Così come sei
Así como eres
Stay as You Are
Stay as You Are
Režie:
Alberto LattuadaScénář:
Alberto LattuadaKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Marcello Mastroianni, Nastassja Kinski, Ania Pieroni, Barbara De Rossi, Francisco Rabal, José María Caffarel, Claudio Aliotti, Alberto Lattuada (více)Obsahy(1)
Úspěšný, po usazení toužící padesátiletý zahradní architekt Guilio ztělesňuje ideál postaršího muže. Je šarmantní, pozorný, inteligentní, přitažlivý, po všech stránkách sympatický. A také díky tomu, byť ženatý, slaví oprávněné úspěchy u žen. Setkání s plachou, půvabnou a možná až příliš mladou Franceskou však, zdá se, nebude jen jednou z avantýr. Stráví spolu den, noc a dřív než se Guilio naděje, je zamilovaný až po uši. Pak ale přijde setkání s dávným kamarádem Lorenzem a to přinese Guiliovi, rozjitřenému dlouho nezažitým citem, hořkou pilulku. Přítel mu totiž připomene jednu dávnou událost, která by v kontextu se současným stavem věcí mohla vést ke spoustě bolesti. Před šestnácti lety totiž Guilio strávil noc i s Francesčinou matkou. Je proto možné, že se právě zamiloval do vlastní dcery. Jak se láska popere s takovou skutečností? V hluboce citlivém romantickém dramatu, vzešlém z italsko - španělské koprodukce, excelují nesmrtelný Marcello Mastroianni a tehdy sedmnáctiletá kráska Nastassja Kinská. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Nedokončené věnování čarovné moci lásky. Bez bázně sním o krásce, mé vědomí minulosti je mi cizí. Jak úpěnlivě přemoci ten proud ryzí touhy. Však nechme plout vrtochy naší mysli i fantazie. Láska prostořeká svůj úděl plní dozajista, včera, dnes a zítra. Rozjařilé lolitkovské "kvítko" Nastassja Kinski a barevný podzim sladkého života tlumočeného prokřehlými imponujícími vjemy pod střechami Florencie Marcella Mastroianniho. Jiskra svobody, svůdnost tajností se plně a hrdě oddávají múzičnosti citů a lyrice dotyků, co hrdlo ráčí. Jak očarován, jak chycen, jak prosté déjá vu. Pusť lásku na kus řeči, potěš se jí. Autorku jemných světel, rajského opojení. Lásku jako osvoboditelku, dárkyni i ozdobu nitra nehynoucí poezií. ()
Příběh stárnoucího seladona, který se zamiloval do mladé dívky, není ničím originální. Tento námět mnohem lépe zpracoval Brisseau o jedenáct let později ve filmu Noce blanche. Navíc konec sedmdesátých let byla právě ta doba, kdy Morriconemu došly nápady a začal se opakovat. Film bude určitě zajímavý pro ty, kteří se rádi dlouhodobě dívají na nahé ženské tělo. ()
Melodrama, ale moc hezky natočené i zahrané. Marcello Mastroianni jako vždy exceluje, byť ho zde tentokrát převyšuje mladičká Nastassja Kinski. Alberto Lattuada se nevěnuje jen vztahu mezi dvojicí hrdinů, ale zároveň se zaobírá i otázkami ohledně incestu. Morriconeho hudba (kupodivu hlavní důvod proč jsem si film pustil) je klasicky nádherná, nebál bych se dokonce tvrdit, že hudba jako celek film převyšuje a funguje sama o sobě lépe. Dneska už tenhle film nejspíš nikoho příliš neosloví (připadá mi téměř zapomenutý). Já jsem ale rád, že jsem ho viděl, mile mě překvapil, byť vím, že to není žádné převratné dílo romantického žánru. Taková, jaká jsi (Cosi come sei) je ovšem pořád velmi hezký a nadprůměrný film, na který se klidně v budoucnu podívám znovu. ()
Kostýmová zkouška Nastassji Kinski: "Dobrý den, svlékněte se. Ano, komplet. Nikde vás to netáhne, cítíte se pohodlně? Výborně, tak další!" Naštěstí Marcello má vždy po ruce deštník, protože tam občas prší, jinak by tu angínu chudinka léčila dodnes. K filmu bych měl jednu nejapnou poznámku, kterou radši spolknu než mě osud potrestá, ale tak nějak obecně filmově vzato je to na pěkný večer, pokud vám tedy někdo při záběrech na nahatou Nastassju nepřepíná program. ()
Divák motiváciám postáv vďaka precíznej réžii a hereckým výkonom porozumie, ale postavy navzájom samé seba pochopiteľne už chápu menej. Je to v odlišnosti pohlaví a v generačných rozdieloch. Ale najmä v tom, že život nemá logiku a nedá sa naplánovať. Mimochodom ide o značne odvážny film o päťdesiatnikovi, ktorý sa zaľúbi do dievčaťa vo veku svojej dcéri a pri sexuálnych scénach sa nikto, teda skôr herečky, nehanbia vyzliecť. Na mnohých divákov bude takéto spracovanie pôsobiť úchylne, nerealisticky, gýčovo a neprekusnú sentimentálnu Morriconeho hudbu. Čiastočne sa s nimi stotožňujem, ale filmu vnútorná logika nechýba. ()
Reklama