28 týdnů poté

Akčnější sourozenec o poznání uhlazenějších 28 DNÍ POTÉ nabízí především mnohem víc akce, víc záběrů na trhání lidských těl a jednu lahůdkovou scénu kde figuruje helikoptéra, hejno zombíků a vrtule. Obsazení se taktéž povedlo, od Roberta, po oba schopné dětské herce, ale i odstřelovač byl "cool" a doktorka naštěstí nebyla hysterická megera, ale vcelku sympatická osoba. Srovnávat s prvním dílem se moc dobře nedá, protože každý chtěl sdělit něco jiného a každému se to svým způsobem povedlo. A jak už tomu bylo i u 28 DNÍ POTÉ, i tady je film doplněn výborným soundtrackem a jeho mistrném zakomponování do obrazu. 80% (04.01.2009)

Zombíci ruku v ruce z US Army rozpoutali v Londýně luxusní jatka. Ve filmu se nám vyskytuje mnoho žánrů. Třeba žánr akční je povedenej, ale děsně mě srala ta třaslavá kamera. Ona se naštěstí netřese pořád, jenže pokaždý když je nějaká slušná akce se zombíkama, tak s tou kamerou začnou třást jak mentálové a já se pak v tom hovno vyznal. Naprosto dokonale vypadal Londýn "poté", deprese z něj šla až ke mě do postele. Vydařené lekačky prověřily nejedno pérko mého gauče při mém vylekaném nadskakování . Střelba do civilistů v případě ohrožení je docela solidní téma k zamyšlení a US Army v Londýnských ulicích se také nevidí každej den. Do toho připočtu super rychlé a drsné zombíky, brutální scény, třeba hlazení zombíků vrtulí je frajeřina největší, to vše proložené hutnou muzikou a docházím k jasnýmu názoru, že jsem viděl nejlepší zombie film. Ještě uklidnění nakonec. My se v Čechách moc bát nemusíme, my tady totiž budeme mít americký radar a ten nás před zombie jistě ochrání. K něčemu přece bejt musí. Takže u nás žadný dny, týdny či měsíce poté nehrozí. (03.12.2007)

Krvežíznivé rychlonožky se opět přemnožily v pokračování působivého Boyleho "zombies" opusu. Jistě, Fresnadillo to vzal za akčnější konec, ale jelikož znatelně přitvrdil (více gore, jeden nechutný způsob zabití dobře známý z "jedničky" neváhá několikrát pěkně v detailu zopakovat), tak 28 týdnů poté obsahuje všechny potřebné žánrové ingredience, aby mohl zaujmout horrorové fandy a diváky, kterým se líbil Boyleho film a kupříkladu remake Dawn of the Dead od Snydera. Na ten Fresnadillovo dílko nestačí, ale i tak skýtá pár hodně slušných a dobře zapamatovatelných sekvencí. Vybydlená zóna v Londýně, chaos při přílivu nakažených, tradičně hrdinská oběť či skvělý masakr "vzteklounů" pomocí vrtulníku. Kinetické útoky nakažených jsou krapet nepřehledné, ale čiší z nich nekompromisnost a brutalita, díky které mají u mě krvelačné "stíhačky" navrch nad Romerem, jehož zombíci mi připomínají slet důchodců neústupně pajdající za zlevněnou šunkou. 28 týdnů poté není žádné veledílo s nadstavbou, nepočítáme-li slušný výkon Roberta Carlylea. Mé horrorové choutky však bez problémů ukojilo. 7/10 (22.06.2007)

Těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami: 28 Weeks Later nedrží diváka tak silně pod krkem jako Boyleův film kvůli slabší identifikaci s postavami, méně přehledné režii a šílenému střihu, díky čemuž se snižuje orientace v akčních scénách. Na druhou stranu jsou "Týdny" podstatně rozmáchlejší, takže si člověk apokalyptického Londýna fakt užije. Ke čtyřce se nakonec kloním kvůli neskutečně nářezové poslední třetině (bombardování, plyn, helikopsekačka atd.) (23.07.2007)

Tu vyváženost, kterou mělo 28 dní poté, to rozhodně nemá. To byl prostě film, kde jsem si ani v jedné chvíli neřekla: "Jezukriste, toto je teda kapitulární krávovina a scenárista by si měl dát kolečko kolem Velkých kanadských jezer, aby se naučil vážit si lidského času." A tady jsem si to řekla. A ne jednou, bohužel. A neustálé vykrádání hudebních motivů z prvního filmu naznačuje absolutní nepochopení pojmů dramaturgie nebo dávkování. Naopak se vzývá pojem bezduchá recyklace. Možná film obsahuje pár solidních motivů, do kterých když se snažím vcítit, tak mi začne srdce krvácet, ale není tu žádný čas na rozvoj postav, na ponor do atmosféry, na vznik smyslu. I intimní rozhovory jsou paralelně prostříhané s něčím dalším, je to jen další z mechanických složek produktu na zadání. (10.04.2010)