Bourneovo ultimátum

Naprostý a nedostižný nářez, který sice bezmezmě těží z předchozích dvou dílů, ale všechno dotahuje ad absurdum. Greengrass by mohl o dynamické a civilní režii přednášet a Matt Damon definitivně JE Jasonem Bournem. Bez jakýchkoli pochyb splynul se svojí rozervanou postavou dokonale a ten tam je neurovnaný pocit z Limanova "pilotu". Pokud bychom se bavili o tom, jak má vypadat moderní a inteligentní thriller současnosti, pak nezbývá než si přehrát Ultimátum od první do poslední vteřiny. Je to film, při němž si za a) nevydechnete b) nevzpomenete, že tohle všechno už tu bylo. Prostě proto, že je to tak skvěle provedené, že ty předchozí pokusy neradno vůbec počítat. (17.03.2008)

No to je mi ale "překvapení". Kdo by to byl čekal, že? Znovu špičková podívaná napínavá od první do poslední minuty. Greengrass se drží linie nastolené Bourneovým mýtem, jen zrychluje, přitvrzuje a definitivně mění akční film v jednu dlouhou nekonečnou honičku o několika vrcholech. Auta, motorky, bitka ve sprše a Moby na konec... a z Bournea je finálně agentský "motherfucker" numero uno. Jenom jsme to už jednou viděli, potřetí už musí Greengrass alespoň trochu pozměnit koncept. Mimochodem, herce tak srostlého se svou postavou jsem snad nikde jinde neviděl, napodruhé už mi ale trochu víc vadilo, že se Bourne mění v úplně strojové monstrum, které prakticky nedělá chyby. Až na Deshovu fintu se mu všechno daří, všude včas doběhne, každou havárku rozdýchá. Emocionálně mě to právě kvůli téhle "bezchybnosti" začíná tochu míjet. (16.08.2007)

S největší pravděpodobností nejakčnější, nejsvižnější a nejnamakanější film roku a k tomu všemu s nejlepším bitkařským duelem, kterej se dá vidět. Jason Bourne napotřetí hold opět nezklamal, ba co víc, dokázal překonat i ty dva díly předtim, hlavně co se teda týče akčnosti a napínavosti. Dokonalý zakončení trilogie, i když tam teda pár okének v příběhu podle mě bylo, ale ta hudba a ruční kamerka k tomu, no to byla zase paráda (10.09.2007)

Po přečtení Bordwellovy kritiky bourneovského stylu (viz tady a tady) se ve vší (a opravdu nemalé) úctě k tomuto teoretikovi musím ptát, kde končí "zesílení" hollywoodského stylu a kde začíná jeho "změna". Podstata formální progresivity Bourneova ultimáta v porovnání se současnou hollywoodskou tvorbou totiž spočívá v propojení těkavého stylu ruční kamery a téměř konstantní dvouvteřinové průměrné délky záběru (přičemž nositelem pocitu kontinuity se stává primárně zvuk) s využitím různých typů pohybu. Bourneovo ultimátum produkuje pohyb na rovině žánrových standardů (pohyb honiček) a vyprávění (pohyb vyprávění, pohyb ve smyslu distribuce informací). Bordwell se ve své práci tak zarputile soustředí jen na stylistický systém a vágní argumentaci o běžném příběhu, že se zcela odpoutává od vnímání narativního systému se stylistickým. Ale právě v něm spočívá zásadní revoluční krok Bourneova ultimáta od Bourneova mýtu. Ten s distribucí informací i pohybem honiček pracoval standardně (honičky směřují zásadně dopředu :), zatímco Ultimátum zmnožuje informační zdroje v rámci jednotlivých scén (jediný "vševědoucí" je divák - jen on se orientuje na letišti i v Tangeru) a znejasňuje pohyb honiček (ne dopředu, ale vertikálně, diagonálně, případně zpět :). Těkavost stylu není jen ona už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu hrdiny, ale spíš fokalizace profesionálního myšlení, jejíž význam nám dochází až zpětně. Každá akce obsahuje řadu dílčích narací (Bourne je jako šachový hráč o několik tahů napřed a my si každou jeho sérii reakcí musíme domýšlet jako příběh, jehož pointa se odhalí až posléze). Bourneovo ultimátum tak pro mě představuje - navzdory Bordwellovým tvrzením (která jsou jako obvykle precizně vystavěná, ale zkrátka příliš dopředu determinovaná tím, co chce dokázat) - revoluční počin, který sice částečně může obsahovat postupy známé z jiných filmů, ale progresivní je jejich celkové využití (plus paralelní propojení celé trilogie s přesahem i do původního televizního zpracování). Tvrdit tedy, že Bourneovo ultimátum je jen kopií Bournova mýtu, tedy považuji spíš za důsledek necitlivého omezeného (ve smyslu důrazu na pozorování jednotlivých aspektů stylu a vyprávění) sledování. PS: Po letech jsem se k tématu vrátil ve studii Bournův mýtus: akční film pohybu. (05.09.2007)

Nemůžu si pomoct, ale pro mě bude nejlepším dílem trilogie the middle one. Mám pocit, že takřka každá akční scéna v druhé polovině filmu je už trochu přetažená přes míru únosnosti. Přesto - na otázku, zde jde o důstojný konec famózní trilogie je jen jediná odpověď - zcela určitě. Všichni včetně Johna Powella opět ve formě, konečně něco k Julii Stiles a (narozdíl od těch akčňáren) správně odhadnutý konec plný příslibů...ale upřímně doufám, že Ultimátum bylo opravdu posledním dílem, protože další, ještě větší, spiknutí kolem nějakého ještě tajnějšího programu tajných služeb už by bylo opravdu moc;) Třetímu Bourneovi dám 80% a rozejdeme se v dobrém. PS: Ten Mobyho remix Extreme Ways je naprosto dokonalá věc, ale jinak je OST oproti dvojce poněkud slabčák. (20.09.2007)