Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky

Komisár malou okľukou zariadi vraždu mafiánskeho bossa, ktorá nakoniec celkom nevyjde. Aspoň tak sa to na začiatku javí divákovi. Kšefty developerov s výstavbou panelákov nie sú čisté, skorumpovaná je celá mestská správa, špekulácie s pozemkami, to všetko situáciu komplikuje, a k tomu ešte nie je jasné, do akej miery sú v tom namočení dvaja hlavní hrdinovia, a ktorý z nich vlastne. Politika je zložitá vec, to vieme, a najzaujímavejšie na filme je, ako sa môže starý taliansky mafiánsky film podobať na nedávnu slovenskú realitu. Ani sa netreba čudovať, že jednému z toľkej nespravodlivosti ku konci filmu celkom prepne. –––– Neotvírej dveře, dokud neuslyšíš heslo. Heslo bude Monte Pellegrino. –––– Vy si ani nedokážete představit, že by vysoký soudní hodnostář mohl být zapleten do nějakého zločinu. (19.03.2019)

Štátna moc je len prevodovou slúžkou mafiánskych záujmov. Mafie zbrojárov, developerov, bankárov, kapitánov priemyslu a podvodnícko obchodnícky vychcaných finančných žralokov. Tí určujú trendy aj legislatívu. Ak na to niekto dôraznejšie a hlavne konkrétne upozorní, môže sa ísť pásť na biedne pastviny periférie. S rizikom, že ani k tej pastve nemusí dôjsť živý. Damiano Damiani na prerastenie mafie políciou, súdmi a štátnym aparátom dôrazne upozornil už začiatkom 70. rokov, no veľa sa nezmenilo. Aktuálne a výstižné posolstvo. Rovnako dnes, tak ako v dobe vzniku. (27.02.2021)

Politika nepatří k mým velkým zájmům, ale politické thrillery z této doby přesto sleduji velice rád a neodrazuje mě ani levicová orientace některých tvůrců. Ale zatímco třeba u filmů Costa-Gavrase trnu napětím i v případě, že předem vím, jak příběh skončí, jsem plně pohlcen atmosférou, vychutnávam si herce a další lahodné tvůrčí ingredience, Damiano Damiani mě už podruhé nechává převažně chladným, jeho film po většinu času pro mě postrádal atmosféru. Damiano nevytvořil až na pár scén k závěru ani kus patřičného napětí, herci (no.. snad s výjimkou Martina Balsama) mi připadali poněkud nezáživní, děj zasazený do policejního prostředí včetně postav až průhledně jednoduchý a výslední dojem z filmu spíše takový... ve jménu čistě účelového nastavení kritického zrcadla. Ale kde chybí působivost, tam chybí pro mě i onen pocit velkého přesahu a přes to vysoké hodnocení vnímám PŘIZNÁNÍ jako spíše průměrný film svého druhu, který mě jaksi nedokázal překvapit. S napětím Vrahů pořádku, tísnivosti Doznání či tajemnou atmosférou Ctihodných mrtvol tohle ani moc nejde srovnávat, tady jsem navzdory slibnému obsahu i jako odpočatý polovinu filmu témeř prozíval. Pokud mi něco přihrálo myšlenku dát nakonec až 3 hvězdičky, tak určitě jsou to velmi zajímavé společné dialogy mezi mladým prokurátorem až s fanatickým uctíváním všeho, co patří pod zákon, a zkušeného stárnoucího komisaře vnímajícího spravedlnost v širším úhlu pohledu. [55%] (20.08.2021)

Dost mrazivé drama marného boje justice s mafií, kde se beznaděj a fatalismus stanou jedním ze základních atributů vyšetřovatelů a bojovníků s touto nelegální organizací. Nejhorší je závěr, kdy prokurátorovi dojde, že chapadla mafie jsou nejen na ulici v podobě vražd a loupeží, ale také v justičním a policejním aparátu. Hodně slušný výkon podal Franco Nero a Martin Balsam. (05.07.2012)

Jak už zaznělo v jednom z předchozích komentářů, tyhle filmy si snad platila mafie, aby ukázala, že bojovat s ní je zbytečné. Na podobné téma mě víc zaujaly filmy Ctihodné mrtvoly nebo Sto dní v Palermu. Tohle sice taky není špatný, má to i pár výborných dialogů ve fotogenických lokacích, ale je tu jeden háček – mě nikdy nebavil Franco Nero. (05.02.2017)