Hry bez hranic

Jedna z mála kultovních věcí mého dětství a právě jako malý jsem toužil se zůčastnit (ono možná i dnes). Závody v takových hloupostech s originálními rekvizitami a kulisami. Pokaždé jsem se u toho výborně bavil, ale co hlavně... člověk mohl fandit našim v oranžové! -"Republika Čéka!" (28.01.2007)

Ten první rok, co je přestali dávat jsem ještě jako vcelku malé děvče nechápala, jak něco tak skvělého mohlo skončit! Koukala jsem na to každý rok, vždycky u babičky. Tudíž to pro mě má ještě o to znásobenou roušku nostalgie. Pamatuji si, že jedno léto je dokonce opakovali... nemohla jsem se nedívat;-) (10.11.2008)

Po Pevnosti Boyard moje druhá nejoblíbenější televizní soutěž. Jak já tam vždy fandil oranžovým Čechoslovákům a vždy jsem si přál, abych tam mohl stát po jejich boku. Jsem moc vděčný České Televizi za to, že je nedávno opakovaly. Kam se na Hry bez hranic a Fort Boyrd hrabou dnešní stupidní hry typu Wipeou --->100% (06.12.2011)

Na první dojem tento coubertinovský soutěžní pořad působil spíše infantilně, k čemuž ve velké míře přispívá i někdy obtížně snesitelný český voice-over, s přibývající zvyklostí ale tento formát zaujal i mě a i když jednotlivé disciplíny nijak zvlášť neprožívám, v momentu, kdy reprezentanti Československa se, třeba jen na chvíli, dostali do popředí celého klání, jsem přistihl své koutky úst, jak se cukají. Souhlasím s bergem.12, že tato soutěž podobně jako různá sportovní střetnutí podstatně více dokáží pozvednout národní hrdost a tzv. zmenšit svět, než kdejaké v zásadě nic neřešící oficiální summity. (Viděny pouze starší díly v rámci letní reprízy na ČT.) (11.08.2010)

Týmová Drtivá porážka, kde hrají země Evropy proti sobě v co nejšílenějších a nejdementnějších disciplínách. Je sranda nejenom pozorovat snažení soutěžících v nemožných kostýmech, ale především fandit českému "nároďáku", protože prostě člověk chce porazit ty Portugalce, Angličany a tak. Stupidní paráda. 95% (20.07.2016)