Dexter - Série 1

Na svou dobu velice inovativní seriál, kterej ale baví i dneska. První série přinesla něco, co tu nebylo, napětí, skvělé herecké výkony, bezvadnou zápletku. I po 10 letech je první série naplněná akcí, dějem. A už od té první musím říct, jak mě na Dexterovi hrozně baví i ta umělecká stránka natáčení: skvělá kamera, střih, hra světla, všechno tohle mě tady hrozně baví. (04.11.2016)

První série Dextera je absolutně strhující jízda. Fantastická premisa, velice svižné tempo a fascinující protagonista ve středu dění, ztvárněný dokonalým Michaelem C. Hallem, který bez problémů dokáže být nesmírně sympatický i autenticky děsivý. Vedlejší postavy za ním sice dost zaostávají, ale není jim stejně věnováno zase tolik prostoru, většinou slouží jen jako týmoví hráči pro Dextera, který je prostě očividně hlavní hvězdou. Stejně tak i hlavní případ okamžitě zaujme kvůli spojitosti s Dexterem samotným, a s každým dalším odhaleným pojítkem je zajímavější a zajímavější. To vše je ještě okořeněno o lahodně černý humor a parádní hudbu (Blood theme mi od chvíle, co jsem začal se sledováním hraje v hlavě nonstop) a výsledkem je téměř dokonalá série, kterou jsem zhltl asi během tří dnů. 10/10 (15.02.2024)

Stejně jako před lety mě i tentokrát první sezóna seriálu naprosto vtáhla do děje. Znovu jsem se setkal se svými oblíbenými postavami, mrazivé momenty se střídaly s okamžiky dokonalého, cynického humoru, a protože mám k temným stránkám lidské povahy otevřený vztah, neměl jsem s postavou Dextera ani podruhé žádný větší problém, Rita, to už je jiný případ. (04.06.2019)

Musel jsem si po patnácti letech chvíli zvykat na tu nefilmově zvláštní kameru. Stejně tak na stalkování bez sociálních sítí, kvůli kterýmu Dexter působí ještě o kus starší, než je. Jenomže po pár dílech zvládne první řada zaháčkovat stejně jako před lety. Atmoškou. Donutama. Tím, jak to Michael C. Hall hraje tak divně, až to zavání genialitou. (11.08.2020)

„Dokážem človeka rozštvrtiť, zahladiť všetky stopy a ešte stihnúť správy o pol ôsmej. Ale keď je moja priateľka smutná, neviem, čo jej mám povedať.“ Otec-policajt ho učil zahladzovať stopy a keď Dexter (hypnotický a pritom „obyčajne nenápadný“ Michael C. Hall) vyrástol, zamestnal sa u polície, aby mohol pracovať s krvou, ktorá ho fascinuje. Vo voľnom čase zabíja sériových vrahov, odolával platonicky ho zbožňujúcej šéfke, sex ho nudil natoľko, že keď ho k nemu chcela nútiť (v minulosti znásilnená, ale nie ním) priateľka, chcel sa s ňou rozísť. Užíva si neschopných kolegov, ktorí ho nikdy nemali šancu chytiť (a ktorí sa na vrahov, vraždiacich v noci, de facto nehnevajú kvôli vraždám samotným, ale preto, že ich prevádzajú v noci a oni teda nemôžu spať) a snaží sa pomôcť na vyššie miesto peknej (ale ako tágo sprostej) sestre, ktorá by sa tam sama nebol nikdy dostala (ani cez posteľ). Tak toto je NÁPAD, vážení. Za TOTO sa medzi scenáristami zabíja. Čertovsky dobre napísaná postava, brutálny slang (v slovenskom dabingu som prvý raz v živote počul „pi*us“). Výslednú kvalitu dotvárajú mrazivé medicínske fakty (viete, čo to urobí, ak človeku pretnete tepnu?). (21.06.2024)