Stíhači Red Tails

V dobách, než se negři stali Afroameričany a vydobyli si svou společenskou prestiž pod koši a na tartanu, neměli zrovna na bavlně ustláno! Kromě Johna Browna se s nimi nikdo nechtěl kamarádit a ti zasraní, bílí rasisti dokonce odmítali pustit jednotku létajících briket, aby nakopala prdel Luftwaffe! Naštěstí se objevil slizký prdeláč Cuba, pěkně jim to zatrh, a tak nám podle Jiřího Lukáše svými červenými ocasy málem vyhráli druhou světovou a kdyby jim někde u Drážďan nedošlo palivo, nemusel Hitler ani plýtvat kyanidem. Úplně to vypadalo, že jen díky nim teď máme Willa Smithe a v Lakers nemusejí vypískávat bandu Litevců s hormonální poruchou a Jirku Zídka, protože neumějí skákat. Dvojka se prý bude jmenovat Červené ocasy 2: M.L. King vrací úder. (11.05.2012)

Brutálně podhodnocené historické drama o integraci afroamerických pilotů do spojenecké stíhací mašinérie. Příběh vychází ze skutečných událostí druhé světové války, ač pojetí je trošku naivní a "černobílé". Nicméně kritizovat "Červené ocasy" za přespřílišný patos, předvídatelnost či idyličnost je vcelku slaboduché, už vzhledem k ústřednímu tématu, jímž je boj nejen proti hitlerovskému Německu, ale i proti předsudkům svých spolubojovníků. Praktická a reálná afroamerická emancipace uvnitř americké společnosti ještě nějakou dobu trvala, tudíž celkově se jedná o značnou redukci, ale forma je naprosto v pořádku. Onomu historicko-sociologickému zjednodušení se nedalo vyhnout, pokud se mělo skutečně jednat o válečný film s kupou leteckých soubojů. Minipříběhy jednotlivých postav mohly být zajímavější, kontext mohl být špinavější a charaktery všech hrdinů malinko složitější, leč takto je to zase o mnoho stravitelnější. Nejde o žádnou hlubokou sondu do dějin rasismu a předsudků, ale spíše o válečné dobrodružství s lehounkým sociálním podtextem. Zručně natočené, slušně zahrané a nadmíru zábavné. 7/10! (04.04.2013)

,,JE BAREVNEJ. NEŽERTUJU, PODÍVEJ SE.“ ... ,,JEŽIŠI. NEMŮŽOU BEJT PŘECE VŠICHNI BAREVNÍ....“ /// Po černejch pěšácích jsou na řadě (vybarvení) letci. Problém je, že to není film jako film, ale óda na ,,černou duši“. Je třeba ukázat, jak si žili, kdo byli, jak si svoji pozici vydobyli (kdo byl opravář, kdo velitel, kdo s kým kámošil....). Mezi tím vobčas proběhne demolice maket (či CGI) všeho druhu (mrkni Svěráku, jak se letecky likviduje vlak...) a melou se strašný sračky (na to se radši nedívej...). Teda spíš takový jednoduchý kecy, který nepatřej do válečnýho filmu, ale do Bronxu nebo do nějakýho seriálu. Černí muži rušící předsudky v armádě bílejch – zidealizovaný (prostě mi to tak připadá), ale hlavně dětsky jednoduchý. Ve vzduchu to vobčas celkem ujde, páč můžu aspoň na chvilku zapomenout na ten černobílej patos, kterej se vodehrává tam dole. A přestože se to nezdá - TOHLE byla větší sračka! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju filmy podle skutečnejch událostí. 2.) Knihu od Johna B. Holwaye ,,Red Tails Black Wings....“ číst nebudu. 3.) Miluju červenej vocas. 4.) Cože? Film o černoších a nehraje v něm Morgan Freeman? 5.) Thx za titule ,,DoubleJo“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (15.05.2012)

Kdo hledá kvalitní scénář bez logických blbostí, se skvělými rozhovory a srdcervoucími scénami, bude opravdu hodně zklamán. Komu stačí pohled na slušně vypadající letecké souboje za zvuků na takovýto film zvláštní, leč dobré hudby, zklamanán bude, ale trošku méně. Opravdu zvláštní mi přišly úvodní titulky, které jsem naposled viděl u 40 let starého filmu. Popravdě, nebýt těch leteckých soubojů, šel bych ještě níž. P.S.: Cuba s dýmkou vypadal drsňácky xD (12.05.2012)

Pamatuju si, když se Red Tails točil v Milovicích. Viděl jsem kopu fotek, viděl jsem nad sebou i ty stará letadýlka a říkal jsem si, jaká je radost, že se v Milovicích zase něco točí, a že to určitě bude stát za to. Pak mě mrzelo, že ten film má docela zpoždění a ještě víc mě mrzelo, že když už šel v Americe do kin, tak na něj padla docela slušná várka negativní kritiky. Nakonec jsem se ale dočkal a na film jsem se podíval, abych si sám udělal úsudek. Největší problém je asi z černochů, kteří si jedou svůj styl a člověk si na ně musí zvyknout. To ale není zase tak těžký, protože pod náporem všech těch úspěchů si sympatie nakonec přeci jenom zasloužili. Spíš mě mrzelo to, jak je film brutálně digitální. Je hezký, že efekty dělala česká společnost, ale mrzí mě, že je film až tak moc digitální. Nemusel by být. Když třeba porovnám starší filmy o letcích z první a druhý světový války, kde akce byla skutečná akce, tak si prostě uvědomím, že to vždycky šlo nějak natočit. Tady si prostě jenom chtěli ušetřit práci na úkor toho, že si zase dali práci s digitálem. Dobře, udělali to tak, jak to udělali. Na druhou stranu ale musím říct, že mě to bavilo a tenhle film si negativní komentář určitě nezaslouží. (13.05.2013)