Po svatbě

Já jsem velmi pro skandinávské filmy, zejména dánské. A mám rád Mikkelsena, tuze se mi líbil třeba v Chlastu. O to víc jsem byl překvapený, že se mi Po svatbě nelíbilo vůbec. Neříkám, že by zápletka nebyla silná a umožňující mnoho pohledů na to, co je dobře a co ne. Jenom mě to nebavilo, a to ukrutně. Nebavily mě dialogy, nebavil mě utahaný děj. Abych řekl pravdu, mnohem víc by se mi to líbilo zpracované jako francouzská komedie z roku 83 s Pierrem Richardem a Gerardem Depardieau. (20.05.2023)

V úvodu filmu jsem byl krapet podezřívavý, zda mi snímek nenabídne citové vydírání skrz ty malé indické děti. Toho se mi sice dostalo, ale jen v malé a hlavně snesitelné míře. Pokud by si však někdo myslel, že ho s příletem hlavního hrdiny do studeného Dánska čeká odtažitá podívaná, přepočítal by se. Protože po svatbě (jak již předjímá sám název díla) totiž film teprve pořádně začíná a ty místy až drtivé emoční salvy asi nikoho chladným nenechají. Pravda, ústřední téma či zápletka nejsou zrovna moc originální, ale Susanne Bier se naštěstí obloukem vyhnula rutinnímu zpracování a zvláště z herců vymáčkla maximum. A tak s výjimkou možná až lehce překombinovaného „nálezu“ Anny po jejím návratu domů byl film sice několikrát na hraně, avšak pokaždé to ustál a nabídl člověku po citové stránce opravdu strhující a přitom dost přirozeně působící podívanou (já osobně si nejvíc užil setkání v hotelovém pokoji). Dojezd je pak znovu podobně jako začátek trochu slabší, nicméně ty poctivé 4* snímku moc rád dám. (09.09.2015)

Toľkú presnosť a výstižnosť, s akou tu Susanne Bier v rýchlom strihu, v detailoch na tváre hercov, zobrazuje pocity postáv, som snád vo filme ešte nevidel. Neočakávaný vývoj deja, množstvo vzťahových nuancií a ich komplikovanosť by vystačila na dva samostatné, plnohodnotné filmy. Brilantné. Aj herecky. Občasné zatlačenie na divákove city sa dá odpustiť, je vyvážené sociálnou inteligenciou filmu. Famózna vzťahovka. (03.04.2014)

Za jeden z největších důkazů talentu režiséra považuji schopnost vyprávět obrazem. Teď nemyslím tu osobitou kameru, která dává filmu dynamiku a opravdovost, ale klasický záběr-střih-záběr, protože právě v tom je zde ukryto to nejcenější, emoce. A že jich tu bylo. Nechtěl bych být ani omylem v kůži Anny, která tam schytá hned tři citový atomovky. Film má zajímavou zápletku, ale to hlavní je tady o emocích, o lidech a především o citech. (08.06.2016)

Jestliže mne Mads Mikkelsen ohromil již v přechozím filmu Adamova jablka, zde tomu nebylo jinak. Po svatbě klade před hlavního hrdinu otázku, za upřednostní své vlastní dítě, nebo peníze a zabezpečení pro děti, jimž není biologickým otcem, ale finanční pomoc nutně potřebují. Zdá se, že dánská filmografie ještě může mnohé nabídnout. (18.11.2010)