Vzepřít se obrům

Když jsem si na tenhle film měla udělat názor, poprvé v životě jsem se rozdělila na tyhle dvě osobnosti: na křesťanku a filmovou divačku. Jako pro křesťanku pro mě tenhle film měl několik silných míst, které mě "postrčily" a povzbudily ve víře. Jako filmovou divačku mě znechutil, protože nebyl pečlivě vykreslený, ale jen načrtnutý, zato až obludně obrovskými tahy, jaké jsou možné jen v USA. A budil dojem, že abyste mu uvěřili, potřebujete IQ vařené mrkve. Obě osobnosti se shodnou na tom, že lepší americký křesťanský film je Dýka a kříž (The Cross and the Switchblade). (26.09.2012)

Jde o nízkorozpočtový film a je to na něm znát. Nepříliš známí herci a režisér. Žádné velkolepé scény, ani za srdce beroucí hudba světových skladatelů. Místo toho se nabízí lehce předvídatelný příběh bez složitých zápletek, nedělajíc si velký nárok na pozornost. Vtipnou, ale nikoli zlehčující formou se divák dovídá jasné evangelium. (Evangelium-radostná zpráva. V tomto případě o příchodu a oběti Pána Ježíše za každého z nás). Není to jen o zápase proti týmu obrů na hřišti,ale především proti těm v nás. Strachu z neúspěchu, sebelítosti atd. Jistě je a bude dost těch pro které se tento film stane pohádkou, která se ve skutečnosti stát nemůže. Rád bych proto zakončil jednou z ůstředních myšlenek tohoto zdařilého snímku: Co je s Bohem nemožné? Tři hvězdičky dávám za kvalitu, plus jednu navíc přidávám k filmům které kromě pobavení mají také co říct. (26.02.2008)

Je úplně jedno, že se ztotožňuju s hlavní myšlenkou, že s Boží pomocí je možné VŠE. Tenhle film je natočený špatně. Ve všech ohledech tlačí na pilu medvědí silou a snaží se seč to jde ždímat diváka jako cizí bankovní účet. Co věta, to uvědomělá moudrost. A na mě té moudrosti bylo trochu moc. Trochu hodně moc (ten vozíčkář tam být nemuséééél). Přesto oceňuju, že se někdo dnes nebojí přijít s křesťanským filmem a nastavit tak svou tvář všelijakému hanění, kterého se film dočkal i na csfd od mnoha komentářů. To je odvaha a ta se cení. Takže velmi nadhodnocené 3*. (30.03.2012)

Ačkoli je tohle oblíbený film mého expřítele, nemůžu jinak než Odpad! Možná je to tím, že mám záporný vztah k Bohu (bohu jako takovému,ne božstvu obecně viz.Matka Příroda). Na začátku filmu stíhá hlavní mužskou postavu neštěstí za neštěstím. V práci ho chtějí kvůli neúspěch týmu vyhodit,s ženou nemůžou mít děti a zřejmě ještě prožívá krizi středního věku. Pak zde máme partu sportovců, která pořád prohrává a je naštvaná. Pak přijde Grandt Taylor a začne je povzbuzovat. A protože s mu pořád nedaří, obrátí se na Boha a ten mu samozřejmě pomůže. Pak začíná výmaz mozku...Neustále slyšíme věty typu: Bože i když prohrajeme, stále v tebe budeme věřit; Bože dej nám sílu; Dokážeme to, protože Bůh stojí při nás a bla bla. Nemám nic proti víře, at si každý věří v co chce,ale tohle je horší než komunistické propagandy typu Major Zeman nebo Žena za pultem. Film končí (samozřejmě) megalomanským hepijendem, kdy se všechno co si Grant přál splní. Samozřejmě díky Bohu. Jeslti měl být tohle film typu: Dokážeš všechno když si věříš, tak EE. To se radši podívám na Prince egyptského. Tam mi nikdo víru v Boha nevnucuje (27.01.2009)

Alexův velmi vydařený režijní (skoro) debut! Určitě je na místě srovnání s příbuzným Woodlawn od Erwin Brothers, který má také křesťanský podtext se znatelně větší hloubkou a vypracovanějším scénářem. Doba produkce je však znát a pokud jde o jednoduchost a divácký minstream tak je Facing the Giants asi tou oblíbenější volbou. Velkou pochvalu si zaslouží také hudební supervisor za výběr na míru šitého energického soundtracku! (02.05.2020)