Vzepřít se obrům

Když jsem si na tenhle film měla udělat názor, poprvé v životě jsem se rozdělila na tyhle dvě osobnosti: na křesťanku a filmovou divačku. Jako pro křesťanku pro mě tenhle film měl několik silných míst, které mě "postrčily" a povzbudily ve víře. Jako filmovou divačku mě znechutil, protože nebyl pečlivě vykreslený, ale jen načrtnutý, zato až obludně obrovskými tahy, jaké jsou možné jen v USA. A budil dojem, že abyste mu uvěřili, potřebujete IQ vařené mrkve. Obě osobnosti se shodnou na tom, že lepší americký křesťanský film je Dýka a kříž (The Cross and the Switchblade). (26.09.2012)

Pokud to mělo být schválně zaměřené na křesťany tak se to dá pochopit, ale já do toho šel s nadějí užít si sportovní drama, ve scéně kdy celá škola seděla na hřišti a modlila se, mi přímo bylo trapně. Nejlepší co jsi udělal bylo že jsi našel krista.....Co je s bohem nemožné? Hrozný kecy. Přišel jsem na film když jsem viděl scénu jak Brock nese Jerremyho přes celé hřiště a to je perfektní a nejlepší scéna celýho filmu, jinak by to byl hroznej brak. Jacinda to popisuje asi nejlépe (19.01.2016)

Je úplně jedno, že se ztotožňuju s hlavní myšlenkou, že s Boží pomocí je možné VŠE. Tenhle film je natočený špatně. Ve všech ohledech tlačí na pilu medvědí silou a snaží se seč to jde ždímat diváka jako cizí bankovní účet. Co věta, to uvědomělá moudrost. A na mě té moudrosti bylo trochu moc. Trochu hodně moc (ten vozíčkář tam být nemuséééél). Přesto oceňuju, že se někdo dnes nebojí přijít s křesťanským filmem a nastavit tak svou tvář všelijakému hanění, kterého se film dočkal i na csfd od mnoha komentářů. To je odvaha a ta se cení. Takže velmi nadhodnocené 3*. (30.03.2012)

Dnes už všem asi známý křesťanský film o americkém fotbalu na biblické škole…Problémy hráčů, rodičů a hlavně hlavního trenéra družstva (mimochodem hlavní roli si zahrál právě Alex)...Jak v životě tak na hřišti…Typický americký film...Život jde z kopce, nic se nedaří a pak happyending…Názorná ukázka, jak důvera v Boha může dovést k tomu pravému štěstí a odhodlání…„Když nám Bůh nikdy nedá děti, budeš ho stále milovat?“…Není to sice film do kina, ale určitě si ten film zamilujete...A když jsem na konci uslyšel jednu piseň od Casting Crowns, tak jsem vstal a zatleskal…Už se těším co Kendrick natočí příště… (22.04.2007)

...With God, all things are possible. Vzepřít se Obrům (Obři je název nepřátelského sportovního týmu, takže název má být správně s velkým O) se zprvu zdá být klasickým sportovním filmem o outsiderech, kteří nakonec dosáhnou úspěchu a který je stejně tak předvídatelný, schématický a plný všech typických klišé a stereotypů (i na černochy dojde), jak se jen z nastínění zápletky může zdát. To bych byl ochoten ještě akceptovat, kdyby všichni herci nepřehrávali, chování postav nebylo jako z jiného vesmíru, s patosem by se to nepřehánělo za únosnou mez a hlavně by celý film nebyl neskonale nablblou a doslovnou, zaslepenou a plakátovou agitkou za víru v Boha, která nekřesťany donutí k smíchu a věřící k pláči nad zjednodušováním celé problematiky. Pokud milujete kýče, ve kterých postavy starých mužů na kolečkových křeslech hrdinně vstávají a ve kterém víra v Boha vyřeší úplně vše (Propadáš? Nevadí, uvěř v Boha a jsi jedničkář! - Jsi neplodná? Nevadí, přijmi Boha a budeš mít dvojčátka!), Vzepřít se Obrům je film pro vás. Já si raději pustím Vítěze a poražené Olivera Stonea, ten mě dokáže vtáhnout do víru dění, nebo Vzpomínku na Titány, kteří nejsou tak prostoduší, než tenhle verbal mindfuck. (10.02.2007)