Zmeškaný hovor

Velkým problémem tohoto hororového remaku je, že je velmi stupidní. Stupidita skrz naskrz prostupuje celým dějem, zasahuje do chování postav a nakonec zasáhne i celý film. Už samotný fakt, že se duch mrtvé holky tentokrát usídlil v mobilním telefonu, volá svým obětem jejich vlastním hlasem a oznamuje jim prostřednictvím času zmeškaného hovoru jejich smrt, moc inteligence nepobral, ale při troše dobré vůle se z toho mohlo vymáčknout něco ve stylu Nezvratného osudu. První dvě úmrtí tomu skutečně nasvědčují, ale film se asi po čtvrt hodině zvrtne v takovou stupidní až směšnou slátaninu, že nad tím rozum zůstává stát. A nic na tom nemění ani stupidní pointa, která vůbec ničím nepřekvapila. Ostatně jako celý film. Je mně však záhadou, že se do tohoto filmu nechali naverbovat Shannyn Sossamon a především Edward Burns, který se v roli detektiva celou dobu tváří nezúčastněně a naprosto znuděně. Neviděl jsem japonský originál, ale tady se divákovi zvedání mobilu s podezřele divným vyzváněcím tonem vůbec nevyplatilo. Slabý horor. 40% (24.03.2010)

Ne moc vydařený remake, ale aspoň ty 3* dám. Nečekal jsem nic, už jen proto že se mi to zdálo až moc blbé. Ale co mě totálně nasralo bylo to že kde jsem se bál u Asijský verze tak tady jsem se spíše smál třeba celá scéna v televizním studiu mi přišla strašně debilní, a navíc Ray Wise byl strašně zbytečnej takhle malou bezvýznamnou roli se nezasloužil. A finální scéna kde jsem u originální verze málem sral tak tady jsem jenom čuměl. Film jsem si pouštěl v noci abych se aspoň trochu bál věděl jsem že se moc bát nebudu ale noc by mi mohla navodit aspoň atmosféru ale ani jednou mi neproběhla husina ani jedna lekačka, prostě nic. Škoda aspon že ti duchové vypadaly dobřea ani herci nebyly vůbec špatní. Ale je to prostě ne zrovna vydařený remake. (30.03.2012)

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)

Uhrančivá tmavovláska Shannyn Sossamon v lehce strašidelném remaku střiženém ve stylu "j-hororů" se nechá vylekat rychleji, než já - možná proto, že všechny ty groteskní děsy připomínají recesní figurky z videoklipů Marilyna Mansona. Přesto je zajímavé sledovat, jestli přežije a jak se to strašení a vraždění vlastně vyvrbí. Ze závěrečné scény konečně na vteřinku zamrazí, pointa směřující k dalšímu dílu je ale úplně pitomá. (11.01.2008)

Už chápu, proč se na horory skoro vůbec nekoukám. Člověk se po dlouhé době na jeden mrkne a ten ho irituje po celou dobu svého trvání. One Missed Call = absurdnost, chyba. Pozor můžete z toho mít ještě větší trauma, než měly hlavní hrdinka, hlavní podhrdinka a blonďatá minihrdinka. Myslím, že si s tímto filmem k srdci nepřirosteme... (02.10.2009)