Po svatbě

V úvodu filmu jsem byl krapet podezřívavý, zda mi snímek nenabídne citové vydírání skrz ty malé indické děti. Toho se mi sice dostalo, ale jen v malé a hlavně snesitelné míře. Pokud by si však někdo myslel, že ho s příletem hlavního hrdiny do studeného Dánska čeká odtažitá podívaná, přepočítal by se. Protože po svatbě (jak již předjímá sám název díla) totiž film teprve pořádně začíná a ty místy až drtivé emoční salvy asi nikoho chladným nenechají. Pravda, ústřední téma či zápletka nejsou zrovna moc originální, ale Susanne Bier se naštěstí obloukem vyhnula rutinnímu zpracování a zvláště z herců vymáčkla maximum. A tak s výjimkou možná až lehce překombinovaného „nálezu“ Anny po jejím návratu domů byl film sice několikrát na hraně, avšak pokaždé to ustál a nabídl člověku po citové stránce opravdu strhující a přitom dost přirozeně působící podívanou (já osobně si nejvíc užil setkání v hotelovém pokoji). Dojezd je pak znovu podobně jako začátek trochu slabší, nicméně ty poctivé 4* snímku moc rád dám. (09.09.2015)

Zase jsem se odhalil jako necita, uprostřed posmrkávajících a dojatých spoludiváků. Ale mám to tak nastaveno u většiny podobných filmů. Jakmile režisér/ka začne moc tlačit na pilu (citové vydírání pomocí roztomilých dětiček mám nejradši), nebezpečně se mi zvýší hladina cynismu ("Tak už konečně umři, ať můžu jít spát"). "Po svatbě" je určitě dobře natočená "červená knihovna", skvělí herci atakdál... Jen asi zabere na jiné, emotivněji založené diváky, možná spíš divačky. (18.05.2010)

"Uveriť tomu niet, podľahnúť z fleku hneď". Susanne Bier si po škandinávsku variuje viac účelné horkasté dráma. Miesi v sebe charitatívne, rodinné a milostné úskalia opusteného pracovníka (Mads Mikkelsen) indického sirotčinca, ktorý sa na obchodnú "otočku" vracia do rodného Dánska so zámerom obdržania finančného daru..."Sad show" pre otrlých v ktorom (pravdepodobne i ty) nájdeš miesta sentimentom prepálené, ale aj doceníš naliehavosť či zjavnú veľkorysosť s akou je celý tento humánny skutok pretkaný. Dáni majú v sebe dar, ktorým sa neopovážim pohŕdať-nenosia ružové brýle a to ma-pri idealistickej demagógii tlupy mocenských šarlatánov (dosaď si tam koho chceš)-teší. (25.02.2010)

Zatim suverenne nejhorsi Bierova, kdy na vyssi uroven stavim i jeji kycovite romanticke komedie, ze kterych jde aspon vycist urcita mira nadsazky a zameru (nekdy vice a lepe - Jednou v zivote, nekdy mene a hura - Ten jediny). Po excelentnich Bratrich, kdy divak v ramci hodnoceni situace konfliktu prava a moralky bez dalsiho prijme i poradnou davku primeho utoku na city, tady o podobne hloubce nemuze byt ani rec. Podstata pribehu neni nijak originalni nebo inovativni. Pri prvnim naznaku zapletky je jasne, jak se veci maji, jake jsou vztahy mezi protagonisty a jak vse nakonec dopadne. Temer vsechny dialogy ci monolgy postav, vcetne vsech obradu, jsou jedno velke klise na nedelni odpoledne. Detailni zabery uslzenych oci postav se nejprve mohou jevit jako ucinny dramaticky prvek, jak divakovi naznacit, ze se zacina dit neco klicoveho, pozdeji se vsak diky jeho castemu pouzivani ucel stava prostredkem a funkcnost zdaleka neni naplnena. Plac a hystericke projevy jsou jednoduse vydiranim, jehoz jedinym efektem je, ze protagonistum divak nekolikrat za film na dalku vzkaze "drz uz hubu!" Kladem snimku je urcite charismaticky Mads Mikkelsen a sympaticti dalsi herci, kteri se vsak tentokrat stali pacienty poskozenymi medicinou, kterou jim pani reziserka naordinovala. Susanne Bier nijak nezatracuji, protoze sve kvality a osobitnost jiz bezesporu prokazala a jeji rukopis a odkazy na sve predesle pociny jsou v kazdem novem filmu znat, do budoucna by se vsak mela vyvarovat neceho podobneho, co predvedla nyni. (23.04.2008)

Snímek pojatý civilněji než cokoliv co jsem za dlouhou dobu viděla a přesto mně dokázal vtáhnout tak dokonale, že jsem ty dvě hodiny visela očima na obrazovce a nevnímala dění kolem sebe. A přitom jde o příběh, který by většinu filmařů snadno sváděl k divácky přístupnějšímu slzopudnému sentimentu a já jsem moc vděčná scénáristovi a režisérce, že tu místo toho máme citlivě natočené drama, kde jsem si u mnohých scén říkala, že takto podobně by se nejspíš zachovali lidé ve skutečném životě. Tentokrát ani nebudu vyzdvihovat výkon mého oblíbence Mikkelsena, protože všichni ostatní podávají stejně výborný a vyrovnaný výkon a tak bych si jen přála více takových filmových zážitků. Tento mě mimo jiné přimněl zamyslet se, že někdy je asi lehčí být hrdinou v cizích životech, než v tom vlastním. (10.07.2013)