Démon pomsty: Krvavá lázeň

Jeden by si řekl, že po zhlédnutí třech předchozích dílů, nám už tato série nemohla nabídnout nic nového. Což je taky svým způsobem pravda, ale štafetový kolík přebrali po Američanech Britové a ti si vzpomněli na „nesmrtelný příběh“ Williama Shakespeara Romeo a Julie. Když jsem si tento fakt přečetl ještě před spuštěním filmu, musel jsem si jen poklepat na čelo. Doslova nesnáším romantiku v kombinaci s hororem a již dopředu jsem byl připravený tento díl rozcupovat na kousky. Naštěstí se Michael Hurst snažil alespoň částečně zůstat věrný původní myšlence tohoto filmu a tak se kromě rodinných nesvárů dočkáme i (béčkové) krvavé podívané. Což bylo jeho jediné štěstí. Začátek mě totiž nechal zcela chladným a to především díky nepříliš přesvědčivým hereckým výkonům většiny zúčastněných. Připadal jsem si jako bych sledoval jakousi variaci na telenovelu a měl jsem sto chutí to vypnout. Akce pořádně žádná, pěstní bitka na veselce ve mně vyvolávala spíš záchvat smíchu, než abych se u ní pobavil a navíc mi tu nebylo ani moc postav vyloženě sympatických. Pak ale přišla na řadu návštěva lesní chatky a naší staré známé čarodějnice. Od té chvíle šla úroveň celého příběhu o trochu výše a já se začal i konečně bavit. Samozřejmě nesměl chybět gumový démon (na jeho vzhled jsem si však již zvykl díky předchozím dílům, takže mě vyloženě nepohoršoval). Kupodivu však tentokrát dostal příležitost se pořádně vyřádit a počet mrtvých tu byl opravdu vysoký. Postupná eliminace Hatfieldových byla navíc konečně doprovázena i docela slušnou atmosférou, kterou jsem tam do té doby postrádal. Krev stříkala na všechny strany, kusy těl létali rovněž – takže já si stěžovat nemohl (konečně!!!). Navíc tu nechyběl ani Lance Henriksen, ale ten zde dostal na můj vkus žalostně málo prostoru. Spíš tu byl jen jako maskot této série a pro lepší sledovanost. Takže v konečném zúčtování se nakonec opět přikloním k průměrnému ohodnocení. I tak však doufám, že tímto dílem Tykvohlav skončí…50% (06.06.2017)

Zatím poslední Démon pomsty je jen díky několika zábavným úmrtím o fousek lepší než zmršená dvojka. Autoři se pokusili příběh vyšperkovat variací známého sporu dvou amerických rodin Hatfieldů a McCoyů a shakespearovským motivem Romea a Julie. Výsledkem je však jen křečovitá karikatura. Hatfieldové i McCoyové jsou představeni jako špinavé rodiny, kde incest patrně nebude neznámým pojmem. Zjevná debilita členů obou klanů budiž nápovědou. Avšak i mezi primitivy kvete láska, a tak tu máme Romea Rickyho McCoye a Julii Jodie Hatfieldovou, jejichž láska nezná hranic. Pumpkinhead vstupuje do hry v okamžiku, kdy dva Hatfieldovic bratři způsobí smrtelnou nehodu jednomu z McCoyovic děvčat. Zničený Ricky se pak obrací na naši známou čarodějnici se žádostí o vyvolání Tykvohlava. Jeho pohnutkou však není jen pomsta, ale i láska. Nechá-li totiž Jodie vyvraždit celou rodinu do posledního kojence, jejich štěstí nebude stát nic v cestě. Tykvohlav konečně povstane a divák dostane svou porci morbidní zábavy, medvědí past v obličeji a finální masakr patří k tomu nejlepšímu, co může Krvavá lázeň vůbec nabídnout. Hloupý příběh, příšerní herci a levné triky, poslední "Dýně" opět nepřekvapila, ale já už si zvykl. P.S. Málem bych zapomněl, opět tu pobíhá mrtvý a zbytečný Lance Henriksen. O něco lepší dvě hvězdy. (11.12.2014)

Jak by vypadal Romeo a Julie kdyby byl Shakespeare podřadným hollywoodským scénáristou? Asi jako čtvrtý Pumpkinhead. Dvě znepřátelené rodiny, láska, krev, střeva a gumák potácející se lesem, to vše smícháno naprosto nesmyslnou zápletkou do nezáživného béčka, které neděsí, nenapíná (v žádném významu toho slova) a vlastně nevyvolává žádnou velkou emoci. (07.06.2011)

Ďalšie pokračovanie známeho Pumpkinheada. Tentokrát si tu znova zahrál aj Lance Henriksen a on to určite podźvedá o niečo vyššie. Krvavých scén tu je niekolko ale Pumpkinheada mohli spraviť aj lepšie. Jednotku som ešte nevidel ale chystám sa ju pozrieť a určite je lepšia ako táto priemerná odpudzujúca báchorka o nejakom démonovy z pomsty ktorý zabíja všetko živé. (20.06.2008)

Jojda, hrozné čosi. Oproti tomuto aj podpriemerná jednotka Stana Winstona pôsobí ako veľdielo modernej hororovej kinematografie. Ani (nezmyslený, ale no a čo) návrat Lancea Henriksena nepomohol a tento diel je vyložene žalostný, miestami až nechtiac smiešny a parodický (nenávisť medzi rodinnými klanmi väčšinu času pripomína nie príliš vydarenú paródiu). Scenár dosahuje obludné rozmery (nepriateľská rodina č. 1 podpáli dom nepriateľskej rodine č. 2 a o pár sekúnd je šokovaná, že dom horí a chce ho hasiť). Samotná príšera je napriek evidentne nedostatočnému rozpočtu podľa mňa celkom vydarená a potešili ma aj brutálne efekty, ale to je asi tak všetko. Univerzum je absurdné, vôbec sme sa nemali dočkať žiadneho sequelu („žiadateľ“ pri Pumpkinheadovom útoku dostane záchvat pripomínajúci čosi medzi epilepsiou a orgazmom, to fakt néééééé). (09.12.2016)