamaný jako dvěstěšedesátýdruhý - 26.4.2011) (26.04.2011)

Co je to lež? Když jsme byli malé děti, rodiče nám dokola omílali, že lhaní je špatné. Říkali, že s pravdou dojdeme v životě nejdál. Určitě. Když ale zalhali oni, na otázku proč to udělali, jejich odpověď zněla, že malá lež nikdy neuškodí a může být v některé situaci i prospěšná. Jenže kdy poznáme, že zrovinka tohle je ta situace, kdy bychom měli mluvit pravdu? Když se cítíme provinile nebo když spácháme něco co by se nemělo? Ne. Mozek si tak jako tak přepracuje informace po svém a vy aniž si to uvědomujete sypete z rukávu lži o kterých se později řeknete "Sakra, vždyť to není vůbec pravda!". A na něco takového se snaží odpovědět film s tím nejupřímnějším názvem, Pravidla lži. Při sledování filmu jsem si představoval jak bych se v podobné situaci zachoval já. Sedíte v "kruhu pravdy" a měli byste odpovídat pravdivě, jenže je tam to slovíčko měli, můžete ale ani nemusíte. Právě ten pocit nejistoty, pocit toho jestli ten druhý mluví pravdu, je neskutečně tísnivý. Když nastala scéna přiznání vraždy, v duchu jsem si říkal, že já bych to na sebe prásknul. Proč je ten chlap tak pitomej, přiznej se a uleví se ti, chtěl jsem křičet přes celý sál. Jenže ve vyhrocené situaci bych se asi zachoval stejně jako on. Tohle není jen film o drogách, tohle je film o návratu do normálního života a naději, že se po vyléčení budeme chovat "normálně" a to slovo LEŽ budeme zkracovat na minimum. Teď ale lžu sám sobě... (24.11.2007)

Na režijný debut dobré. Vôbec som sa nenudil. Z čriepkov osobných príbehov poskladaný problém zbavovania sa drogovej závislosti. Niektoré postavy sa prejavia, iné ostanú v úzadí. Ide o film bezpríbehový, čo vôbec nie je na škodu. Preto som nepochopil pokračovanie osudov vymyslených postáv v záverečných titulkoch. Herci boli dobre obsadení a občasná strojenosť dialógov neznehodnocovala celok. A aj keď mi problémy drogovej scény môžu byť ukradnuté, dve hodiny strávené s Pravidlami lži nepovažujem za premárnené. (10.05.2011)