Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky

Že mé dojmy z italské kontestátorské tvorby bývají s odstupem čtvrt století většinou silnější, je už pravidlem, ale aby se mi líbil Franco Nero, tak to se nestává. Odvolávám své předchozí velmi časté řeči o tom, jak je nudný. Role prokurátora mu sedla, byl Balsamovi výborným spoluhráčem ( a vlastně ani Gian Maria, kterého v podobných filmech cením maximálně a vidím nejraději, mi nescházel.) (30.03.2011)

Skvělý film, a skvělá atmosféra italského jihu ovládaného mafií. Film s námětem podobně bezvýchodným jako Vyšetřování skončilo - zapomeňte, zamrazí, když přijmeme paralelu s dnešní dobou u nás. Dabing, který právem patří do zlatého fondu každého sběratele. Že je tempo pomalejší a vražd jen několik? Tenhle film stojí na dialogu, bolesti, přemýšlení, jsou tu a až do konce zůstanou pochyby. Pokud vám to nestačí, tak si zahrajte Duke 3D... (20.05.2013)

Damiano Damiani je prostě pan Někdo. Nikdy si nebral servítky a jeho milované vlasti to dokázal naservírovat s plnou parádou. Jeho politická dramata jsou skvosty kinematografie a plně jim věřte, Itálie v sedmdesátých letech byla opravdu divoká, mafie si servítky nebrala a nedejbože Sicílie. Takže charismatický Franco Nero a vynikající Martin Balsam ve výborném filmu, oba jdoucí po mafiánském bossovi z Palerma, jen každý trochu jiným způsobem a ne každý končí šťastně. (10.07.2016)

Mrazivé kriminální drama, jaké se dnes již netočí. Atmosféra by se opravdu dala krájet, děj spěje od špatného k ještě horšímu, přičemž na závěr příběhu zůstává nepříjemná pachuť na jazyku s otázkou, zda vůbec existuje na světě nějaká spravedlnost a pokud ano, má v tomto světě ještě šanci vyhrát? Řada syrových scén (pohřbívání do betonu), výborně napsané dialogy a herecký koncert Franca Nera a Martina Balsama (obzvlášť v jejich společných scénách) už jenom potvrzuje sílu a nadčasovost tohoto filmu. 80%. (30.04.2021)

Politika nepatří k mým velkým zájmům, ale politické thrillery z této doby přesto sleduji velice rád a neodrazuje mě ani levicová orientace některých tvůrců. Ale zatímco třeba u filmů Costa-Gavrase trnu napětím i v případě, že předem vím, jak příběh skončí, jsem plně pohlcen atmosférou, vychutnávam si herce a další lahodné tvůrčí ingredience, Damiano Damiani mě už podruhé nechává převažně chladným, jeho film po většinu času pro mě postrádal atmosféru. Damiano nevytvořil až na pár scén k závěru ani kus patřičného napětí, herci (no.. snad s výjimkou Martina Balsama) mi připadali poněkud nezáživní, děj zasazený do policejního prostředí včetně postav až průhledně jednoduchý a výslední dojem z filmu spíše takový... ve jménu čistě účelového nastavení kritického zrcadla. Ale kde chybí působivost, tam chybí pro mě i onen pocit velkého přesahu a přes to vysoké hodnocení vnímám PŘIZNÁNÍ jako spíše průměrný film svého druhu, který mě jaksi nedokázal překvapit. S napětím Vrahů pořádku, tísnivosti Doznání či tajemnou atmosférou Ctihodných mrtvol tohle ani moc nejde srovnávat, tady jsem navzdory slibnému obsahu i jako odpočatý polovinu filmu témeř prozíval. Pokud mi něco přihrálo myšlenku dát nakonec až 3 hvězdičky, tak určitě jsou to velmi zajímavé společné dialogy mezi mladým prokurátorem až s fanatickým uctíváním všeho, co patří pod zákon, a zkušeného stárnoucího komisaře vnímajícího spravedlnost v širším úhlu pohledu. [55%] (20.08.2021)