28 týdnů poté

Agresívne, drsné, sebapožierajúce vlastnou nehumánnosťou. A ďaleko viac akčné, než hororové. Fresnadillo sa natoľko vyžíva v streľbe, dyme, plameňoch a výbuchoch, že bližšie než k hororovo-existenciálnemu originálu Dannyho Boylea má jeho dielo k vizuálno-atmosferickej videohernej adaptácii (Silent Hill a Resident Evil dokopy). Aj kvalitné herecké obsadenie vychádza v režisérovych rukách nazmar – postavy nemajú potrebnú hĺbku a slúžia iba ako sprievodcovia po dramatických stretoch so zombíkmi, či všetko živé likvidujúcimi vojakmi. (29.10.2010)

„O 28 týždňov neskôr. V Británii pokoj.“ A nevydrží dlho, dodal by som. Danny Boyle, skvelý režisér výborného originálu (ktorý v roku 2002 s RESIDENT EVILOM nanovo nakopol divácky záujem o zombies krváky), síce réžiu pokračovania odmietol, ale zostal aspoň ako producent a do jednej z hlavných rolí obsadil svojho dvorného herca, impulzívneho Roberta Carlyleho. Po intenzívnom úvode atmosféra načas spomalí a čaká nás krásna post-apokalyptická atmosféra s vyľudnenou krajinou, ktorá je s pomocou NATO postupne znova zaľudňovaná. Nervózna atmosféra je však prítomná stále a všade a tušíme, že pokoj nepotrvá dlho.Je zničené skoro všetko, čo sa zničiť dalo. Hoci sa zdá, že krvilační nakazení uhynuli a nákaza sa prestala šíriť, svet pozorne sleduje britskú labilnú situáciu a všetci sú pre istotu v neustálej pohotovosti. V bývalom epicentre nákazy sa ocitnú skúsení vedci. Snažia sa zistiť, či je peklo naozaj zažehnané. Chrbát im kryje armáda, hliadkujúca, kde sa dá (od mrazivo tichých ulíc až po strechy so snajpermi). Má to množstvo logických dier, ale dej je taký svižný, rýchly, krvavý, brutálny a nekompromisný voči väčšine postáv, že mi to neprekážalo. Atmosférická jednotka ma bavila viac, ale ani tomuto hororovému peklu nedokážem dať menej, ako 80%. (26.12.2007)

Sympatické béčko s áčkovou kulisou a údernou režií. Tam, kde scenáristé jen recyklují známá klišé, tam se režisér Juan Carlos Fresnadillo tasí s dravou režií, která doslova přibije do sedadel. Především pak úvodní honička, ve které jsem Robertu Carlylovi věřil, že opravdu bojuje rychlostí o holý život. Celý film je svižný a nekompromisní a i když má děj spíše videoherní strukturu, potěší nenadržování postavám. Body navíc dávám za úvodní myšlenku toho, že někdy jsme „opravdu jen lidé, kteří vezmou nohy na ramena, ať už nás o pomoc prosí kdokoli“ – a krásně se to pak všem vymstí. 28 týdnů poté není bezchybným zombie filmem, ale je mainstreamovou jednohubkou, ukazující možnosti současné filmařiny, pokud obraz naplno splyne se soundtrackem. Geniální ústřední hudební motiv – čistých 90% za neutuchající zrychlený tep… (30.08.2007)

OH MY GOD!!!!!!!!!!! Film který si nebere servítky s ničím, ale fakt s ničím. Krve je fakt hodně a dočkáme se i chuťovek jako vydloubávání očí bezmocné ženě. Narozdíl od Hostelů a podobnejch "komedií," to v tomhle filmu "fakt bolí." Úvodní útok zombií na obydlí hrdinů je perfektní a filmu pak dech rozhodně nedochází. Zvlášť sračkování zombií vrtulníkem mě nadchlo. Režisér je vizuální mág, takže si toho vyprázdněnýho Londýna užívá snad víc než Danny Boyle. A má to i dobrý herce - malej kluk mi nevadil (což se moc nestává), jeho ségra je spanilá, a mariňáci jsou patřičně nabouchaný, sympatický a heroický. Deprese, která mě nadmíru potěšila. (02.08.2007)

Sice je 28 Weeks Later o několik let mladší než díl první, avšak po technické stránce mu nesahá ani po kotníky. Tam kde se Boyle nebál ukázat dravost a syrovost, spojenou s precizní prací ruční kamery, tam Fresnadillo jen pátrá jakým směrem se vlastně ubírat. Devadesát procent akčních sekvencí je naprosto nepřehledných a místo naturalistického survivalu tu máme kečupové exhibice typu vrtulník na poli, nebo střelba na civily. Samotný scénář je otřesně děravý. Několik kliček je opravdu na pokraji demence a fakt, že postavy jsou relativně nepředvídatelné - to znamená, že divák nemá tušení kdo kdy natáhne brka - je sice pěkné, ale v záplavě režijní neschopnosti, technické impotence a scénáristické nedotaženosti to opravdu není východisko. (02.05.2008)