Volání o pomoc

Luxus o jakém se mi ani nezdálo. Velice srdceryvný příběh dvou přátel, kdy chce jeden pomoci druhému s těžkou životní situací spjatou s 11.zářím, ovšem něco takového není nic jednoduchého a tvůrcům se povedlo skvěle vykreslit osudy postav, se kterými bez problému začnete soucítit a snažit se je pochopit. Adam Sandler nemá moc dobrou reputaci, ovšem pevně věřím, že jeho výkon zde musel přesvědčit i nejzarytějšího odpůrce a dokázat mu, že Adam umí zahrát i silnou roli. K němu sympatický Don Cheadle s příjemnou Liv Tyler člověka dokáží naplně vtáhnout do děje. Prostě nemám slov. Snímek mě absolutně dostal a ještě dlouho po titulcích jsem o něm musel přemýšlet...100% (21.08.2014)

Lákadlem bylo už jen to, že v hlavní roli je "vážný" Adam Sandler. U těhle komiků je to trochu zavádějící, celej život se pitvoří a pak to chvíli nedělaj a už se mluví o oskarovým výkonu. Adam Sandler taky překvapil, ale nezklamal, skutečně herectví na 5*. Ty neustále zamlžený opuchlý oči a zašlej vzhled a jak se usilovně snažil popírat co se stalo.... Ta bolest z něj fakt byla cejtit. Don Cheadle rozhodně není v jeho stínu, ale hraje stejně precizně a ty dva se dokonale doplňujou. I hudba se povedla a utváří takovej hezky smutnej, sladkobolnej pocit při sledování. Jenom mě teda dost štvala Cheadleova manželka, co se naprdla když byl její muž v noci u kámoše, místo aby s ní doma skládal puzzle, no co to je? Chudák chlap... (13.04.2011)

Adam Sandler tady zřejmě ve svý nejlepší nekomediální roli a musim uznat, že to rozhodně nezahrál špatně, dokonce si myslim, že to zahrál výborně a dobře mu sekubdovali Don Cheadle a Liv Tayler, ale bohužel mě nějak moc nechyt příběh, kterej mi přišel jako takovej ten skouknu, zhodnotim a zapomenu, ale zase jako ono to neni šaptný, jen je to takový nevýrazný a neni se moc čeho chytit, ale i tak sem si film docela užil (12.10.2007)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Príbeh o priateľstve dvoch kamarátov, ktorí spolu študovali medicínu. Kým jedného sužuje malicherný problém byť aspoň chvíľu sám sebou, druhého po strate rodiny pri leteckej katastrofe prenasledujú psychické problémy. Obaja však potrebujú jeden a ten istý liek. Mať jeden druhého. Adam Sandler v úlohe, akú som si v jeho prípade nevedel predstaviť. A viete čo? Zvládol to veľmi dobre. (22.10.2014)