Noc patří nám

Staromódně pojatý snímek postavený na hercích a scénáři, natočený ale poněkud suše a bez jiskry. Střihač rozhodně mohl víc střihat, potože třeba scéna, kde otec pošla syna do háje a místo střihu následuje další minuta sledující syna, kterak se pozvolna šourá napříč místnosti o rozloze 2 x 2 metry, to je vážně utrpení. Za výborně zvolenou hudbu a famózní automobilovou přestřelku 7/10, jinak bych zůstal na čistých 3 hvězdách. Duvall je každopádně Oscarový. P.S. S časovým odstupem zvedám hodnocení na 4 hvězdy. Film dozrává. Pomalu, ale jistě... (25.01.2008)

Já jsem původně uvažovala o vyšším hodnocení, protože J.Phoenix byl suprovej, ale ten scénář zadupal i tu poslední jiskřičku, kdy jsem doufala alespoň v trochu jiný konec, ale ne, klasika USA a to už jsem neunesla. Mohla jsem do světa přímo řvát to záchranné slůvko "pírko", ale žádná záchranná scénáristická akce se nekonala a to je velká škoda. V patnácti bych to snad unesla, ale dneska už ne. (30.03.2014)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Už úvodná jemne erotická scéna podfarbená hitom Heart of Glass od skupiny Blondie nastavuje kurz filmu priamo do osídiel uvoľnenej atmosféry nočných klubov. Dá sa povedať, že scenár pôsobí trocha predvídateľne, a to najmä v jeho druhej časti, keď sa znepriatelené strany dostávajú do priamej konfrontácie. Prvú časť vypĺňa ortodoxne opojná atmosféra, ktorú Gray podfarbil jednak dobovou hudbou, jednak množstvom citlivo použitých spomalených záberov, či režisérsky výborne zvládnutými scénami, z ktorých vyniká najmä skľučujúca naháňačka v lejaku. (10.12.2012)

Výborná oldschoolová kriminálka, která i z nejklasičtější premisy vytahuje hodně zemitou podívanou. Skvěle zrežírovaná automobilová honička, sošné herecké výkony i teatrálně pojaté finále jsou ideálním lékem na policejní rychlokvašky, pod kterými se už prohýbá snad každý televizní program. Phoenix by měl dostávat víc takových příležitostí. (31.01.2008)