Stíhači Red Tails

Za 30 milionů dolarů poměrně hodně muziky. Výtečné akční sekvence (až na výjimky), skvěle natočené vzdušné souboje. Bohužel narace příběhu je zaprvé předvídatelná a nudná, za druhé plochá, bez jakékoliv silnější emocionální katarze (kolikrát už jsme ve filmech viděli, jak si cizinec najde ve městě svoji lásku úplně jiné národnosti ?). Žádné syrové umírání ala Ryan, poloviční dravost a naléhavost oproti Black Hawk Down. Navíc vidět jednu turbovrtulovou stíhačku, která zničí obyčejným kulometem opancéřovaný 150 metrový křižník - to bylo na mne už trochu moc. Z fimu je cítit zápal tvůrců, bohužel nestačilo to. (19.08.2012)

Skupinka negerských pilotov si prejde druhou svetovou vojnou, aby svetu dokázala, že aj ona zvládne bojovať za "svoju krajinu" je tým jediným, čo sa v tejto snímke stane. Všetky postavičky sú tak dané, tak nudné a tak neživotné, až to zaráža. Skrátka sa tu lieta, hovorí do vysielačky, skáče padákom a rieši sa rovnoprávnosť. Všetko z toho veľmi sterilne a chladne. Považujem navyše až za bezcitné a nedôstojné, že snímka popisujúca najhroznejší konflikt ľudstva sa za celú svoju stopáž odváži pochovať jedinú postavu. Pričom to vydáva za najhrôzostrašnejšiu a najdesivejšiu vec, akej boli všetci prítomní svedkami. Akým spôsobom má taký film splniť tvorcom vytýčený a niekoľkokrát proklamovaný cieľ priblížiť vojnu, keď ju svojím melancholickým patolízalstvom zľahčujú a ignorujú jej skutočné rozmery? Film je tak prázdny, že sa nejde baviť o ničom inom, než koľko zarobil a aké sú na neho reakcie. Jeho dej, postavy i forma sú tak sterilné a smrtiacim spôsobom nudné, že sa im len ťažko venuje pozornosť. O hviezdičku viac, že sa na súboje v oblakoch krásne dívalo a na CGI ste si ani nespomenuli. (25.05.2019)

V dobách, než se negři stali Afroameričany a vydobyli si svou společenskou prestiž pod koši a na tartanu, neměli zrovna na bavlně ustláno! Kromě Johna Browna se s nimi nikdo nechtěl kamarádit a ti zasraní, bílí rasisti dokonce odmítali pustit jednotku létajících briket, aby nakopala prdel Luftwaffe! Naštěstí se objevil slizký prdeláč Cuba, pěkně jim to zatrh, a tak nám podle Jiřího Lukáše svými červenými ocasy málem vyhráli druhou světovou a kdyby jim někde u Drážďan nedošlo palivo, nemusel Hitler ani plýtvat kyanidem. Úplně to vypadalo, že jen díky nim teď máme Willa Smithe a v Lakers nemusejí vypískávat bandu Litevců s hormonální poruchou a Jirku Zídka, protože neumějí skákat. Dvojka se prý bude jmenovat Červené ocasy 2: M.L. King vrací úder. (11.05.2012)

Perfektní film, velké překvapení. Nechápu takový počet slabých hodnocení. Já jsem byl velice spokojen, je tam mnoho aspektů, které vás zaujmou. Válečné souboje - ještě jsem neviděl žádný film s tolika leteckými souboji, které jsou podle mě hodně kvalitně natočený. Černí versus bílí - řeší se předsudky a rasismus. Do toho nějaké to přátelství, jedna láska, která překoná i jazykovou bariéru a nesmí chybět pár mrtvých a navrátilců. Za pět! (17.07.2013)

Americký válečný film, jak se sluší a patří. Patos z toho stříká na všechny strany, postavy jsou ploché jak gramofonová deska a US Army působí tak neporazitelně, že by snad byla schopná do týdne po vylodění v Normandii projít Francií, Říší, Sovětským svazem a zastavit se až v Tokiu. Dojem nevylepšil ani nezvládnuté silné téma, ani vizuál. Bez napětí a bez emocí se holt dobré válečné drama neobejde. (06.05.2012)