Slídil

Kenneth Branagh se zas jednou rozjel...a jím zvolená (precizně "vytvarovaná") forma zcela pohltila obsah. Divadelní původ Slídila naprosto bije do očí a herecká dvojexhibice je to taky taková, že málem cítíte kapky potu odlétající z Lawových vlasů až do druhé řady. Ano, jsou oba - každý svým vlastním způsobem - urvaní ze řetězu a je zajímavé to sledovat, ale o čem to jako vlastně bylo? S touhle otázkou a nálepkou "na mě moc umění bez reálného obsahu" nastupuju do výtahu a dávám 60%. (24.08.2011)

Pusťte si tohle, Polanského Venuši vkožichu s fenomenálním Mathieu Amalricem a Medemův Room in Rome. Alternativní způsoby, jak vyjádřit a prožít obohacenou skutečnost, vysokooktanovou pravdu. Kdysi někdo řekl, že zbabělci umírají tisíckrát, kdežto odvážní jen jednou. Až uvidíte tyhle filmy, nejpozději pak byste měli vědět, že odvážní především žijí tisíckrát, kdežto zbabělci ani jednou. Ovšem mluvíme tady o odvaze mysli, o přitažlivé odvaze mysli nacházet rozmanité složité zoůsoby, jak vyjadřovat a prožívat veškerou skutečnost, k níž se nechám přijít... a pakliže se takové mysli potkají dvě, balet může začít. Tři filmy, tři sožitá baletní představení, během nichž odvážné a vzájemně se přitahující mysli prožijí stovky alternativních životů, anichž by se odchýlily od pravdivosti toho, kým jsou. Naopak, s každou další piruetkou a odbočkou a trikem se o to přesněji jedna druhé dourčují. Fascinující, svůdný tanec odhalující v mámivých závojích mnohotvářnou pravdivost základní skutečnosti, která je v každé osobnosti pouze základem, pobídkou, ingrediencí, žetonem, prvotní polévkou, stavebnicí, abecedou. Teprve vztahy odvážných hráčů dají oběma stranám s jistotou rozpoznat, kým vším kdo není, i kým vším kdo je. Dojít si na dno, na hranici, osahat vlastní limity - to vzácné požehnání střetnout se s někým, kdo nám umožní se alespoň někudy v tomhle omezeném a omezujícím světě naplno rozvinout. Okamžiky nespoutaného tvarování, štěstí poznání, ať už to skončí jakkoli. *~ (01.08.2017)

Skvělá, psychologická hra na kočku a myš, kdy se výhoda několikrát přehoune na jednu a v zápětí zase na druhou stranu. Hodně se mi líbilo minimalistické pojetí - dva herci a jeden odporně odtažitý dům. Musím říct, že s blížícím se závěrem se zpočátku jednoduchá zápletka stávala stále bizardnější, takže jsem ke konci ani pořádně nevěděl na čem jsem. Jinak, nějaký ten Branaghův film už mám za sebou, ale kdybych nevěděl, že Sleuth točil on, tak bych tu jeho režii nehledal (tedy až na tu divadelně komorní stylizaci). (01.11.2011)

Řada skromných hodnocení a kritických komentářů mě vedla ke skepticismu a nízkému očekávání, které se naštěstí ale nepotvrdilo. Vyčítat divadelnost tomuhle dílku, které skutečně vychází z divadelní hry a navíc se odehrává celý v interiéru, je totéž, jako vyčítat filmu, který se odehrává na lodi, že je tam přemíra vody. Oproti původní verzi je remake méně hravý, původní snímek vycházel z klasických detektivek psaných např. Agathou Christie a ctil fenomén hry. Oba dva protihráči byli hrou fascinováni a jejímu principu byli leccos schopní obětovat. Navíc se tam ještě projevoval prvek tradičního třídního rozdělení. Oba dva muže dělila hluboká společenská propast a děj byl hnán kupředu právě neochotou toho zdánlivě silnějšího uznat schopnosti plebejského vetřelce a ohrozit tak svůj šlechnický společenský status. Tady je kriminální komedie potlačená a vzniká spíš psychologické drama dvou mužů z odlišných sociálních skupin, kdy se ten bohatší snaží manipulovat s tím druhým. Je to celkově chladnější, představě, že se dá všechno koupit, odpovídá i studené osvětlení, které tlumí emoce. Na druhou stranu, hra kočky s myší zůstává zachována a především je tady ukázka špičkového herectví dvou skvělých herců různých generací. Jen to, co v původní verzi perfektně zapadalo do sebe, posunutí motivů v moderní verzi trošku skřípe. Ten poslední výstřel mě smysl v prvním filmu, tady je trošku navíc. Celkový dojem: 75 %. (04.01.2013)

Kenneth Branagh naštěstí není pitomec, takže k remaku po 35 letech přistoupil po svém. Ve srovnání s prakticky dokonalým originálem stejně nemohl vyhrát. Takže i tahle hra na život a na smrt rozehraná na tři sety mne dokázala zaujmout. Opět na tom mají velký podíl oba představitelé hlavních rolí (a výborná je i hudba). Prostě je to dobrá variace na totéž téma. Ale pokud někdo viděl jen remake a ne původní film, tak bych ho měl chuť spíš politovat (70%). (26.07.2010)